Karmelitská ulice na Malé Straně v Praze spojuje Malostranské náměstí s křižovatkou ulic Újezd a Harantova.
Ulice vznikla ve středověku a byla za hradbami Malé Strany. Ve 14. století král Karel IV. rozšířil hradby až ke Smíchovu a ulice se stala součástí pražského města Malá Strana. Po bitvě na Bílé hoře získal pozemky v prostorech ulice Řád bosých karmelitánů, který zde založil klášter a kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského. Od konce 17. století se původní název ulice „K Újezdu“ změnil na „Karmelitská“.
Tzv. "Průlom U Klíčů" v Karmelitské ulici (je vidět na starých fotografiích, na nichž je v pozadí chrám Sv. Mikuláše) byl důležitou kauzou prvního desetiletí 20. století. Šlo o průraz malostranskou zástavbou pro rozšíření Karmelitské ulice, aby v ní mohla být zavedena elektrická tramvaj. Zbouráním celého bloku staré zástavby ve třech etapách, a to tří domů na jižní straně Malostranského náměstí a dalších čtyř v Karmelitské ulici poblíž tržiště vznikl tzv. Průlom U klíčů (U klíčů byl název dvou zbořených domů na parcele čp. 270 - jednoho na náměstí, druhého v Karmelitské). V těchto místech Karmelitská původně vlastně končila a na náměstí pokračovala jen úzkou tmavou uličkou pro pěší. V souvislosti s úmyslem spojit tramvajovou dopravou Smíchov (tehdy ještě pražské předměstí) s Malostranským náměstím a následně i s Holešovicemi bylo rozhodnuto tuto „zátku“ mezi náměstím a Karmelitskou, přibližně s klínovým půdorysem, odstranit. V takto vzniklém průlomu byly s jistým zpožděním položeny koleje pro tramvajovou dopravu. V první polovině roku 1901 tudy jezdila koňka a od 17. června již elektrické tramvaje. V druhé etapě, v roce 1904, došlo ke zbourání renesančního Hrachovského domu, čp. 268, na náměstí. Pravděpodobně v roce 1907, či ještě později, pak zbývajících dvou domů, čp. 299 a 300. Po jejich odstranění mohly být přeloženy koleje tramvajové dopravy k západní straně průlomu do míst, kde před tím stály domy staré zástavby a na trasu, která je používána dodnes. Část průlomu byla v letech 1912-1913 postupně zastavována novými domy tak, aby Karmelitská ulice v jejím závěrečném úseku před Malostranským náměstím byla přibližně stejně široká jako v celém jejím předchozím průběhu.
Domem č. 373/25 můžeme vstoupit do Vrtbovské zahrady, která bývá označována za jednu z nejkrásnějších v Praze. Jedná se o barokní terasovitou zahradu italského typu. Zahrada se táhne z nádvoří Vrtbovského paláce směrem na jihozápad a zařezává se do svahu Petřína. Nese jméno po svém zakladateli, majiteli zdejšího paláce a vinic Janu Josefu z Vrtby, který ji nechal vystavět na počátku 18. století podle návrhu českého barokního architekta Františka Maxmiliana Kaňky. Sochy jsou dílem Matyáše Bernarda Brauna, fresky Venuše pochází od Václava Vavřince Rainera.
V historické dvoupatrové budově bývalého paláce Lažanských v č. 19 sídlí Okresní soud Praha – západ. Palác vznikl propojením čtyř původně samostatných renesančních měšťanských domů, po požáru však musel být v letech 1687 až 1688 postaven prakticky znovu. V roce 1747 zde sídlilo Conservatorium, dívčí vychovávací ústav s kaplí Panny Marie Bolestné na nádvoří, po roce 1784 budova sloužila gymnasiu s botanickou zahradou a později také dívčí industriální škole. V průběhu let byl objekt mnohokrát přestavován pro administrativní účely, zachoval si však řadu klasicistních i barokních prvků.
Na čísle 9 je kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského, který proslul soškou Pražského Jezulátka, díky které je často přezdíván U Pražského Jezulátka. Kostel je významnou stavební památkou raného baroka, interiér má hodnotný mobiliář pocházející většinou ze 17. století.
Skoro na konci Karmelitské ulice stojí na její levé straně Rohanský palác nebo také Tyrolovský, Ottovský či Černínský palác. Původně jej v roce 1571 postavil německý architekt, stavitel a kameník Bonifác Wolmut, který stavebně sjednotil tři domy na příslušné parcele. Palác byl mnohokrát přestavěn a dnes tu sídlí ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Na paláci můžeme vidět erb Rohanů.
