Želečský kříž
Uprostřed hlubokých lesů poblíž cesty stojí hospoda. Čilý hostinský zde do úmoru obsluhuje tlupu zarostlých mužů. Oni zde pijí z číší, které hostinský velmi aktivně doplňuje. Podle zápachu je znát že se tlupa již delší dobu nemyla a jejich oděv či spíše cáry, jasně ukazují v jakém řemeslu podnikají. Loupežníci, mordýři, lapkové. Nejdrsnější odpad společnosti se tu napájí a krmí. Zábavu doplňují drsný zpěv a rvačky. Když v tu chvíli zazní drnčení. Najednou hlahol v krčmě ztichne. Zaplněná hospoda se zcela vyprázdní.
Po obchodní cestě se z Žatce do Rakovníka pomalu plouží volský povoz obchodníka. Do cíle cesty mu zbývají zhruba dvě hodiny. Cesta lesem není zrovna pohodlná. Po špatně udržované cestě je třeba hodně pozornosti, aby se kolo ve výmolu neulomilo. Vozka jedním okem sleduje důkladně cestu a druhým pátrá po stínech mezi stromy. Zdejší les nemá dobrou pověst. Mnoho pocestných ho opouštěli bez čehokoli s čím do něj vcházeli. Pokud vůbec se z něj dostali. Přítmí okolních hustě rostlých stromů však kryje past.
Povoz najíždí na nastražené slabé lanko, na konci toho zavěšený zvonek. Ten dal hordě znamení. Vyběhli z knajpy a honem se poschovávali na připravených místech. Nože, sekery, biče a lana. Vůz se blíží. Jeden vyskočí, zachytí spřežení za ohlávku. Vozka vidí že je zle. Všichni obstoupí vůz. Vzduchem zasviští bič a srazí vozku z kozlíku a schytá spoustu ran a kopanců. Pak se ozve hrubý smích a povoz pomalu mizí ve tmě. Dnes měl ubožák přes veškerou smůlu trochu štěstí. Život mu ponechali. Zvedl se a belhá se z místa přepadu pomalu domů.
Žalovat nemá kde. Pokaždé, když panstvo z okolních měst, vyšle biřice. Nikde ani známky po bandě otrhanců. A hospodský? Nikdo neví. Snad sám byl zajatcem ve své knajpě, nebo je vedl a pobíral od té bandy desátky?
Kdo už dneska ví. Pravdou je, že celá tato zalesněná krajina byla vyhlášená jako nebezpečná. Až v průběhu dalších desetiletí lesy ustoupily a cesty v těchto místech se staly bezpečné.
Osada - samota
přináležející k obci Deštnice. Dopátrat se historie Nové Hospody je prakticky nemožné. Vzhledem k tomu, že samostatně nikdy neexistovala, je velmi složité ji v nějakých záznamech vyhledat (uvádí se německy dokonce více názvů: Neu Wirtshaus nebo Neues Wirthaus nebo Fleisch Bank nebo Flaischbank nebo Fleischbankhügel).
Leží v nadmořské výšce přes 400 m (433 m.n.m) a je tak jednou z nejvýše položených obcí v okresu. Pokud jedete směrem na Rakovník, je Nová Hospoda poslední obec lounského okresu a tím i ústeckého kraje.
Osadu tvoří 6 domů. Vesnička je rozdělena silnicí, po levé straně směrem na Rakovník je 5 domů (z toho 3 trvale obydlené a 1 dům = bývalý hostinec), které spadají do katastru Deštnice.V r.2013 je zde hlášeno 8 trvale hlášených obyvatel. Na pravé straně je pouze 1 dům, trvale obydlen, který spadá do katastru Velká Černoc (patří k Měcholupům).
Ačkoliv v názvu obce je hospoda, v této vesničce hospodu nenajdete. V osadě není obchod. Autobus zastavuje na křižovatce u pískovny u Velké Černoce. Na vlak chodí občané do Deštnice. Pitnou vodu mají obyvatelé ve vlastních studnách.
Pověsti a báje.
