Ahoj, vítám Vás u další Manětínské kešky. Tato keš je součástí série 4 tradičky (Manětín sever, Manětín jih, Manětín východ, Manětín západ) a bonusové mysterky MANĚTÍN BONUS. Jedná se o bonusovou keš a můžete ji odlovit netradičně i bez odlovení všech čtyř tradiček, stačí Vám trochu přemýšlet a použít trochu matematiky, tedy spíše geometrie... Poradím Vám, že nebudete potřebovat žádné indicie, hodnoty a ani žádná čísla... jen geometrii... Už Vás to trklo...
Jak odlovit tuto keš, musí napadnout právě Vás. Jen napovím, že UMÍSTĚNÍ TRADIČNÍCH KEŠEK MÁ URČITĚ NĚJAKÝ SMYSL...tzn. že se dá odlovit BONUSOVKA i sólo... Už víte jak to myslím? Nehledejte v tom složitost, koukněte na MAPU a bude to jasné...Záleží jen na Vás... Ještě Vás nic nenapadá? Tak ještě jedna rada... Virtuální ikonka kešky se nachází ve STŘEDU fotbalového hřiště...Myslím, že se Vám bude finále líbit...
A teď taky něco o městě Manětín...
Manětín (dříve Mantiná, Manetín, v lat. a něm. textech Manetin) je město v severní části okresu Plzeň-sever. V celém městě, které zahrnuje dalších 14 vsí, žije přibližně 1 100 obyvatel. Jeho katastrální území měří 8 465,20 ha – je největším katastrem obce na severním Plzeňsku. Katastrální území samotného Manětína má výměru 876,3 ha a PSČ adres je 331 01 a 331 62. Manětín leží v údolí Manětínského potoka na úpatí a svahu Chlumské hory, vzdálený 29 km ssz. od Plzně. Ve městě se kříží silnice II/201 a II/205. Samotné město Manětín sousedí na ssv. se Stvolny, na severovýchodě s Hrádkem a Brdem, na jihovýchodě s Vladměřicemi, na jihu s Lipí a na západě s Lešovicemi a Újezdem. Katastrální území města sousedí na severovýchodě s obcí Žihle, na východě s obcemi Mladotice a Štichovice, na jihovýchodě s obcí Hvozd, na jihu pak s Líté a Horní Bělou a na západě s Nečtinami a Bezvěrovem. Severní hranice katastru tvoří také hranici okresů Plzeň-sever a Karlovy Vary. Sousedními obcemi z okresu Karlovy Vary jsou Štědrá, Pšov a Chyše. Zajímavostí je, že ač zabírá katastrální území města téměř 85 km2, severní okraj zástavby leží asi jen cca 300 m od obecní, okresní i krajské hranice.
Historie
Manětín, městečko na tehdejší zemské stezce z Prahy do Chebu, je poprvé připomínán v roce 1169, kdy zdejší újezd daroval král Vladislav II. řádu pražských johanitů. Ti si v roce 1235 na králi vymohli udělení práva soudu a hradeb. V té době byla v prostoru západní části dnešního zámku vystavěna tvrz a klášter. V roce 1420 dal král Zikmund Lucemburský manětínské panství do zástavy Bohuslavu ze Švamberka. Ten se nejprve stavěl proti husitům, ale poté, co ho v roce 1422 zajali, se nakonec přiklonil na jejich stranu. Panství později převzal jeho bratr Hynek Krušina ze Švamberka. Na manětínské tvrzi sídlil purkrabí. Manětínské náměstí s barokním kostelem Když Krušina v roce 1455 zemřel, panství po něm převzal jeho syn Bohuslav, který se ostře stavěl proti tehdejšímu králi Jiřímu z Poděbrad. S dalšími českými pány založil v roce 1465 tzv. jednotu zelenohorskou. O tři roky později se spojil s křižáky a podnikal s nimi ničivé výpady na území západních Čech. V roce 1483 Bohuslav od řádu johanitů dědičně odkoupil celé panství (do té doby ho měl pouze v zástavě). Rod Švamberků panství prodal v roce 1544. V pozdějších letech se majitelé střídali častěji. Za zmínku stojí rod Hrobčických, kteří panství vlastnili mezi léty 1560–1617 a za jejichž vlády vyrostl na místě původní tvrze renesanční zámek. V průběhu třicetileté války získala panství Ester Lažanská s manželem Jiřím Mitrovským z Nemyšle. Ten se „zasloužil“ o násilnou rekatolizaci obyvatelstva – odvolal dosavadního faráře a dosadil na jeho místo jezuitu. V roce 1625 se proti němu vzbouřili poddaní a obléhali