-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Ahoj, po protažení po libeňských usedlostech vás zvu na procházku po stále existujících usedlostech Břevnova.
O keši:
Stage 1 N50° 04.719 E14° 21.415 Ladronka:
Na místě dnešní usedlosti stál původně viniční lis ze 14. století založený Karlem IV. V roce 1688 prodal baron Švihovský pozemky hraběti Filipu Ferdinandovi de la Crone, lidově z Ladronu. Právě po něm měla být usedlost pojmenována, jiný výklad odvozuje název z italského slova „ladrone“ (lupič). Hrabě nechal na pozemcích vybudovat zájezdní hostinec, který byl v provozu až do 2. poloviny 19. století. Celé tehdejší panství bylo velmi rozlehlé, patřila do něj i smíchovská usedlost Ladronka čp. 121 v ulici Pod Kotlářkou.
Na počátku 18. století koupil usedlost velkopřevor řádu Maltézských rytířů, hrabě Volf Pötting z Persingu, jehož rod je úzce spjat s historií nedaleké pražské usedlosti Petynka. V roce 1713 vypukl mor a oficiální břevnovský hřbitov nestačil, byli mrtví pohřbíváni do společného hrobu u Ladronky. Řádu maltézských rytířů patřila usedlost až do roku 1922, poté přešla do majetku hl. m. Prahy. V její blízkosti byla chudinská kolonie a Ladronka byla využita na velmi skromné byty. V roce 1977 byly v už tak chátrajícím objektu, o který se nikdo nestaral, sklady.
Ačkoli byla usedlost prohlášena v roce 1964 kulturní památkou, areál dál chátral a v roce 1993 ho obsadili squateři – anarchističtí aktivisté z okruhu časopisu Autonomie – s cílem vybudovat zde Autonomní kulturně sociální centrum. Ti se pak o usedlost v rámci svých omezených finančních možností starali. Centrum nekomerční kultury zaměřené na prezentaci projektů alternativní a okrajové subkulturní scény (koncerty, divadelní představení, výstavy, přednášky, diskusní setkání) zde pak fungovalo až do 9. listopadu 2000, kdy byli squateři násilně vystěhováni městskou policií ve spolupráci se soukromou bezpečnostní agenturou.
V roce 2004 byla zahájena rekonstrukce za 74 milionů korun a v září 2005 zde bylo otevřeno nové kulturně-společenské centrum. Značných změn doznal i přiléhající park, ve kterém byl postaven asfaltový bruslařský okruh délky 3400 metrů.
Sud je opásán A obručemi. Pokud je nějaká spadlá na zemi, počítejte ji také. A = 7.
Stage 2 N50° 04.743 E14° 22.448 Spiritka:
První zmínky o vinici v těchto místech pocházejí z 16. století, nejstarší název je Gayerka. V 18. století se vyskytuje jméno Bubenský dvůr. Za své jméno vděčí usedlost Janu Spiritovi, který ji odkoupil od hrabat z Bubnu a byl jejím vlastníkem v letech 1766–1772. I další majitelé na Spiritce hospodařili a až do 60. let 20. století se zde choval dobytek a pěstovalo obilí. Po skončení 2. světové války hospodářství převzal Státní statek hl. m. Prahy, krátce ji využívalo i ČKD. V roce 1985 chátrající budovu převzalo Ministerstvo vnitra a do roku 1987 ji důkladně rekonstruovalo. Z historické budovy byla zachována severní část u silnice, ostatní budovy jsou postaveny znova, ovšem se zachováním půdorysu i hmoty.
Spiritka je nyní v rukou Ministerstva vnitra ČR. Tomu slouží jako reprezentativní zařízení a konají se zde pracovní akce, semináře a školení pro jeho zaměstnance či policisty. Od roku 2007 část Spiritky slouží pro veřejnost jako hotel či restaurace. Usedlost je vyhledávána i jako místo pro konání svateb.
Na souřadnicích je B schodů.
Stage 3 N50° 04.751 E14° 22.619 Kneislovka:
Název usedlosti pochází od jejího majitele Johana Andrease Kneyssla, doktora teologie, který usedlost koupil v roce 1774. Čtyři roky na to usedlost a okolní budovy vyhořely, Kneyssl jim dal barokní podobu. Z té se v prakticky nezměněné podobě dochovala ohradní zeď se zaklenutou bránou. Usedlost je dnes uvnitř zmodernizována, vnějšek budovy je však pozdně klasicistní. Od roku 1964 je pod památkovou ochranou. V současnosti je soukromá a slouží k obytným účelům.
