ZMIZELÁ PRAHA IV. - NEREALIZOVANÁ: KAREL PRAGER
Vítám Vás na poslední části Zmizelé Prahy. V této poslední části se budeme věnovat ne tak úplně zaniklým objektům, jako spíše záležitostem, které nebyly realizovány a jejichž plány zůstaly na papíře. Konkrétně v této časti, se budeme věnovat jednomu z relativně významných architektů druhé poloviny 20. století a to Karlu Pragerovi.
Karel Prager byl český architekt, který se narodil 24.8.1923v Kroměříži. Vystudoval ČVUT v Praze obor architekt. Pracoval ve Stavoprojektu a v roce 1967 spoluzaložil Sdružení projektových ateliérů, kde se stal ředitelem Ateliéru GAMA. Ateliéry byly v roce 1968 začleněny do projektového ústavu Výstavby hlavního města Prahy. Až do roku 1990 byl Prager v čele Ateliéru 3. Po revoluci se ateliér stal opět soukromým subjektem a až do smrti Karla Pragera byl jejím ředitelem. Kromě obytných domů je autorem některých významných budov jako budovy bývalého Federálního shromáždění, Nové scény Národního divadla, Komerční banky na Smíchově a dalších. Nás však budou zajímat projekty nerealizované.
Nyní si projdeme několik plánů, které Karel Prager projektoval, ale k jejich naplnění nedošlo. Těchto plánů bylo několik, takže listing by byl velmi obsáhlý, vybral jsem tedy ty, které mi přišly nejzajímavější.
Ústřední dům Armády v Dejvicích
Projekt Ústředního domu armády byl zřejmě nejvýznamnějším soutěžním návrhem Karla Pragera. Vytvořil jej spolu s Pavlem Barešem, Jiřím Kadeřábkem a Jaroslavem Kándlem. Téměř všichni účastníci soutěže se shodli na nutnosti završit náměstí výškovou stavbou. Autor náměstí Antonín Engel proti tomu protestoval. Umístěním tohoto domu se měla změnit funkce náměstí. Z centra rezidenční čtvrti na sídlo jedné z mocenských sil. Hlavím předobrazem staveb ve stylu socialistického realismu byly monstrózní stalinské paláce, budované s ideologickým záměrem předčit americké mrakodrapy. Porota se nakonec nedobrala jasného rozhodnutí. Byla udělena pouze druhá cena, a to právě návrhu ve kterém byl Prager. Ačkoliv pro ÚDA byl stanoven jasný harmonogram projektových a stavebních prací (dokončen měl být na konci roku 1959), nebyl k Ústřednímu domu armády položen ani základní kámen.
Baucentrum
Na rohu Národní třídy a ulice Spálené co dnes stojí bývalý OD Máj a nově postavená kancelářská budova, byl projektován Pragerem tzv. Dům techniky se sídlem tzv. Baucentra. Komplex měl obsahovat konferenční a výstavní prostory pro techniku obecně a výstavní, vzorkové a studijní prostory pro „Baucentrum“. A také biograf, kavárny, vybrané obchody, hotel. První návrh počítal s transparentními objemy s lehkým zavěšeným plně proskleným pláštěm. V další verzi bylo zvýrazněno tektonické členění. V suterénech byly respektovány dochované sklepy původních středověkých domů. Celý projekt byl pro Karla Pragera zajímavou architektonickou úlohou a vyjádřením vztahu k technice a novým materiálům ve stavebnictví. Projekt však nenašel nikdy naplnění.
Superstruktury
V roce 1974 spatřil světlo světa další celkem odvážný projekt Karla Pragera. Považoval jej za výzkumný úkol experimentální bytové výstavby, který měl najít nové formy bydlení v obtížně zastavitelných terénech. Pro svůj experiment si vybral území Košíř, které mělo pro tento projekt optimální podmínky. Mezi košířské svahy zakreslil tzv. superstruktury. Šlo o mohutné konstrukce (se vzdálenostmi podpor 40, 60, 80 m) na nichž byly v několika úrovních zavěšeny vodorovné části, kde byly soustředěny byty různých velikostí, kanceláře a běžné občanské vybavení. S podobnými vizemi a na tehdejší dobu utopistickými projekty přicházeli již různí architekti. Na rozdíl od nich, ale Prager přišel se skutečným projektem. Obsahoval zakládání, statické řešení, vedení inženýrských sítí atd. Předpokládal konstrukci stavebnicové soustavy. Ta měla obsahovat především prvky z tzv. metalicko-chemické výrobní a surovinové základny s maximálním využitím tradičních materiálů jako silikát a dřevo. Jinými slovy – nosná superstruktura měla být ocelová (pracovalo se ale i s železobetonovou), prvky nižší úrovně pak z tradičních materiálů. Nejdůležitější na superstrukturách bylo u Pragera bydlení, kterému se na nich nejvíce věnoval. Velikost bytů se pohybovala od garsoniér až po byty velikosti 6+1. Kromě toho tu byla také administrativa a občanské vybavení jako školy, školky, sportoviště aj. Jednotlivé části superstruktur měly mít různou životnost podle čtyř stupňů. Základní konstrukční soustava měla vydržet nejdéle (200-300 let). Kompletační konstrukce vnitřní a vnější od 20 po 50 let. Instalační a technologické zařízení pak 10 až 30 let a nejméně soustava interiérových zařízení (jen do 10 let). To bylo vedeno snahou aby byla možnost průběžně inovovat byty podle měnících se potřeb domácností, stejně podle vyvíjejících se technologií. I když publikovaný výzkum vzbudil velký zájem (i ironické poznámky) žádné realizace se u nás nedočkal, což Prager velmi těžce nesl.
