Jan Zajíc

(*3. července 1950 Vítkov, †25.2.1969 Praha)

Vítkovský rodák Jan Zajíc se 25. února 1969 v Praze upálil na protest proti sovětské okupaci. V dopise na rozloučenou se odkazuje na Jana Palacha a mluví říká si "pochodeň č.2".

Rodiče Jana Zajíce přišli do Vítkova coby dosídlenci po druhé světové válce. Otec pracoval jako prodavač, matka se stala učitelkou místní základní školy. Jan Zajíc se narodil jako druhý ze tří jejich dětí. Měl ještě staršího bratra a mladší sestru. Z rodinných dokumentů víme, že „otec inklinoval spíše k liberalismu a zejména matka uplatňovala u svých dětí tradiční křesťanskou výchovu“. Jan Zajíc byl i pokřtěn.

Ve Vítkově Jan Zajíc vychodil základní školu. Počínaje školním rokem 1965/1966 pak studoval na Průmyslové a železniční škole v Šumperku. Volbu praktického oboru ovlivnila otcova nemoc. Kvůli ní měla rodina zájem, aby se mladík mohl co nejdříve začít sám živit. O dva roky později přišel leden 1968 a s ním i závěrečná fáze pražského jara. Stejně jako spolužáci se Jan Zajíc živě zajímal o politické dění a účastnil se veřejných debat. Podle vzpomínek pamětníků nad svými spolužáky v politickém přehledu vynikal. Po 21. srpnu 1968 se ve Vítkově zapojil do odporu proti okupačním vojskům. Odmítl ale možnost emigrace, přestože ji jemu i jeho staršímu bratrovi otec výslovně nabízel.

Po smrti Jana Palacha odjel Jan Zajíc ze Šumperka do Prahy, aby se zúčastnil hladovky, kterou v té době pod rampou Národního muzea na pražském Václavském náměstí držela skupina studentů a mladých lidí. Společně se spolužáky ze Šumperka pak 25. ledna v Pařížské ulici přihlížel Palachovu pohřebnímu průvodu. Několikadenní pobyt v Praze se pro Zajíce coby mladého člověka z okrajové části republiky nejspíše stal hlavním podnětem k úvahám o politicky motivované sebevraždě. Vzhledem k tomu, že se k sebevraždě neodhodlal „jiný z vysokoškoláků“, jak očekával na základě prohlášení v Palachově dopisu, začal se k tomuto činu asi s týdenním předstihem bezprostředně chystat sám.

Do Prahy se vydal ráno 25. února 1969. A přestože s ním z různých důvodů cestovali hned tři jeho spolužáci a o jeho úmyslu věděla i policie, nepodařilo se nikomu z nich Zajícovi v sebevraždě zabránit. Ten se tak kolem půl druhé odpoledne v domě č. p. 39 na pražském Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil. Zemřel na místě, aniž se mu podařilo vyběhnout z budovy ven.

Na místě činu nechal kromě jiného seznam fiktivní skupiny svých následovníků a prohlášení „Občané Republiky československé“. „Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí,“ píše v něm, „rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako Pochodeň č. 2. Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil. K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory! Pamatujte: ‚Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik.‘ (…) Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému Československu. (…) Jen tak budu žít dál.“

Pohřeb Jana Zajíce se konal ve Vítkově v sobotu 2. března 1969 za účasti asi osmi tisíc lidí. Ohlas jeho činu byl výrazně nižší než v případě Jana Palacha. Přesto ale platí, že široká veřejnost věděla jak o Zajícově sebevraždě, tak o jejích politických motivech. Rodina Jana Zajíce zažila po jeho smrti a v souvislosti s ní řadu problémů. Matka přišla o místo učitelky, otec byl vyloučen z KSČ. Zajícova sebevražda oběma jeho sourozencům způsobila politické problémy při přijetí na vysokou školu, resp. při samotném studiu.

O Zajícovu památku dnes pečuje především Nadační fond Ceny Jana Zajíce, který v severomoravském Vítkově uděluje ceny nejvýraznějším žačkám a žákům a studentkám a studentům základních a středních škol regionu. Udělování ceny je přitom v rámci regionu významnou kulturní událostí. V roce 1991 obdržel Jan Zajíc in memoriam Řád T. G. Masaryka I. třídy. O rok později se jeho příběh stal základem úspěšného televizního filmu Jan.

Text: webová stránka Jan Palach

Na úvodních souřadnicích najdete na budově základní školy pamětní desku věnovanou Janu Zajícovi. Tu si prohlédněte, ale vás bude více zajímat zadní strana pomníku Johanna Heinricha Pestalozziho, která stojí před školou. Na zadní straně soklu je letopočet ve tvaru 1AAB.

Druhé zastavení je na vítkovském hřbitově. Zde naleznete hrob Jana Zajíce, který vytvořil sochař Olbram Zoubek. Naproti hrobu Jana Zajíce je hrob rodiny Královy. Jsou zde pohřbeni Tomáš (19CD-2001), Adéla (19EF-2017), Pepík (19GH-1959). 

Nyní máte vše pro výpočet finálních souřadnic:  N 49°46.D(A-B)(E+F)', E 17°45.C(H-G)F'