Rožnov dříve a dnes

Hřbitovy na Horních Pasekách

V průběhu 19. století byly zřízeny v oblasti Horních Pasek dva menší hřbitovy, každý s vlastní márnicí. Nejprve to byl v roce 1858 hřbitov evangelický (vlevo, dosud existující), od roku 1897 byla naproti němu vytyčena plocha pro ukládání ostatků židovských věřících. Zde se pohřbívalo pouze dvacet let. Židovské pohřebiště sloužilo paradoxně především pro pohřby lázeňských hostů, během I. světové války také pro haličské uprchlíky. V Rožnově bylo pochováno celkem 34 mrtvých. Později byly ostatky zemřelých židů převáženy do Krásna na tamní židovský hřbitov.

Dnes je židovský hřbitov zrušený a evangelický je schovaný uprostřed zástavby rodinných domů. Na fotografii jsou zajímavé ještě dvě stavby, patřící k nedaleké koželužně Jana Kantorka. První je stavba v popředí, kterou nechal Jan Kantorek postavit jako služební byty pro své zaměstnance a druhou je v pozadí fotografie viditelný komín parní elektrárny v areálu pily na Dolní Bečvě, která napájela elektřinou jak koželužnu, tak část domů v Rožnově. V dnešní době je celá zástavba Horních Koutů při pohledu z kopce Kozince schovaná v zeleni.

Brillova pletárna

Dynamicky se rozvíjející průmyslový provoz se stal záhy největší rožnovskou továrnou, která byla díky své rozloze, ale i díky továrnímu komínu nepřehlédnutelnou dominantou pravého břehu. V roce 1914 pracovalo pro firmu Leo Brilla celkem 365 dílenských a 400 domácích dělníků, v době I. republiky bylo zaměstnáno přímo v továrním provozu více než 250 dělníků, k nim musíme připočíst více než 600 domácích pracujících a také téměř čtyřicítku úředníků.

Brillova pletárna se postupem času rozrostla do velkého areálu, který postupně obklopila městská zástavba. Vyfotit fotografii ve stejném úhlu tak již není možné. Továrna pak byla zabavena Německem, posléze připadla Československu, byla přejmenována na podnik LOANA, po revoluci zprivatizována a v roce 2013 ukončila provoz a její budovy byly rozprodány. Dnes žije areál svým novým životem a původní jádro podniku, zachycené na fotografii, bylo přestaveno na multifunkční objekt Brillovka.

Vily v Zátiší

V blízkosti náměstí vznikla vedle domů v Čechově ulici i druhá souvislá řada moderních vilek – Zátiší (čp. 513-517). V roce 1912 zadal jejich výstavbu Čeněk Janík. I tentokrát se realizace staveb ujala osvědčená dvojice rožnovských stavitelů Barabáš-Bayer. Secesní domy byly určeny pro pět Janíkových dcer (syn provozoval hostinec u dolního mostu), podle nichž také dostaly svá jména: Svatava, Libuše, Vlasta, Věra, Blanka. Některé z vil však již během dalšího desetiletí změnily majitele. Bydlela tu například rodina známého rožnovského učitele Šabackého a rodina Kociánových.

Zátiší, hned vedle sídliště Záhumení, je jedním z mála míst, které se zachovalo téměř bez změny až do dnešních chvil. Některé domy jsou opraveny a přišly o svá jména, ale množství detailů odkazuje na dobu téměř před sto lety.

Zemědělská škola - hospodářský dvůr

Přestože již v roce 1897 založil Hospodářský spolek okresu rožnovského Zimní hospodářskou školu, až po třech letech se v roce 1900 dočkala vlastní budovy. Spolek získal na stavbu školy, která měla napomoci v šíření moderních pěstitelských a chovatelských postupů, zemské i státní subvence. Slavnostního otevření se 21.října zúčastnila řada významných osob – mimo jiné okresní hejtman baron Klein.

Naopak původní budovy Hospodářské školy byste dnes už hledali marně. Dochovala se původní dvoupatrová školní budova, jenž ovšem přišla o veškerou historickou výzdobu a vila pro ředitele. Shluk hospodářských a školních budov za nimi však dnes už nestojí, místo nich jsou výškové bytové domy a parková úprava parteru s hřištěm mezi nimi. Samotná škola dnes sídlí v nové funcionalistické budově na nábřeží, nějakých 150 metrů východněji, a ve staré budově je dnes internát.

