Strašický hrad
Nevelký, ale významný hrad Strašice se poprvé připomíná roku 1349 jako sídlo purkrabího, který spravoval zdejší rožmberské državy. Strašicko bylo tehdy krajem nadmíru bohatým, protože se zde úspěšně rozvíjelo železářské podnikání. Jeho vzestup lze vysledovat od roku 1325, kdy nejvyšší královský komorník Petr I. z Rožmberka obdržel od Jana Lucemburského právo poskytovat cestujícím na zemské cestě z Prahy přes Plzeň do Německa vojenský doprovod za úplatu (tzv. kondukt). Za své správní centrum v oblasti, kterou zemská cesta procházela, si Rožmberk zvolil právě Strašice, k nimž mu král přidal několik pustých vsí. Situace se změnila, když na český trůn nastoupil syn Jana Lucemburského, Karel IV. Mladý, mimořádně cílevědomý panovník usiloval o posílení moci státu a je více než pravděpodobné, že silná rožmberská država na Strašicku se nikterak neslučovala s jeho představami. A tak když roku 1351 vypukla z neznámé příčiny krvavá válka mezi jihočeskými a německými pány, chopil se Karel příležitosti a v rámci nastolení míru v zemi se rozhodl skoncovat se vzkvétající strašickou doménou. V únoru roku 1352 se král osobně postavil do čela vojska, které poplenilo a pobořilo několik opevněných míst patřících právě Rožmberkům. Tak řečený Beneš Minorita ve své kronice zaznamenal, že Karlovo vojsko „vyvrátilo a vypálilo“ rožmberský Chlukov a Strašice. Rozhádaní páni poté složili zbraně a v květnu 1352 došlo k mírovým jednáním, při nichž král měl rozhodující slovo. Co se samotného strašického hradu týče, jeho poškození buď nebylo vážné, anebo byl coby správní centrum oblasti neprodleně obnoven. Podle zmínky vztahující se k roku 1353 ke Strašicím patřila značná část brdských lesů a i z dalších zpráv lze usuzovat, že hrad si uchoval velký význam. Za husitských válek byl majitel hradu Oldřich z Rožmberka zarytým odpůrcem kalicha, pročež – údajně – oblehli Strašice roku 1424 husité. Stalo–li se tak, obléhání bylo zřejmě neúspěšné, protože ještě téhož roku předal Oldřich z Rožmberka Strašice do správy Zdeňka z Rožmitálu, který už ovládal nedaleký Zbiroh. Tato událost se stala pro strašický hrad katastrofou, protože panství bylo od té doby spravováno ze Zbirohu a hrad byl poručen svému osudu. V roce 1431 odkoupil Strašice od Rožmberků král Zikmund, který je vzápětí zastavil svým věřitelům, od nichž je brzy získali Kolovratové. A když roku 1477 prodával Hanuš z Kolovrat zbirožské panství, byl již strašický hrad uveden jako pustý. Tento stav potvrzuje další zpráva z roku 1542, kdy zboží drželi Lobkovicové. V roce 1818 byla na troskách jedné z hradních budov postavena fara.
Hrad Strašice stával na nevýrazném návrší v sousedství kostela svatého Vavřince z první čtvrtiny 14. století. Nevelký areál téměř okrouhlého půdorysu byl obklopen dvojnásobným valem a příkopem. Ve vnitřním příkopu, na východní straně, byla vyhloubena studna. Jednodílný hrad byl vymezen plášťovou zdí, za níž byly dobře skryty budovy, jenž k hradbě zřejmě přiléhaly. Zřejmě, protože podobu těchto budov nelze za současného stavu vědomostí rekonstruovat. Vstup do hradu zprostředkovávala na jižní straně hranolová věž, vystupující z obvodu hradu vymezeného plášťovou zdí.
Ze strašického hradu se dochovaly pouze nepatrné reliéfní nerovnosti po valu a příkopu a základové zdivo části budov, dnes zahrnuté do suterénu pozdější fary.
