V pátek 25. ledna 2019 byla na zdi budovy nádraží v Čerčanech slavnostně odhalena pamětní deska obětem tzv. Transportu smrti, který na konci druhé světové války projel čerčanskou železniční stanicí. Pojďme si nyní zavzpomínat, co se tehdy vlastně stalo.
V lednu roku 1945 Rudá armáda zahájila novou ofenzivu a rychle postupovala na západ do nitra Polska. Ustupující Němci se rozhodli zničit důkazy o hrozných činech, jichž se dopouštěli ve vyhlazovacích koncentračních táborech na území Polska a tak se museli zbavit i zbylých vězňů, kteří přežívali v těchto táborech. Zavraždit už je nestihli a tak je postupně odváželi ve vlacích nebo hnali pěšky do jiných táborů, které byly hlouběji v Německé říši.
Jeden z největších vlakových transportů odjel někdy kolem 20. ledna z polského města Glivice směrem na Ostravu a mířil do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku. Jel přes Ostravu, Olomouc, Českou Třebovou, Pardubice, Kolín, Prahu-Malešice, Prahu-Hostivař a dále na jih přes Čerčany, Benešov, Tábor, České Budějovice a Horní Dvořiště do Rakouska.
K dovršení tragédie však vlak do své cílové stanice nedojel, vzhledem k válečné situaci v Rakousku byl dne 25. ledna někde u Lince otočen a jel zase stejnou trasou celou cestu zpět směrem na Ostravsko, kam ale již nedojel a byl rozpuštěn. Co se stalo s přeživšími vězni, kterých ovšem bylo již jen velmi málo, není známo. Nejspíše museli absolvovat další cestu, tentokrát pěší pochod smrti do Říše...
Podle četných dochovaných svědectví, zejména železničářů, se transport skládal z téměř padesáti otevřených dvounápravových vozů, tzv."uhláků", v nichž v každém bylo natěsnáno několik desítek vysílených vězňů z Osvětimi, oblečených jen v pruhovaných hadrech, většinou bosých, za mrazů, dosahujících tehdy dvaceti stupňů pod nulou. Přesný počet vězňů v transportu není znám, odhaduje se, že ve vlaku bylo více než dva tisíce lidí, převážně Židů z celé Evropy. Na začátku vlaku byl jeden krytý vagon pro vojáky SS, kteří vlak doprovázeli. Cesta vlaku byla zdlouhavá, musel často zastavovat pro zbrojení parní lokomotivy uhlím a vodou a také vzhledem k těžkostem železniční dopravy koncem války v podobě náletů spojeneckých letadel, přednostních vojenských transportů na frontu a podobně. Vězni v transportu nedostávali během jízdy žádné jídlo ani pití, mnoho jich cestou umíralo zimou, žízní a vyčerpáním, takže trasa vlaku byla lemována mrtvými těly, která byla vyhazována z vlaku.
Jestliže vlak zpomalil nebo zastavil, pokoušeli se mnozí vězňové z vlaku uprchnout nebo alespoň slézt a nabrat trochu sněhu na zahnání žízně, ale téměř vždy byli zastřeleni doprovázejícími vojáky SS. Při zastávkách vlaku se mnoho českých železničářů pokoušelo vězňům pomoci, ale ani to doprovod vlaku nedovolil, jen výjimečně se podařilo do vagonu podat třeba kbelík vody. Podle mnoha svědectví často vězni slezli z vagonu a sami klopýtali naproti německým strážným, aby se zbavili krutého utrpení. A stráže je také vždy nemilosrdně zastřelili.
O obou transportech se zmiňují mnohé kroniky v okolních obcích, podrobně také staniční kronika železniční stanice Benešov a transportu smrti se věnuje také čerčanská kronika, v níž je uložena i zpráva velitele stanice SNB v Čerčanech o šetření z května 1946, v níž se uvádí:
"Po zjištění všech okolností, které mohou vnésti světlo do rekonstrukce transportů smrti, oznamuji na otázky uvedené v tamním nařízení:
ad 1) Jeden transport smrti přijel do nádraží Čerčany dne 25. 1. 1945 od Prahy. Do Čerčan dorazil v 0:33 hod. Z Čerčan odejel směrem k Táboru v 0:57 hod. Číslo transportu bylo 6446. Druhý transport smrti přijel do nádraží Čerčany dne 26. 1. 1945 od Benešova. Do Čerčan dojel v 18:07 hod. Z Čerčan odejel směrem ku Praze v 18:42 hod. Transport měl číslo 6235.
ad 2) Transport byl prováděn nákladním vlakem v otevřených nákladních vozech "uhlákách" při 20 stupňů mrazu.
ad 3) Politických vězňů - židů - mužů a žen.
ad 4) V transportu byly zastoupeny národnosti: polské, francouzské, belgické, rakouské, maďarské a slovenské.
ad 5) V každém transportu bylo asi 2000 osob.
ad 6) v prvém transportu smrti dne 25. 1. 1945 byli zastřeleni na železniční trati 3 muži a to s čísly, které měly vytetovány na pažích: A15633, B10593, B14229 - národnost nezjištěna...