Dobytčí trh

Dobytčí trhy se původně konaly na náměstí kolem sochy sv. Floriána. Z bezpečnostních a hygienických důvodů bylo tržiště pro obchod s hospodářským zvířectvem v roce 1831 přemístěno k řece Bečvě. Jak je patrné z fotografie, ještě ve třicátých letech 20. století pulzovalo tzv. trhovisko rušným životem. Hospodáři z okolních vesnic se zde potkávali s profesionálními obchodníky – handlíři i řezníky. K povinné výbavě tržního prostoru pro dobytek v té době náleželo vedle veterinárního dozoru i stabilní dřevěné zábradlí s kroužky pro uvázání dobytka. Snímek poskytuje výhled i na pravý břeh Rožnova. Na Tyršově nábřeží je patrné zahušťování zástavby nejen rodinnými domy. Za pozornost stojí dům Masarykovy ligy (čp.649) později dětský domov, vystavěný v roce 1930.

Místo dobytčího trhu je v dnešní době přes bujnou vegetaci a zástavbu hůře zachytitelné. Na jeho místě jsou dnes rodinné domy a technické objekty s hospodářským dvorem stavební firmy. Na druhé straně Hážovky pak přibyla velká budova základní školy Videčská s tenisovými kurty a i pravý břeh Bečvy se vzrostlými lípami je plně zastavěný.

Pět míst, která musíte navštívit

Waypoint 1 - Restaurace Jánoštík

Když byla v roce 1832 zřízena na Horních Pasekách škola, vrchnost pro ni nechala za vydatné pomoci zdejších hospodářů vybudovat přízemní budovu přímo u silnice z Rožnova do Frenštátu. Od ostatních roubených chalup v okolí se odlišovala zvonicí, jak o tom svědčí i tento snímek s hostincem U taty Janoštíka v popředí a školou v pozadí. Prvním učitelem se stal Josef Tkadlec, přezdívaný Patina. V dalších letech zde mj. po dva roky učil i František Bayer – historik, vlastivědný pracovník, redaktor a také syn třetího rožnovského starosty Josefa Bayera.

Waypoint 2 - Lávka z horního parku

Čilý stavební ruch probíhal na nábřeží od počátku I. Republiky. U budování některých zdejších objektů stála dvojice rožnovských stavitelů Karel Barabáš a František Bayer. Podle jejich plánů vzniklo v první polovině dvacátých let několik typizovaných domů – tři na dnešním Tyršově, pět na horním, tehdejším Štefánikově nábřeží. Přestože se jednalo o rodinné domy odpovídající aktuálním standardům bydlení střední třídy, jejich vnější vzhled – zvláště výzdoba štítů – nezapře dobové okouzlení lidovým stavitelstvím. Investorem několika staveb bylo město, které po dokončení objekty prodávalo soukromým majitelům. Jeden z domků si pořídil tajemník městského úřadu Stanislav Kramoliš (čp. 529, vpravo), zatímco druhý zakoupil v roce 1925 učitel a spisovatel Metoděj Jahn (čp. 528, vlevo). Dřevěná lávka přes řeku byla oproti dnešní situována přibližně o 100m níže po toku Bečvy.

Waypoint 3 - Školka v Tylovicích

Dnešní školka vznikla v Tylovicích na místě stavení U Šopků v roce 1894 jako Reiserova továrna na punčochy. Švýcar Albert Reiser „rozjel“ pletárenský průmysl jako první v okrese a nejdříve měl dílnu v rožnovské Fichtnerově vile pod Skalkou. V době největšího rozkvětu tylovská pletárna zaměstnávala až devadesát lidí a dalších více než 350 dělnic pro ni pracovalo doma na zapůjčených strojích. Provoz byl ukončen v době hospodářské krize a k jeho obnově už nedošlo, ani když později dílna připadla Loaně. Ta zde v roce 1976 otevřela závodní mateřskou školu.

Waypoint 4 - Zemědělská škola

V roce 1910 převzala školu zemská správa, což umožnilo stabilizovat její financování. Dynamický rozvoj školského zařízení brzy zapříčinil, že původní budova již potřebám výuky nedostačovala. Na počátku I. světové války se začal budovat školní statek a přibývaly další budovy a provozy. Nacházela se zde i bosenská sušírna na ovoce, lis, destilační přístroj a povidlárna, kde si mohli místní rolníci zpracovat své výpěstky. Součástí školy byla též krajská ovocnářská školka, včelín a kolářská dílna. V roce 1922 byly pořízeny na budově internátu fresky malíře Františka Podešvy.

Waypoint 5 - Kolonie na Bučiskách

Konečné realizace se na Bučiskách dočkalo jen deset z původně plánovaných třinácti dvojdomků. Jsou situovány podél uzavřené ulice ve tvaru kapky. Všechny vilky měly standardní vybavení s koupelnou, splachovacím WC, spížkou a prádelnou. O přidělení bytu rozhodovalo ředitelství těžířstva v Ostravě a obyvatelé byli vázáni velmi striktními pravidly užívání. Kolonie na Bučiskách měla svého vlastního správce, který pečoval o společné plochy a zeleň. Život zde byl nejen díky odlehlosti od centra, ale i vazbám na statek na Hradisku poněkud oddělen od běžného životního rytmu Rožnova.