Vzhledem podobný objekt ale vznikl v gruzínském Tbilisi (objekt ministerstva dopravy).
Těšnov
Další Pragerovou rozsáhlou vizí přestavby bylo těšnovské území. Zejména poté co bylo zrušeno zdejší nádraží, které bylo navíc i v polovině 80. let odstřeleno. Předmětem jeho úvah, nebyla jen plocha po nádraží, ale hlavně prostor za magistrálou.
Na počátku jeho zájmu o tento prostor byl projekt Státní knihovny ČSR. Koncem 60. let bylo zřejmé, že prostory Klementina budou nedostačující. V roce 1967 tak architekti Jiří Kadeřábek a Karel Prager navrhli knihovnu na Těšnově. Měla mít tvar pyramidy. Doplňkové a obslužné prostory se pak soustředily do protáhlé podnože. Další pozdější varianta této studie měla již jednoduchý objem se zkosenými nárožími.
Tuto knihovnu mělo na Těšnově doplnit Centrum vědeckotechnických informací. Objekt byl jednoduchého hranolu, kolem kterého byly v jedenácti samostatných křídlech soustředěny kanceláře a studovny. Předstupující stupňovitě uspořádaná křídla, dodávaly stavbě charakter středoamerické pyramidy. Projekt byl nakonec zpracován ve třech verzích.
Dalším objektem bylo Mezinárodní centrum obchodu (1976) s kancelářemi a vzorkovnami zahraničních společností a hotelem. I tato studie byla ještě dvakrát přepracována. V jedné verzi šlo o stavbu téměř jako ze superstruktur a s výrazně mašinistickým charakterem. V jiné verzi se rozpínalo přes Negrelliho viadukt, v závěrečném stadiu zůstalo západně od něj.
Na Sokolovské ulici (v místech kde je dnes stanice metra a blok domů směřující k viaduktu) situoval Prager nové kruhové náměstí s kinem, obchodním domem, výstavním sálem, administrativními budovami. Čtvrtinu náměstí pak měl lemovat rozsáhlý objekt pro nové sídlo České filharmonie s několika koncertními sály.
Přes všechny záměry však žádná Pragerova vize se realizace nedočkala. Místo čtvrťového centra tu později vznikla řada různých administrativních budov od různých tvůrců. A místo po bývalém těšnovském nádraží zůstává až na parkoviště zatím stále nevyužité.
VFN na Karlově
Druhá polovina 80. let je v Pragerově tvorbě spojena s dalším zmařeným projektem. Šlo o novostavbu Fakultní nemocnice v Praze 2 na Albertově. Už tehdy FK nemocnice využívala starých a ne vždy vyhovující budovy (bohužel je tomu stále dodnes). Nová nemocnice měla sloužit nejen pacientům ze spádových území, ale s kapacitou 2.221 lůžek být léčebným zařízením celostátního charakteru. Na území mezi kostely sv. Kateřiny, sv. Apolináře a kostelem na Karlově, s novogotickou Zemskou porodnicí uprostřed, zaplnil dvěma pavilonovými stavbami zvednutými na podnožích, které dovolovaly využít dramatické změny terénu a poskytovaly prostor pro co nejvíce zeleně. Na podnožích měly pavilony vždy jen tři podlaží, aby nebyla rušena silueta historického souboru tří kostelů. Pavilony byly sestaveny do křížové struktury s vnitřními atrii. V křížení byla komunikační jádra a potřebná vyšetřovací zařízení. V křídlech pak lůžková oddělení podle jednotlivých klinik. Pod podnoží byla soustředěna laboratorní a výuková pracoviště. Projekt výstavby Fakultní nemocnice skončil po roce 1989 a nebyl nikdy publikován. Jediné co z velkého konceptu bylo skutečně postaveno (v roce 1993) je centrální kotelna, kterou starý nemocniční areál už nezbytně potřeboval. Jedna malá stavba završená pyramidou.
Další obrázky a fotografie jsou v přílohách.
N 49° 56.*** (-17); E 014° 21.*** (+43)
Hodnota v závorkách je korekce pro nové umístění od 23.6.2019
Prosím dodržujte obecné zásady pro odlov keší a obecné informace o poslední části najdete v bonusu: Max Urban.
Zdroje textů, obrázků návrhů a starých fotografií
Námět a listing realizován na základě publikace: Radomíra Sedláková „Karel Prager“.
Dále pak různé internetové stránky