Tento vcelku nenápadný mlýn stojící v samém centru Podblanicka má svůj počátek okolo roku 1700. Byl to dominikální mlýn o 1 kole a šrotoval i pro premonstrátský klášter v Louňovicích.
Někdy v druhé polovině 19. století koupil mlýn od mlynáře Bárty načeradský mlynář Franc (František) Hlinský pro svého syna Antonína. Je zajímavé, že jméno Bárta se stále v Křížově vyskytuje.
Roku 1882 byl mlýn přestavěn, 1933 přistavěna obytná část, tím získal mlýn svojí konečnou podobu. 1936-37 byla instalována Peltonova turbína. Pro případ nedostatku vody byl pořízen naftový motor a v roce 1948 po elektrifikaci obce elektromotor. Ani tento mlýn neušel smutnému osudu většiny mlýnů, roku 1956 byl provoz ukončen, mlýn zrušen, stroje odvezeny do Sběrných surovin. Antonín Hlinský se pak živil opravami mlýnských strojů.
České složení
Takto nazýváme jednoduchý mlecí stroj s jedním párem mlecích kamenů, jednoduchým vysévacím zařízením bez mechanické dopravy zrna či šrotů do násypky. Hojně používané v 19. století.
Mletí na českém složení:
Zrno v pytlích se vynosilo po mlynářských schodech do násypného koše. Mlýn se spustil s výrazně nadlehčeným běhounem. Sklonem korčáku se nastavilo množství zrna sypajícího se mezi kameny. Semletý produkt z kamenů zachytávaly stěny lubu a odtud se vlastní váhou sypal do pytlíku otřásaného hasačertem. Přes pytlík se vysela jemná mouka do moučnice, hrubá mouka, šrot a ostatní nevhodné produkty prošly pytlíkem na kmitající žejbro. To oddělilo šrot, plevy a hrubé nečistoty. Nejhrubší produkty co sklouzly po žejbru do šrotové truhly byly určené pro další mletí. Pod žejbro do druhé truhly podle velikosti ok padala hrubá mouka nebo krupice. Obsah ze šrotové truhly se nabíral a pak vynosil do násypného koše (to bývala v malých mlýnech většinou práce pro mleče, nikoliv pro mlynáře), pootočilo se lehčidlo, aby se kameny přiblížily a mlelo se znovu a znovu, až se podařilo maximum mouky prosít pytlíkem do moučnice. Žito muselo projít složením čtyřikrát a byly získány dva druhy mouky. Pšenice se mlela na pět průchodů soustrojím a získány byly tři druhy mouky (bělka, podbělka a mouka kruchová zvaná zadní), podle toho, zda pocházela z okraje či středu zrna. Proto se také zrno semílalo postupně, nikoliv jen tak, že se prostě mezi kameny rozdrtí na prach.
Schéma uspořádání
1. násypný koš - do něj se nasypalo nakropené zrno.
2. korčák - kmitající skloněné dno násypného koše, zavěšené na kožených pásech
3. tancmajstr - vačka způsobující kmitání a otřásání korčáku
4. běhoun - horní otáčející se mlýnský kámen
5. spodek (ležák) - spodní, neotáčející se mlecí kámen
6. lub - kruhová dřevěná skříň, kryt mlecích kamenů
7. vřeteno - svislý kovaný železný hřídel
8. moučnice - dřevěná skříň zachycující hladkou mouku
9. pytlík - roura z tkaniny, kterou se sype mletý produkt z lubu a přes jejíž stěny se vysévá nejjemnější mouka do prostoru moučnice
10. pytlovačka (pružinka) - dřevěná (jasanová) vidlice zajišťující kmitavý pohyb střední části pytlíku
11. kladnice - malý pastorek s šesti až osmi zuby roztáčený od palečného kola, převod do rychla
12. vačka a odrážka - železná vačka se třemi vrcholy, uvádí do kmitavého pohybu vysévací mechanizmus – hasačert
13. palec - dřevěný (dubový, habrový, akátový, dřínový, jasanový nebo ze silnějších smrkových větví) výměnný zub palečného kola
14. palečné kolo - velké dřevěné kolo (dub, borovice) opatřené palci (součást převodu do rychla
15. val - dřevěný nejčastěji dubový hřídel vodního kola (otesaný kmen se musel zakopat a nechat uležet cca 30 let, aby se nekroutil, otec tak zakopával náhradní val pro syna)
16. zhlaví - kulatý čep (litinový) přecházející ve dřevu na čtyřhran případně opatřený ještě křídly, usazený ve valu. Čep se otáčí v kluzném dřevěném ložisku (dubový suk). Ložisko je "mazané" vodou.
17. kobylice - trám držící náraz (axiální ložisko vřetene), které lze zdvihat lehčidlem (šroub) a tak měnit mezeru a tlak na zrno mezi mlecími kameny.
18. hasačert - vysévací mechanismus kmitavý pohyb od odrážky na pytlovačku a přes drktačku (>táhlo) vedoucí za moučnicí na žejbro. Tento mechanismus vydával klapavý a hrkavý zvuk - proto se říká, že mlýn klape a proto se menším mlýnům se říkávalo klepáče.
19. žejbro - podlouhlý rámeček se sítem uváděný drktačkou do kmitavého pohybu. Dopadají na něj produkty, které prošly pytlíkem. Dolů propadají krupice a hrubé mouky, zatím co po sítě do postranní šrotové truhly sklouznou nejhrubší produkty.
20. moučná truhla - truhla na hrubou mouku. Za ní v zákrytu stojí šrotová truhla, kam jde výpad ze žejbra.
Nároky na pohon se lišily podle průměru a hmotnosti kamene. Většinou jedno složení vyžadovalo okolo 3-4 kW, malé mlýnky vystačily i s 1,5kW.
Jak na keš:
Zkuzte zaříkalo: zaklínám paleční kolo z dubu co celý mlýn pohání, fiolník z břízy, zhlaví z litiny co celé kolo udrží, ať kované vřeteno prozradí co pan otec za lubem skrývá a co otiskem palce habrového potvrdí
N 49°38.ABC', E 14°53.DEF'