VODNÍ POEZIE

A

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,

na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,

rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,

na břehu řeky Svratky kvete rozrazil

a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.


B

Již kotva nad vodou. Hurrá! Jen zvykem

kdes v lanech zaznělo a ztichlo mžikem.

Bez hlasu, kradmo v oceán se hrouží

mohutná loď. Jak roucha přízraku

pohybem vlastním, šíří se a dlouží

dav plachet, vzhůru po stěžních se plouží

a míchá se jak spousta oblaků.

Na přízi lanové v tajemném ruchu

motouzy křepčí. Zdaž to koráb duchů? 
 

C

Za růžového večera

pod dubem sličná děva sedí,

se skály v břehu jezera

daleko přes jezero hledí.


D

Na topole nad jezerem

seděl vodník podvečerem

„Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť. 


Šiju, šiju si botičky

do sucha i do vodičky:

sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.


E

Seděly žáby v kaluži,

hleděly vzhůru k nebi,

starý jim žabák učený

odvíral tvrdé lebi.


F

Mně líto oken, když se v bouři třesou.

Ty první cítí větru nárazy,

zvěst první hromů dunících k nám nesou,

v nich šlehnou blesku první obrazy.

A po nich první slza mračen stéká,

než zhoustne v liják, první prška krup

v ně řinčí divně než se bouře vzteká,

svůj hlásá jimi majestátní vstup. 


G

Znám křišťálovou studánku,

kde nejhlubší je les,

tam roste tmavé kapradí

a vůkol rudý vřes.


Tam ptáci, laně chodí pít

pod javorový kmen,

ti ptáci za dne bílého,

ty laně v noci jen.


Když usnou lesy hluboké

a kolem ticho jest,

a nebesa i studánka

jsou plny zlatých hvězd.

 
H

Vodní tříšť břehy třísní

kde se proud řeky kroutí,

matka loučí se písní

s princem v košíku z proutí,

tichý pláč skryje houští,

košík proudem když pouští,

snad pak nad hrází bobří

najdou rybáři dobří

malého krále, malého krále. 

I

Bez konců širé moře je,

jde vlna za vlnou,

hrob jedné vlny druhé je

zelenou kolébkou.

Kdo první vlnu vytvořil,

ten stvořil také poslední.

Hlubinou srdce, vichře, zni!

Bůh zůstaň nade mnou! 


J

Odvalil se kamínek, 

narodil se pramínek, 

čerstvá voda, voděnka. 

Rozběhla se dolů z hor

daleko, až za obzor,

bystrá voda, voděnka.