zámek. Mitrovského osvobodilo až přivolané vojsko z Plzně. Před svou smrtí odkázala majitelka Ester Lažanská panství svému bratrovi. Zchátralý kostel sv. Barbory ve východní části obce 18. století bylo pro Manětín ve znamení stavebního rozkvětu, který paradoxně zahájil velký požár města v roce 1712, při kterém lehl popelem zámek, kostel, škola a polovina města. Bezprostředně po požáru nechal tehdejší majitel Václav Josef Lažanský vyhořelý zámek barokně přestavět podle plánů architekta Tomáše Haffeneckra. O rozvoj barokní kultury ve městě se po smrti Václava Josefa zasloužila i jeho manželka Marie Gabriela Lažanská z Bukové a jeho syn. V Manětíně tehdy tvořili malíři Petr Brandl a F. K. Bentum, architekti J. B. Santini a J. J. Hess, sochaři Š. Borovec a J. Herscher a hudební skladatel Jan Josef Brixi. V roce 1809 byl u zámku založen anglický park. Od roku 1830 sílily protesty proti robotě. Po jejím zrušení, v roce 1850, vzniká nový soudní okres Manětín. V roce 1857 byla vystavěna silnice do Žlutic, současně byla projektována i železniční trať Plzeň – Žlutice – Karlovy Vary. V roce 1869 byla zahájena činnost sboru dobrovolných hasičů. V sedmdesátých letech 19. století pokračovala výstavba silnic do Nečtin, Dolní Bělé a do Kaznějova, později do Mladotic a do Rabštejna nad Střelou. Jedna ze soch zdobících manětínské náměstí Po vzniku samostatné ČSR v roce 1918 vyvěsila většina občanů města české prapory, pouze na zámku visel černo-žlutý prapor, který byl následovně místními Čechy odstraněn. Manětín byl jedním z posledních měst v oblasti s převládajícím českým obyvatelstvem – byl obklopen německými obcemi (Rabštejn nad Střelou, Pšov, Bezvěrov). Při sčítání lidu 1921 bylo napočítáno 1 017 Čechů a 242 Němců, tj. podíl Čechů 80 %. V roce 1923 definitivně padly veškeré plány o výstavbě lokální železniční tratě z Plzně do Manětína. Železniční zastávka Manětín vznikla na trati Plzeň–Žatec někdy ve třicátých letech dvacátého století, ale byla vzdálena 10 km od obce. Později byla přejmenována na Mladotice – zastávka. 15. srpna 1924 byla zahájena pravidelná autobusová doprava mezi Plzní a Manětínem. Po Mnichovské dohodě, 30. září 1938, se stal Manětín poslední českou obcí v okolí, která nebyla přičleněna k Říši. Osvobozen byl 7. května 1945 americkou armádou. Zámek byl zkonfiskován rodu Lažanských, zestátněn a využíván jako kanceláře různých organizací. Odsun Němců Manětín nezasáhl tolik jako většinu okolních vesnic. Vysídleny byly pouze dříve „německé“ vesnice, které tehdy ještě pod Manětín samozřejmě nepatřily – např. Rabštejn nad Střelou nebo Zhořec. Nástup komunismu přinesl také správní reformu, kdy se od roku 1949 stal Manětín součástí okresu Plasy (do té doby byl okres Kralovice). Až 22. srpna 1957 se v obci podařilo ustanovit JZD. Od roku 1960 se Manětín stal součástí okresu Plzeň-sever, jíž je dodnes. V letech 1973–1974 byly ve svahu Chlumské hory vystavěny nové bytovky. Postupně se ke městu integrovaly další a další vesnice, maximálního stavu bylo dosaženo v roce 1980, kdy mělo katastrální území obce rozlohu 96 km2. V roce 1988 převzalo zámek od Státních lesů Muzeum a galerie severního Plzeňska a provedlo rozsáhlou rekonstrukci.
Současnost
V posledních 45 letech se Manětín potýká s úbytkem obyvatel. Důvodem je značná odlehlost města na hranici dvou krajů – Plzeňského a Karlovarského, s čímž je spojený nedostatek dostupných pracovních příležitostí.
K FINÁLCE NEJEZDĚTE AUTEM, POUŽIJTE DOPORUČENÉ PARKOVIŠTĚ. CESTA NENÍ DOBRÁ A UŽIJTE SI TEN KRÁSNÝ VÝHLED CESTOU PĚŠKY.
Přeji příjemný lov!
BETATEST a technickou výpomoc provedl mkay171 za což mu patří velký dík!
SÍŇ SLÁVY: FTF - vs:opr, Ritchier STF - otto.cz TTF - V_clav11 CZ