V druhém transportu smrti dne 26. 1. 1945 byli zastřeleni 2 muži, na železniční trati v obvodu zdejší stanice, kteří měli vytetovány čísla na pažích: 165658 a 187367...
ad 7) Oba transporty doprovázeli příslušníci zbraní SS a velitel transportů není znám.
ad 8) Na čí rozkaz není známo a prováděli to příslušníci SS.
ad 9) Mrtvoly oněch zastřelených 5 mužů byly pohřbeny dne 27. 1. 1945 do společného hrobu číslo 37 na obecním hřbitově v Čerčanech. Mrtvoly pochoval hrobník Bouša z Čerčan, mrtvoly exhumovány dosud nebyly.
podepsán velitel SNB v Čerčanech, Chvojka. "
V čerčanské kronice je ještě několik zpráv o tomto transportu smrti, které však byly pořízeny v padesátých letech nebo i později a tak nejsou zcela přesné. Na vstupních vratech na čerčanský hřbitov je dodnes umístěná plechová tabulka s velmi zajímavou vzpomínkou pana Jíchy na tento transport. Bohužel, tato vzpomínka byla zapsána až v roce 1975, tedy po třiceti letech od události a asi proto nejsou uvedené skutečnosti zcela přesné.
Zřejmě nejpřesnější je tak výše uvedená zpráva velitelství SNB z šetření, které nařídilo ministerstvo vnitra krátce po válce. Tato zpráva i záznamy kronik v Benešově jednoznačně datují průjezdy transportu na 25. ledna po půlnoci cestou tam a odpoledne 26. ledna cestou zpět. Správnost zprávy velitelství SNB v Čerčanech je podpořená ještě benešovskou staniční kronikou, která pracuje se stejnými daty i časy a kde je také zmínka o pěti pohřbených obětech transportu smrti v Čerčanech, sepsaná v červnu 1945, tedy krátce po události.
Je neuvěřitelné, jakých hrůz a krutostí jsou schopni lidé, pokud podlehnou šílené ideologii, jakou byl německý nacismus. Příběh transportu smrti z ledna 1945 je odstrašujícím příkladem, co se může stát s lidmi, když doba zešílí...
Jak na keš:
Na úvodních souřadnicích keš rozhodně nenajdete. Ty se nacházejí před budovu nádraží v Čerčanech, na jejíž zdi je umístěna pamětní deska Transportu smrti. Samotná keš se nachází trochu jinde a pro její nalezení si budete muset její souřadnice vypočítat z několika následujících indicií:
Nejprve domácí příprava:
Který den v týdnu byla odhalena pamětní deska Transportu smrti = A
Na kolik otázek odpovídal velitel SNB v Čerčanech Chvojka = B
Ciferace součtu číslic prvního transportu = C
Ciferace součtu číslic druhého transportu = D
Počet zastřelených mužů z prvního transportu = E
Počet zastřelených mužů z druhého transportu = F
Zjištěné indicie dosaďte do následujícího vzorce a vydejte se na vypočítané souřadnice:
N 49° 50.(B-E)DC E 014° 42.(A+E)(ExF)B
Pokud jste vše spočítali správně, nacházíte se před vstupem na čerčanský hřbitov. Na tabuli vedle vstupních vrat byla ještě nedávno umístěná výše zmiňovaná tabulka se vzpomínkou pana Jíchy na tento transport. Bohužel byla z pro mne nepochopitelných důvodů odstraněna, takže si ji lze přečíst už jen pomocí tohoto odkazu: TABULKA. Přečtěte si ji a získáte další indicie potřebné ke zjištění finálních souřadnic keše:
Číslo popisné domu, ve kterém bydlel pan Jícha = GH
Která číslice byla při odlévání desky nasazena obráceně = I
Teď potichu vstupte na hřbitov a podle fotografie najděte příslušný pomník, z něhož získáte poslední potřebné indicie k výpočtu finálních souřadnic keše:
Ciferace součtu všech číslic letopočtu na pomníku = J
Počet písmen v textu pod letopočtem = KL
Nyní už máte všechny potřebné indicie pohromadě, tak se v klidu někam posaďte - třeba na lavičku před hřbitov - a můžete si spočítat finální souřadnice keše.
Kontrolní součet všech zjištěných indicií A-L by vám měl vyjít rovných 50.
Keš najdete zde:
N 49° 50.(C+J)(G+H)(A+F) E 014° 42.(B-K)(L-E)(F+H+I)
Pokud máte spočítáno, můžete se vydat pro keš, není to daleko. Ještě malé upozornění - keš se samozřejmě nenachází na hřbitově, kde podle pravidel ani být nemůže. Jedná se o klasickou Lock&Lock krabičku, ve které je logbook, tužka, ořezávátko, něco pro malé kačery a pro začátek 2 CWG.
Zdroje: Čerčanská kronika