Na značce je zde QR kód a na něm čtyřciferné číslo, jehož ciferný součet je C.
Stage 4 N50° 04.749 E14° 22.661 Hybšmanka:
Dnešní podoba původně viniční usedlosti pochází z druhé poloviny 18. století. Usedlost získala podle své majitelky Marie Anny Hübschannové, která jí zdědila roku 1751 po děkanovi Josefu Václavovi von Lanckische. Dnes Hybšmanku tvoří kasicistní budova s mansardovou střechou a malými detaily ve fasádě. Uvnitř jsou částečně dochovány trámové stropy. Hospodářské objekty z půlky 19. století dnes využití nemá, samotná budova má soukromé majitele, kteří ji využívají k obytným účelům. Od roku 1964 je památkově chráněna.
Na střeše vjezdu do usedlosti jsou tašky. Ty tvoří celkem D vystouplých hrbolků.
Stage 5 N50° 05.269 E14° 22.433 Kajetánka:
O pozemcích dnešní Kajetánky se ví od r. 1557, kdy východní část vlastnil apatykář Augustin, západní část je zmíněna roku 1559, kdy jejími vlastníky byli Jan a Dorota Moudří. Ke spojení obou částí došlo v roce 1592 pod hlavičkou jezuitské koleje. Roku 1612 koupil vinice Martin Fruwein z Podolí, kterému však byl "po Bílé hoře" majetek zkonfiskován a o rok později za dost nejasných okolností umřel. Tehdy koupil usedlost apelační rada Václav Behm z Hisenpachu, jeho vdova Kateřina ji v r. 1628 prodala Marii Eusebii, hraběnce z Martinic. Roku 1649 pozemky zdědil a roku 1666 zde nechal Bernard Ignác z Martinic postavit dvě malé kapličky, jednu větší kapli a menší budovu kláštera, kterou věnoval řádu theatinů, lidově kajetánů, tři italští řeholníci zde ještě téhož roku zřídili svůj noviciát. Součástí kláštera byla i válcová kaple či kostelík, postavený podle vzoru bavorského poutního kostela Panny Marie v Alt Oettingu. Kaple se brzy stala proslulým poutním místem, které například roku 1672 navštívil císař Leopold I. s manželkou a v roce 1680 císařovna- vdova Eleonora Mantovská. Klášter, jehož řeholníci dali místu současný název, byl v letech 1685-1721 přestavěn, ale po přesídlení theatinů na Hradčany chátral, až byl roku 1783 zrušen. Dochovala se pouze poutní mariánská kaple, která byla roku 1791 odsvěcena a prodána do soukromého majetku. Dnes je od objektu oddělena novodobou zástavbou, byla opravena a prohlášena za kulturní památku.
Koncem 18. století dal Kajetánku její tehdejší majitel Jan Hennet přestavět na malý zámeček. V první čtvrtině 19. století se stává majetkem rodu Kouniců, kteří na pozemcích zřídili rozlehlou anglickou zahradu. Ve 30. letech 20. století patřila Břevnovskému starostovi Janu Kolátorovi. Za minulého režimu pak sloužila jako Obvodní dům pionýrů a mládeže. Po sametové revoluci byla navrácena rodině Kolátorů ve velmi špatném stavu, dále chátrala, dokud nenašla nového majitele a investora rekonstrukce.
V letech 2010 – 2014 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého zchátralého areálu, jeho přestavba na luxusní obytný komplex s rozlehlou zahradou, terénní úpravy okolí včetně výsadby stromů v parku.
POZOR! Stage není přístupná mezi 0:00 - 6:00! V cihlové zdi vidíte E "tunelovitých" výklenků.
Stage 6 N50° 05.331 E14° 22.538 Petynka:
Jediná usedlost této multinky nacházející se ve velice špatném stavu.