Na porážce
Jdeme-li od sádeckého nádraží po silnici rakovnicko-žatecké lesem k Novému hospodářství = Nové hospodě, přijdeme po krátké procházce na rozcestí, kde se odděluje na pravo cesta do Želče. Několik kroků odtud odbočuje od okresní silnice pěšina na Velkou Černoc. Na tomto místě stojí tzv."želečský kříž". Zde prý před dávnými časy prováděli lupiči svoje neplechy. Vrch ten pak se proto jmenuje Na porážce" (německy "Auf der Fleischbank"). V okolí rozšířená pověst o tom vypráví následující:
U želečského kříže měli lupiči podzemní chodbu, ve které se skrývali. Odtud měli natažený slabý drát přes silnici, na jehož konci v chodbě byl připevněn zvoneček. Když šel nějaký pocestný, nebo jel povoz po silnici, tu zavadil o drát a tak zvonkem pohnul v chodbě. Tím dostali lupiči znamení, že je někdo na silnici. Hned se vyřítili z chodby na něho, všecko mu ukradli a jej samého pak zabili. Často se po silnici vodil dobytek, který lupiči také ukradli a pak na místě blízko kříže jej poráželi. Proto se tu říká „na porážce“. Okolní lidé se o tom dověděli, a proto se každý vyhýbal tomuto místu, co místu smrti.
Jednou šel tudy řeznický pomocník se svým velikým psem. Když přišel na tato místa, vyřítili se z houštiny lupiči, ale pes vrhl se na ně a tak zachránil svého pána. Pomocník pak šel a oznámil to strážcům, kteří pak přepadli lupiče a potrestali. Tak zbavil se kraj lupičů a po silnici mohli pocestní bezpečně dále choditi.
Masné krámy
Již v dávných dobách prvního osídlení naší vlasti lidé obchodovali. Poněvadž nebylo železnic ani jiných podobných dopravních prostředků, dopravovalo se zboží jak dovážené tak vyvážené buď na zvířatech nebo vozy. K tomu byly zřizovány stezky, po kterých vždy tito obchodníci dopravovali zboží. U těchto cest, stezek, bývaly pak stavěny hrady, zvláště na hranicích jednotlivých kmenů, které zvány „Stráže“. U těchto pak, mimo hlídek- strážců, byly též celnice, kde vyloženo a nabízeno různé zboží mimojdoucím, zvláště pak občerstvení. Podobné krámy byly také blízko v lese Černocském (Nová Hospoda), kde se dodnes říká „Masné krámy“, něm. „Auf der Flaischbank“. Krámy tu byly velice výhodné, poněvadž na blízku sousedili tu Lučané s Čechy a nedaleko byly strážnice a hrady (Hyta, Žbán, Na rovině), mimo to vedla tudy právě zemská stezka na Kadaň.
Želečský kříž.
Když pojedete ze Žatce směrem na Rakovník po silnici č. 227, tak u odbočky na obec Velká Černoc, po pravé straně ve směru jízdy, stojí zbytek pomníku - tzv. Želečský kříž.
Želečský kříž (Seltscher Kreuz), postavený Antonem a Johannou Kühnlovými z Deštnice r. 1883
Tento křížek zde byl postaven kolem r. 1883. Toto místo se nazývalo „Fleischbankhügel“ a váže se k němu pověst :
„Před mnoha a mnoha lety na místě dnes tzv. Želečský kříž, byla podzemní chodba, ve které měli svoji skrýš loupežníci . Přes cestu měli natažený drát, který vedl do skrýše a na jeho konci byl připevněn zvonek. Jakmile někdo šel po cestě nebo po cestě jel nějaký povoz, zvonek dal ve skrýši loupežníkům znamení. Na to loupežníci obrali pocestného o veškerý jeho majetek. Mnoho vražd bylo spácháno na pocestných a mnoho povozům zde padlo za oběť, tažná zvířata byla poražena a rozčtvrcena. Kořist si pak lupiči mezi sebou rozdělili. Proto se toto místo nazývalo „Fleischbankhügel“ (Fleisch - maso, Fleischbank – jatka, Hügel – pahorek, návrší, mohyla). Uvádí se, že jako skrýš loupežníkům také sloužil hostinec v obci Nová Hospoda ( vzdálená asi 400 m od tohoto místa ).