V Karmelitské ulici se nachází několik pamětních desek známým osobnostem, které zde žily. Na domě č. 373/25 má svou desku malíř Mikoláš Aleš, na domě č. 374/23 český katolický kněz a spisovatel František Doucha, na domě č. 179/18 český obrozenec Miroslav Tyrš.
Pokud jde o další slavné obyvatele této ulice, tak v Rohanském paláci se dne 24.3.1913 narodil František Schwarzenberg, strýc Karla Schwarzenbera, našeho bývalého ministra zahraničí. V domě U Ježíška (Karmelitská č. 382/14) žil dlouholetý kancléř presidenta Masaryka a po roce 1918 první primátor Prahy JUDr. Přemysl Šámal se svou paní (a majitelkou domu) malířkou Pavlou Fořtovou Šámalovou. Do roku 2007 zde bydlel a úřadoval Miroslav Smotlacha, nejslavnější český mykolog. V sousedním domě U Textorů (Karmelitská č. 383/12) žil v letech 1916 až 1939 spisovatel, básník a dramatik Jiří Karásek ze Lvovic. V hotelu U Černého lva (zřízeném v domě U Arcivévody Karla) přebýval admirál Horatio Nelson, který v bitvě u Trafalgaru porazil Napoleona. V domě č. 3714/23 bydlela jazzová zpěvačka Jana Koubková.
Jsou zde i pamětní desky těm, kteří padli za druhé světové války za naši svobodu; kromě domu č. 516/31 (stage 1) i na domě č. 529/5, 7 (zde padl 5.5.1945 Jaroslav Janiš). U kostela Panny Marie Vítězné je deska, věnovaná „památce neznámých dětí 1939 – 1945“.
A teď si Karmelitskou ulici projděte:
- na domě č. 516/31 je tabulka, která informuje o úmrtí muže, který zde padl 6.5.1945 v boji o vlast. Poslední číslice roku jeho narození je A
(N 50°05.241, E 14°24.221)
- na domě č. 269/28 je B nepoškozených lastur
(N 50°5.240, E 14°24.229)
- nad vchodem do domu č. 373/25 je obraz. V jeho horní řadě jsou vyobrazeny tři postavy. Dvě z nich společně drží předmět C. Je to buď koruna - 2, nebo kříž - 6 a nebo kalich - 9
(N 50°5.216, E 14°24.222)
- na budově Okresního soudu Praha – západ je vlevo nahoře od státního znaku vodotabulka. Vpravo na ní je za písmenem S číslice D
(N 50°05.189, E 14°24.234)
- nad vchodem do domu č. 382/14 je vyobrazeno ozdobné písmeno. Jeho pořadí v české abecedě (bez diakritiky) je E
(N 50°05.156, E 14°24.255)
- vlevo od vchodu do kostela Panny Marie Vítězné je nade dveřmi barevný erb. Na jeho bílém poli je F šesticípých hvězd
(N 50°05.142, E 14°24.240)
N 50° 04. [(Ax3)C(B-10)]
E 014° 24. [(D:2)(E-1)F]
And now go through Karmelitska Street:
- on the house no. 516/31 is a table that informs about the death of a man who died here on 6th May 1945 in the fight for the country. The last digit of his birth year is A.
(N 50°05.241, E 14°24.221)
- on house no. 269/28 there are B of undamaged shells
(N 50°5.240, E 14°24.229)
- there is a picture above the entrance to house no. 373/25. Three figures are shown in the top row. Two of them together hold the object C. It is either a crown - 2, or a cross - 6 or a chalice - 9
(N 50°5.216, E 14°24.222)
- on the building of the District Court Prague – West, there is a watermark on the top left of the national emblem. To the right of it is the number D after the letter S
(N 50°05.189, E 14°24.234)
- a decorative letter is shown above the entrance to the house no. 382/14. Its order in the alphabet is E
(N 50°05.156, E 14°24.255)
- to the left of the entrance to the Church of Our Lady of Victory is a colorful coat of arms above the door. On its white field is an F of six-pointed stars
(N 50°05.142, E 14°24.240)
N 50° 04. [(Ax3)C(B-10)]
E 014° 24. [(D:2)(E-1)F]
informace: wikipedie a Pražské příběhy – Na cestě Malou Stranou od Dana Hrubého
staré obrázky: http://starapraha.cz/pohlednice-praha-mostecka.php
https://magazin.aktualne.cz/foto-unikatni-zabery-pamatek-ktere-v-praze-uz-nepotkate
Betatest provedl Miroslav Routa a překlad do angličtiny saphira.sg a já jim za to moc děkuji