Šťastný ptáček odlétá pryč.
Keš je věnována dětem, rodičům a všem kačerům s dětskou duší.
Tematicky pak Naivnímu divadlu v Liberci a při psaní vzpomínám na pana Zdeňka Peřinu.
V roce 2014 dostává Zdeněk Peřina Thálii za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla (herec a režisér).
Vnímejme svět dětskýma očima.
A teď se vás děti zeptám. Vzal vás táta, máma, děda nebo babička do divadla na pohádku? Že né!? Ale určitě jste nějakou viděli s paní učitelkou.
A víte jak se taková pohádka narodí?
No to je dřina!
Vy mi nevěříte!?
Milé děti, divadlo je klam a šalba, ale i kouzlo, krásné kouzlo, tedy magie. No prostě pohádka.
Tak se pěkně posaďte, zazněl třetí gong, v sále se stmívá světlo, tak už tiše, pohádka začíná.
Můj kamarád Ixoca (nick), když byl malý jako vy, tak byl také několikrát v loutkovém divadle. Ale on byl neposeda, nesledoval tolik děj, okouzlila ho světla, barevná, reflektory, změny světelných nálad. Řekl mi to jako otec tří synů. A král co měl tři syny, nikdy nelže!
Já měl to štěstí a mohl pár let v loutkovém divadle svítit. Patřit do loutkářské party. Zbyly vzpomínky a ty vám děti nikdo nevezme.
,,Každý se přece k něčemu hodí. Jen musí vědět k čemu!"
Divadlo, tedy loutkové, je parta herců, kteří se chovají jako malé děti. Herci vodí loutky, někdy jsou herci jako loutky a jindy můžou být na jevišti herci i loutky.
Dřevěné loutky se narodí v lese. Šikovný pan řezbář, loutkář, vdechne dřevu život a vyřeže marionetu, paňácu, z kterého lezou nitě nahoru k takzvanému vahadlu. Loutkoherec pak popadne loutku za ten klacek, tedy vahadlo a nitě a rozhýbe ji. Nakonec jí půjčí svůj hlas. Ale i kus hadru může být loutkou.
Kromě herců patří do party i divadelní technici. Kulisáci s jevištním mistrem, zvukař a osvětlovač.
Herec musí hrát, i když ho bolí zub. I když si zlomí ruku, musí vodit loutku. Protože vy jste přišli na pohádku a chcete vědět, jak to s tím Kulišákem a klobásou dopadne. A světla musí svítit, aby bylo vidět co se děje, vše sladěno se zvukem a pohybem. A musí to vždy fungovat jak má.
Taková pohádka vzniká pár týdnů. Všemu velí režisér. Ale nejprve musí pohádku někdo napsat. Tedy scénář. Třebas paní Peřinová napsala spoustu krásných pohádek. Pak je tu výtvarník. Ten vymýšlí loutky, kostýmy, kulisy, no vše co je i není na jevišti vidět. A v dílnách to šikovní chlapi vyrobí a krejčová ,,Udunka" vše ušije.
V pohádkách bývají krásné písničky a hudba. Tu musí též někdo složit a napsat a korepetitor s herci nazkoušet. Ano, celá ta komedie se musí nazkoušet.
Nejprve je čtená zkouška, herci se učí text. A pak se jde na jeviště, nebo na zkušebnu a tam už se pohádka v bolestech rodí. A zkouší se, zkouší, zkouší! A nikdy nevíte, jestli z té práce bude dobrá pohádka. Bude se líbit? Budete na ni do divadla rádi chodit? Bude se hrát mnoho let, nebo se představení nepovede a bude se hrát jen pár repríz?
Na závěr zkoušení je generálka. Generální zkouška. Tam už musí vše sedět, ladit a hrát, neboť premiéra se blíží.
No a pak už přichází slavnostní den premiéry. V zákulisí atmosféra houstne a pocity účinkujících se různí. Někdo má trému větší, někdo menší.
Dle tardic si všichni přejí ,,Zlom vaz!". Na to se nikdy neděkuje!
Na ,,Zlom vaz!" děkuje jenom Kandrdas!
,,Čert tě vem a tfuj, tfuj, tfuj!" Přidává se i lehký kopanec do zadnice.
Divadlo je jediná instituce, kde můžete kopnout pricipála, tedy ředitele do zadku. Ale jen v den premiéry.
Dávají se též drobné dárky, takzvané ,,zlomvazky".
A pak už přicházíte vy, natěšení diváci, malí i velcí. Vy děti jste přísné publikum. Nic neodpustíte, dáte najevo hned, když se vám něco nelíbí. Škoda, že se tato přirozenost s dospělostí vytrácí. Váš potlesk je pro herce a divadelníky ta největší odměna, to mi věřte.
Po představení je jeviště plné květin, herci se klaní při děkovačce. Váš potlesk ve stoje je nejvíc!
V šatně už čeká vychlazený šampus, to je to pití s bublinkami. A zatím co jdou loutky spát, herci a všichni zúčastnění oslavují premiéru.
No a pak už se s pohádkou vyráží do světa. Od štace ke štaci, aby ji viděly i ostatní děti.
Těď už vám zbývá jediné, přemluvit rodiče, aby šli v sobotu do Naivního divadla na pohádku.
Na podzim roku 2019 oslaví Naivní divadlo 70. narozeniny.
K finálním souřadnicím stačí vyluštit jednoduchý, nezáludný kvíz:
A) Jak se jmenoval ptáček v pohádce ,,Vánoce s Kulišákem"?
Jarabáček = 3
Tralaláček = 4
Šoupálek = 7
B) Co spadlo z nebe pirátům v pohádce ,,Kolíbá se velryba"?
hvězdička = 1
botička = 9
hrnec = 5
C) Jakou přezdívku měl loupežník č.38 v pohádce ,,Alibaba a 40 loupežníků"?
Hňup = 1
Trdlo = 9
Bobo = 5
D) Co je derniéra?
poslední uvedení představení = 7
první uvedení představení = 6
klec na ptáky = 5
E) Co se přeje před premiérou?
Zlom vaz! = 7
Šťastnou cestu! = 8
Vše nejlepší! = 2
F) Co se nesmí odpovědět na přání ke zdaru premiéry?
Děkuji = 5
Čert tě vem! = 9
Bůh s tebou = 0
Finální souřadnice: N 50°46.ABC E 015°06.DEF