Tato keš patří do série „Tucet hlavolamů“, která byla založena pro 12. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2019.
Hlavolam
Hlavolam je problém, hádanka nebo záhada, která zkouší vynalézavost jeho řešitele. Nejčastěji se můžete setkat s mechanickým hlavolamem. Jde o předmět, u kterého za pomoci logiky, zručnosti, zkušenosti, prostorové představivosti, fantazie a třeba i štěstí musíte najít skryté řešení. Za hlavolam ale můžou být považovány i různé jiné úlohy jako třeba křížovka, sudoku, doplňovačka, osmisměrka, nebo logické úlohy, jako třeba šach.
Hlavolamy jsou většinou vytvářeny jako forma zábavy, často však vychází z vážných matematických či logických problémů. V takových případech může být jejich úspěšné řešení významným příspěvkem k matematickému výzkumu.
BLUDIŠTĚ
Bludiště je hlavolam s jednou nebo více cestami od startu k cíli. Cesty k a zdi mohou být v bludišti pevné, ale i pohyblivé. Pojem bludiště se často zaměňuje s termínem labyrint, ale moderní učenci dávají přesnější definice. Pro ně je bludiště skládanka v podobě složitě větvených cest s možností volby cesty a směru, zatímco labyrint obsahuje do svého středu pouze jedinou cestu.
Labyrint ve staré řecké mytologii navrhl a postavil legendární řemeslník Daidalos pro krétského krále Mínóa v paláci Knóssos. Úkolem bylo zadržet strašného Mínotaura – tvora, který byl zpoloviny člověkem a napůl býkem. Mínotaura nakonec zabil statečný aténský hrdina Théseus. Daidalos postavil Labyrint tak šikovně a chytře, že on sám mohl jen stěží uniknout poté co stavbu dokončil, Théseovi však pomohla Ariadna (dcera krále Mínóa) a její osudové klubko nití, které mu pomohlo najít cestu zpět.
Labyrinty mohou být realizovány jak symbolicky nebo fyzicky. Symbolicky jsou zastoupeny v umění nebo jako vzory na keramice, na stěnách jeskyní, atd. Reprezentace jsou po celém světě podobné a jsou obecně malovány na zem tak, aby lidé mohli chodit od vstupního bodu do středu a zpět. Labyrinty se používají pro skupinové rituály a meditace.
Bludiště se rozdělují do dvou hlavních skupin. První skupinou jsou klasické labyrinty: Mají jeden jediný vstup a k dosažení středu se používá jedné cesty, která nenabízí žádnou jinou možnost. Tím, že existuje jedna jediná cesta, nemůže poutník minout cíl. Druhou skupinou jsou klasická bludiště (bludiště s alternativními cestami): Mohou mít více vstupů a více výstupů, více nejednoznačných cest a poutník v nich snadno zabloudí. Bludiště se začaly používat v zahradách v Anglii ve dvanáctém století a sloužily jako ideální místo pro romantické chvíle. Postupně se rozšířily po celé Evropě, zejména ve Francii a Itálii. Typická bludiště jsou například v zahradách Andrého Le Nôtre ve Versailles a Caboniho Villa Pisani v Itálii.
BUDETE POSTUPOVAT PODLE MAPY. PROTO POKUD SE NECHCETE PO ODLOVU VRACET NA STAGE, DOPORUČUJU SI OFOTIT MAPU V DOSTATEČNÉ KVALITĚ.
Upozornění:
Tato keš, stejně jako celá série bude na jaře 2020 archivována, proto s odlovem neváhejte.