Po cestě ke kešce můžete spatřit památník padlých v první válce a o kus dál i v té druhé. Zvoničku i zmiňované pomníky nechali ze svých financí opravit místní obyvatelé v čele s panem Žilíkem. Místní obci asi tyto věci příjdou zbytečné.
Dále něco málo z historie obce:
Poprvé je osada Želivec (Zelewecz) zmiňována roku 1402 v majetku Petra Košíka z Pětichvost (časem získává i Sulice). Později ves dostal Cval z Chotče a za husitských válek ji získal Jan Sádlo ze Smilkova a připojil ke svému kosteleckému panství. Na počátku XIV. století patřil Želivec Novoměstským a byl jim r. 1537 (tři dvory kmetcí s platem) zabaven. Spolu s Kamenicí, Olešovicemi a Sulicemi prodán Janu Frejnarovi z Brunova. Ve třicetileté válce byl Želivec zcela zničen, po obnovení byl r. 1696 připojen k panství Dobřejovice. R. 1785 zde bylo 8 popisných čísel.
Popis z r. 1898:
Osada, s pláně pod Křížky po dáli se rozhlížející, poblíž Linecké silnice rozptýlená. V 25 domech žije 197 obyvatel, 94 mužů, 103 žen. Obyvatelstvo živí se polním hospodářstvím; většina pracuje při panských dvorech.