Na místě původní vinice ji roku 1650 založil hrabě František Eusebius z Pöttingu, který mimo jiné zastával funkci místokancléře v království českém. Původně barokní stavba několikrát měnila majitele a dočkala se přestaveb do klasicistního a novogotického slohu, v 19. století opět skončila v rukou Pöttingů. V tomto období byla Petynka oblíbeným výletním místem Pražanů a fungoval zde hostinec, kde se pořádaly různé slavnosti. Posledním příslušníkem rodu Pöttingů, který usedlost vlastnil, byl hrabě Emanuel. Po jeho smrti v roce 1898 přešel objekt do správy Kongregace řeholních sester sv. Vincence z Pauly, charitativní církevní organizace Vincentinum, která objekt i s přilehlými pozemky využívala jako ústav pro choré až do zrušení společnosti v roce 1949. V roce 1951 zabrala areál armáda. V polovině 20. století byly některé části usedlosti zbořeny, jiné byly přestavěny na garáže, které jsou tam dodnes. Spolu s nimi dodnes stojí velká protáhlá dvoupatrová budova s přízemním přístavkem, která je ovšem opuštěná a ve zchátralém stavu.
Zbytky původní usedlosti jsou dnes zchátralé, jejich okolí zanedbané. Za účelem obnovy Petynky vznikl už v roce 1999 Nadační fond Vincentinum, který v roce 2006 získal Petynku bezplatně od Ministerstva obrany k veřejnému využití. Usedlost ovšem nadále chátrala a v květnu 2012 vydali památkáři souhlas s demolicí. Fond Vincentinum a společnost Geosan Kappa plánuje na místě Petynky postavit komplex s téměř 140 byty s péčí o seniory. Proti tomuto záměru se postavili občané s peticí za zachování usedlosti, opoziční zastupitelé Prahy 6 požádali Ministerstvo kultury o památkovou ochranu Petynky. Společnost Geosan Kappa vedle toho koupila v roce 2008 od Prahy 6 přilehlé pozemky s tzv. břevnovským mrakodrapem z roku 1912 a namísto původně plánované opravy a přístavby k této budově plánuje její demolici a výstavbu sedmipatrových budov.
Na souřadnicích vidíte lampu s e.č. 60087F.
Stage 7 N50° 05.294 E14° 22.695 Šlajferka:
Území, kde dnes usedlost stojí, patřilo nejméně od 14. století klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. První historicky doložený majitel je Mikuláš Vopřetický, po něm ji zdědil Jan Václav Vopřetický zmiňovaný v letech 1591 a 1592. V roce 1622 pozemky získal Adam Slecihert z Wiesenthalu (odtud tedy název, který je oproti příjmení majitele trochu zkomolen) a Žofie Polyxena. Za třicetileté války byla Šlajferka zpustošena. V rukou Sleichertových zůstala až do roku 1787. Potom začal znovu kolotoč prodejů, dědictví, spojování se sousedními usedlostmi Malovankou a Petynkou, přestaveb a rekonstrukcí. Kolem roku 1840 byla provedena přestavba do dnešní klasicistní podoby, později ještě upravovaná. V roce 1922 koupila rozsáhlou usedlost, ke které patřily pole, zahrady a louky, Kongregace školských sester sv. Františka, která ji přestavěla pro účely ubytování gymnázia kongregace a vybudovala kapli. Během okupace budovu zabrala německá posádka a po válce areál připadl Praze 5, která tady zřídila kanceláře, kapli přestavěla na kulturní sál a přeměnila zahradu Šlajferky i Petynky na veřejný park. Dnes je usedlost opět ve vlastnictví Školských sester sv. Františka, které tady vedou charitní domov pro řeholnice.
Balustrádu zábradlí tvoří po obou stranách G kulatých sloupků. Tzn. spočítejte sloupky na obou stranách.
Finálka je na N 50° 04.A*B+C*D+(E+F)*G+B*F+G-10 E 014° 22.A*B+C*D+(E+F)*G+C. Pro kontrolu: součet všech číslic finálních souřadnic je 56.
Zdroje: Wikipedie, Barbora Laštovková, Jiří Koťátko: Pražské usedlosti, http://praga-magica.blog.cz/1203/slajferka
jiri.s děkuji za betatest
Informace o krabičce:
Místo: 1.
Logbook: 4.
Krabička: 4.
Počet zmizení: 3
Poslední kontrola: 5.4.2022
Additional Hints
(Decrypt)
i ebmfbfr, ienprwgr cebfvz xenovpxh gnx, nol arolyn ivqrg