Kožušany - Tážaly v roce 1945
V tomto období německá armáda ustupovala na všech frontách. Na různých místech budovala obranná postavení proti postupu vojsk Rudé armády. V Tážalech byly budovány protitankové příkopy od blatecké cihelny, kolem zahrad obytných domů, k železniční dráze až do Kožušan a dále. Pracovalo zde 300 mužů, kteří byli rozmístěni po rodinách nebo ubytováni ve škole.
1. kožušanská tragédie
V dubnu procházela obcí velká množství vojáků ustupující německé armády. Obsadili místní selské stavení, jelikož odpovídalo jejich požadavkům. Dne 30. dubna hnali Němci po silnici od Tovačova stádo hovězího dobytka, údajně ze statku v Tlumačově. Proč, nikdo neví. Jisté je jen to, že ono stádo se stalo příčinou první kožušanské tragédie.
Obloha byla již v moci spojeneckých letadel, zde létaly zejména sovětské stíhací a bitevní letouny. Cílem jejich náletu se stalo právě ono stádo dobytka, na které bylo shozeno několik tříštivých bomb. Druhá z nich zasáhla dům č. 36 Hynka Skácela v Kožušanech v části Na Trávníku. V té osudné chvíli se v domě nacházela paní Anna Skácelová se svými třemi dcerami a dalšími třemi dívkami. Kromě Vlasty Skácelové, která se nedávno vrátila z pracovního nasazení v Německu se z nich nezachránil nikdo.
2. kožušanská tragédie
První květnové dny byly ovlivněny blížící se frontou, zejména však povstáním v Přerově. K nepokojům došlo 1. května dopoledne, když se po městě rozšířila zpráva o kapitulaci německé armády a sebevraždě Adolfa Hitlera. Sovětská armáda byla však teprve u Ostravy.
Zprávy o dění v Přerově a zejména Grygově a Týnci se rychle roznesly do okolních obcí Kožušan i Tážal, odkud lidé dalekohledem pozorovali visící národní vlaku na nádraží v Grygově. To vyvolalo vlastenecké cítění i u místních obyvatel. V té době stála před vjezdem do obce tři německá nákladní auta, jejichž osádky se rozprchly při spatření přijíždějícího sovětského tanku. Tank v Tážalech zastavil, aby posádka zkontrolovala německá vozidla a pokračovall ve směru na Blatec. Zejména mladí obyvatelé se shromáždili kolem vozidel hledajíc zbraně, co zde zanechali němečtí vojáci. Tážalští mladíci nastartovali jedno z vozidel, projeli obcí a zastavili až o elektrický sloup za kaplí v Tážalech. Někteří získali zbraně odzbrojením několika vojáků, dva z těchdo odbojníků bránili z příkopu občasnou střelnou návratu německých vojáků k autům.
Informace o incidentech v Kožušanech i Tážalech se donesly na olomoucké velitelství. K večeru ještě tentýž den se do Kožušan vydala motorizovaná jednotka Wehrmachtu, možná i zbraní SS. Němci přesně věděli, kde se povstalci nacházejí a kterým směrem se vydat. Patrně byl jejich informátorem někdo z místních. Pronikali od spodní části obce směrem k železnici. Jakmile dorazily německé jednotky ke krytu u kožušanské cihelny, vyhnaly všechny ven, oddělily muže odžena dětí a hledali důkazy o partyzánské činnosti. Nakonec jeden z vojáků nalezl pohozenou zbraň ve křoví a rázem nabraly věci rychlý spád. Muži byli po dvojicích spoutáni a odvedeni k vozidlům. Při nakládání do aut byli propuštěni dva občané, Alois Spurný a Jan Rychlý. Zbylí zadržení byli odvezeni na olomoucké velitelství gestapa, kde byli krutým způsobem vyslýcháni, následně odsouzeni k smrti a poté odvezeni na fortovou pevnost č. XIII na Nové Ulici v Olomouci.
Zpětnou rekonstrukcí bylo zjištěno, že na pevnost bylo odvezeno 17 zatčených, konkrétně 14 z Kožušan a 3 z Brodku u Přerova. Po příjezdu napevnost byli donuceni vykopat dvě jámy, u kterých byli střeleni do týla. Vykonavatelem popravy byl jistý rakouský důstojník, jehož se však nepodařilo po válce identifikovat.
Německé vojsko dorazilo i do Tážal. Zvláště dcery rodiny Tomečkových svým svědectvím sdělily německým vojákům informace o výskytu povstalců a vlastnictví německých zbraní. Povstalci se rozutekli do domovů a zbraně schovali, nebo různě pohodili. Dne 2. května dopoledne byli zadrženi tři občané Tážal, Jaroslav Buchta, František Hruška a Jan Lakomý. Byli odvedeni k velícímu důstojníkovi a pokládáni za přímé účastníky povstání. Dcery Tomečkovy dosvědčili, že se tito muži podíleli na povstání, což byla lež. Stačilo to ale k jejich věznění. Až manželka hostinského Albína Lakomá přesvědčila německého důstojníka, že zadržení jsou nevinní. Bylo tedy dáno ultimátum, že do tří hodin odpledne téhož dne musí odevzdat pět odcizených zbraní z nákladních aut, jinak budou popraveni a obec vypálena. Podařilo se sehnat pouze tři pušky, ale díky uspořádání pohoštění starostou Rudolfem Stavělíkem, kdy se zabilo prase a poskytl sud piva z hostince, bylo ustoupeno od nejhoršího scénáře a Němci se se třemi puškami spokojili.
Všech 14 umučených obětí bylo ve středu 16. května 1945 převezeno z Nové Ulice do Kožušan a odtud vypraven národní pohřeb. Rakve byly přikryté československými národními vlajkami a vezly se na dvou platonových vozech ke hřbitovu v Charvátech. Zde byl v roce 1947 vybudován pomník, na němž se tyčí zaťatá pěst. Brzy poté vznil záměr vybudovat pomník přímo v Kožušanech. Toho se nakonec dosáhlo, v roce 1955 byl položen základní kámen a v roce 1956 se konalo slavnostní odhalení pomníku. Jeho součásí je deska se jmény obětí leteckého bombardování z dubna 1945, čtrnácti umučených obětí z května 1945 a dvou členů odboje, bývalých příslušníků čs. legií v Rusku popravených v koncentračním táboře Mauthausen. Těmi byli rotmistr Metoděj Lužný a plukovník generálního štábu František Krátký (brigádní generál in memoriam).
Ke keši
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte. Naleznete tu jen památník, kde je vše potřebné ke zjištění souřadnic. Stačí jen správně dosadit do následujícího vzorce:
N 2L 8P° 4P 9L . 3L (6P - 1P) 7P
E 0 5L 3P° 1L (4P + 9L) . 4P 10L 8P
*Po získání souhlasu budou do listingu doplněny dobové fotografie.
Zdroje a prameny:
publikace Kožušany - Tážaly v období okupace 1939 - 1945, vydáno 2015, vydavatelství a nakladatelství Dolní Krčmy 1, Mohelnice ISBN:978-80-88028-02-4