Neználek je hlavní postava pohádkových kniho městě Kvítečkově a jeho obyvatelích. Jméno odkazuje na jeho neznalost, naivitu až hloupost, s níž poznává svět kolem sebe. Patří mezi človíčky („malíčky“), kteří jsou zmenšené varianty běžných lidí s mentalitou dětí..V knížkách lze také nalézt pohádkovou fantazii např. setkání malíčků a malenek s kouzelníkem a jiná poutavá dobrodružství, která Neználek a jeho kamarádi zažijí nejen v Kvítečkově, ale i ve velkém Slunečním městě a pak se dokonce malíčkové vydají raketou na Měsíc.
Malíčkové z Kvítečkova tuze rádi jezdili na výlety. Po výpravě balónem do Zelení, automobilem do Slunečního města,dokonce i raketou na Měsíc naplánovali expedici po Okurkové řece. Postavili si vory z rákosu a vyrazili na cestu.
Dorazili do podivného betonového města, kde je uvítali šedivě oblečení malíčkové. „Odkud jste cestovatelé?“ „Z Kvítečkova.“ Odpověděli malíčkové. „ To je hezký název a jak se jmenují vaše ulice?“ „Zvonková, Pryšcová, Kopretinová alej, Chrpový bulvár.“ Zvláštní, u nás je to docela jinak: Apatitová ulice, Diamantová třída a tak podobně.
Všichni společně vyrazili na prohlídku města, viděli padesát pater vysokou budovu, o jejíž historii je psáno v osmatřicátém dílu, na straně stočtyřicetsedm Velké kamenné encyklopedie. Také se dozvěděli o zavlažování pouště soustavou kanálů, které vyschly, jak je popsáno v článku třináct, čtyřicátého osmého dílu na straně stopadesátšest, již zmíněné encyklopedie.
Prošli přes Fluoritové náměstí, dolů po Steatitové ulici až ke skleněným pyramidám do restaurace Žvýk Žvýk Ham. „Je volno, najíme se!“ zavelel jejich průvodce Drmolka. „Já si objednám číslo 6.“ „Co je to za čísla?“ „ To jsou čísla jídel, máme všechno zautomatizované a robot hned už připravuje další jídlo č.2 a dvakrát č. 8 plus pětku, a pro mne jen č.9,“ znějí další objednávky.
Druhý den vyrazili do Akademie věd v Apatitové ulici. Vstoupili do sálu, který připomínal geologické muzeum. Podél stěn byly vitríny s nejrůznějšími horninami a minerály a krásné krystaly, třeba topazu a kazivce. Také zde byly vystaveny vzorky umělých kamenů, cementové kvádry, cihly, železobetonové desky a ocelové nosníky. Pohodlně se usadili do křesel z vulkanických bomb a poslouchali poutavý výklad profesora Šišky o geologických zajímavostech Kamenného města a okolí.
Druhá skupina v Železobetonovém muzeu moderního umění si prohlížela různé exponáty, třeba figurky místních malíčků vyřezaných z mastku a ozdobených kalcitovými krystalky a také výtvory sochaře Dlátka. Desítky kamenných koulí, kvádrů a jehlanů osázených krystalky růžového fluoritu a zelenkavého topazu. „Vždyť jsou si všechna podobná. Jak se v nich Mistr vyzná?“ divila se malenka Pacinka. Průvodce Mramořík odpověděl: „ Dává jim čísla: Trápení č. 13, Vzpomínka č. 8, Stesk č. 4, Stesk č. 5, Nadšení č.7. a tak podobně.“
Po skončení prohlídky města se Malíčkové z Kvítečkova shodli, že se jim město moc nelíbí a rozhodli se pomoci osázet ho zelení a květinami a šeď rozzářit barvami. Nejprve osázeli střechu domu v Korundové ulici, kde bydlili, pokračovali podél křemenných chodníčků a asfaltových silnic, až po střechy nejvyšších mrakodrapů. Šedivý beton, bílý vápenec a černý asfalt se začal barvit modrými poměnkami a fialovými maceškami, žlutými pampeliškami, porůstat chmelem a samozřejmě i okurkami.
Malíčkové z Kvítečkova byli se svou prací spokojeni a dalšího dne se vydali na cestu zpět do svého městečka a vy můžete vyrazit hledat Kamenné město.
Při případném nočním odlovu dbejte zvýšené opatrnosti - lovecký revír.