Kdy a kde
Sobota 9. března v 9:00 u Podklasního mlýna pod Josefovem, tj. na úvodních souřadnicích.
Možnost parkování je uvedena ve waypointech. Předpokládaná doba akce je 3 - 4 hodiny. Záleží na možnostech každého z vás. Akce je určena pro celou rodinu.
Pracovní program
1. Úklid josefovských strání: Park samotný je sice odpadků téměř prostý, ale přiléhající josefovské stráně a promenády jsou posety lahvemi, plasty a vším, co je pro některé lidi obtížné donést o pár metrů dále do odpadkového koše. Zde si vystačíte s běžnou obuví.
2. Vyřezávání a pálení náletů: Zde se vám budou hodit pilky a sekery. Pokud nemáte, nevadí. Pracovitých rukou je tu také třeba. Jelikož jsou louky podmáčené, tak tu budete nutně potřebovat holiny.
3. Plení strání: Bude se plet zdejší ostrov a poloostrov, aby kulíci a čejky měli kde hnízdit. Nutné jsou holiny. Pracovní náčiní bude na místě.
4. Strhávání břehů: Strhne se několik metrů břehu Staré Metuje, aby se tak připravila hnízdiště pro ledňáčky. Nutné jsou holiny. Pracovní náčiní bude na místě.
Celá akce bude probíhat ve spolupráci s Českou společností ornitologickou a Uměleckou kolonií Bastion IV. v Josefově. Přednáška a průběžný výklad o parku a smysluplnosti našich činností je samozřejmostí.
S sebou
- Pracovní oblečení
- Pevné boty nepromokavé či holiny
- Pracovní rukavice (na místě budou i nějaké erární)
- Svačina a něco k pití
- Sekery a pily (dobrovolné)
- Čaj a káva budou k dispozici na místě
CWG
CWG nemohou chybět! Budou se prodávat za běžných 10 Kč. Můžete však přispět větší částkou. Výtěžek půjde na rozšíření ptačího parku.
GEO suvenýr
Za účast na tomto CITO eventu dostanete kromě pocitu z dobře odvedené práce také suvenýr! Groundspeak stanovil období od 1. března do 31. května jako "Cache In Trash Out® - Season 1".
Co tu lze vidět
Z nové okružní stezky, která vede i jeden kilometr josefovskou džunglí, je možné vidět vydru, bobra (minimálně nové ohryzy), ledňáčky, vzácné exmoorské pony neboli divoké koně či mokřadní ptáky.
Divocí koně v ptačím parku
20. ledna 2018 se po staletích navrátili do východních Čech divocí koně. Spolupracující organizace Česká společnost ornitologická, Česká krajina a ČSOP JARO Jaroměř přivezli první v Čechách narozené divoké koně z pastevní rezervace u Milovic do Ptačího parku Josefovské louky u Jaroměře a přírodní památky Na Plachtě v Hradci Králové. Proč z toho bylo takové pozdvižení a proč tolik úsilí o jejich návrat? Téměř neznámým problémem naší přírody je snižování druhového bohatství zarůstáním buření. Mnohé teplomilné a světlomilné druhy otevřené krajiny prostě nemohou v naší člověkem opouštěné venkovské krajině přežít. Česká ochrana přírody proti zarůstání bojuje mechanicky – sekačkami a pilami, uspokojivě v malých chráněných územích, neefektivně a draze ve velkých rezervacích. A tady dostávají šanci naši hrdinové – velcí spásači. Bez nároků na údržbu, bez spalování fosilních paliv, přirozeně, šetrně mohou jako před staletími pečovat o naši stále ještě relativně pestrou přírodu. ČSO v Ptačím parku Josefovské louky chce podpořit snahu o návrat koní do naší krajiny a tím i následovat trend, který je běžný v rezervacích západní Evropy i jinde. Naše pozorování, literatura i zkušenosti zahraničních renomovaných ornitologických společností (např. britská RSPB) svorně potvrzují – v mokřadních ptačích rezervacích je vedle vody nezastupitelná i pastva velkých kopytníků. Luční bahňáci, o které nám jde v parku především, už netrpělivě čekají na obživu poskytující mozaiku plošek k zemi vypasené vegetace, osamocených trsů trav, rozdupaného drnu, rozblácených okrajů tůněk, okousaných keřů a hromádek koňských koblížků.
Kde se vzali? Velcí kopytníci kdysi pomáhali formovat naši středoevropskou přírodu. Tak jako má Afrika a Asie své velké spásače, Amerika bizony a Austrálie velké klokany, měla i Evropa svá stáda impozantních kopytníků, kteří svou činností udržovali krajinu polootevřenou, prosvětlenou a tím i bohatou na světlomilné a teplomilné druhy rostlin a živočichů. Už z Lovců mamutů (Eduard Štorch 1918) víme, že těmi zvířaty byli vedle mamutů a srstnatých nosorožců i zubři, divocí tuři a divocí koně. Mamuti a srstnatí nosorožci definitivně vyhynuli. Dodnes nevíme, jestli tím hlavním důvodem byla klimatická změna anebo nejmocnější predátor, který kdy na Zemi žil – totiž člověk. Bohužel i další velikáni mezi býložravci byli vybiti téměř na nulu. Naštěstí díky spolupráci několika osvícených zoologů byli zubři zachránění pět minut před dvanáctou (k úplnému vyhynutí zbývalo posledních několik jedinců) a pratura se vědci s využitím primitivních plemen skotu snaží zpětně vykřížit alespoň do jeho přibližné podoby. A co divocí koně? Po mnohaletých sporech o tom, jak vlastně vypadal divoký kůň, přichází studie Susan Gates (1980), která upozorňuje na volně žijící koně v klimaticky drsném výběžku Anglie Exmooru. Tito koně nápadně připomínají zvířata z legendární pravěké nástěnné malby ve francouzském Lascaux. Další studie potvrzují vzrušující předpoklad. Divocí koně z Exmooru, zvaní též exmoorší pony, jsou vzhledem, chováním, nároky i geneticky téměř identičtí s divokými koňmi vyhubenými na evropském kontinentu.