JIŘÍ SCHELINGER

Před rokem moje drahá (moje manželka a Adamova maminka :-)) vymyslela, že bychom tomuto člověku mohli udělat keš. A červík zahlodal......

Nemusel jsem se crcat (mé oblíbené slovo) s listingem, neboť ho většina kačerů nečte a prostě jen zapracovat na šifře a jít dál. Ale to mi není vlastní a vlastně nikomu z nás, kdo se skrývá pod nickem azor01. Mohl jsem sem dát odkaz na Wikipedii nebo třeba mohl tupě opisovat stejné věty jiným způsobem....ale to mi není také úplně vlastní. A tak jsem noroval po internetu a objevil článek z roku 2011 od pana Bohuslava Němce a z toho tady drze udělám výcuc. Něco přidám odjinud a něco od sebe. Ale především nechci tímto listingem rušit nikoho, kdo si na Jirku chce třeba jen vzpomenout.

Než spustím curiculum vitae, zamyslím se, stejně jako pan Němec, jak by dnes asi Jirka vypadal, co by asi dělal a hlavně - mluvili bychom o něm především v superlativech? Kdo ví...Ale shrnula to před časem moje kamarádka Jana, která nějak v čase před volbou současného prazidenta sledovala debatu s jeho příznivcem Ringo Čechem a prohodila! "Není lepší, že ten Schelinger umřel mladej? Představa, že by tam teď seděl vedle uslintanýho Ringa a plácal stejný nesmysly, je hrozná." A tím je řečeno vše. Ano, třeba by to byl milovaný stárnoucí rocker, ale já se obávám spíše toho, že by bolševika štval a ten by ho odstavil a on by se utopil v chlastu a nářcích. Nebo by bolševika neštval a stal by se z něj normalizační pseudoumělec a trapný kabaretiér. Tím, že ovšem naplnil tolikrát parafrázované heslo, že "pouze dobří umírají mladí", se o tom už můžeme jen dohadovat a můžeme tomuto skvělému muzikantovi vzdávat jen a jen hold.

Narodil se 6.3.1951 ve východočeském Bousově kousek od zřícenin hradu Lichnice. Geny získal patrně více po otci, který vyučoval hře na kytaru a hrál klasiku. Velice záhy se s rodiči přestěhoval do Prahy. Od 8 let hrál na kytaru jako táta a později též na klavír či housle. Ale kytara byla kytara. Už na škole se spolužáky vytvořil zájmovou kytarovou skupinu. Jmenovala se Nothing But Nothing. I když fungovala asi 2 roky, neuskutečnila jediné veřejné vystoupení. Střední odborné učiliště nedokončil a instalatér se z něj (naštěstí) nestal. Kytara a taky pochopitelně holky ho zkrátka braly více. A když k tomu přidal ten svůj chraplák, která by mu odolala, že? Po srpnu 1968 byl zadržen, když po Praze šířil se spolužáky letáky, hanobící okupační ruská vojska. Ve vazbě se pokusil o sebevraždu, ale jednalo se spíše o záležitost demonstrativní. Z vazby se proto dostal, ale jen na psychiatrii v Bohnicích. To byla v podstatě i výhra té doby, neboť získal tzv. modrou knížku a tudíž nemusel na vojnu. Po propuštění z Bohnic se stal kulisákem v divadle v Dlouhé (tehdy Jiřího Wolkera).Tou dobou též vystupoval v barové skupině Smaragd. Při vystoupení v Liberci se seznámil se svojí ženou Alenou, ale toto manželství nemělo dlouhého trvání. Měl s ní dceru Andreu. Pak následovala nedlouhá kariéra v kapele The Happy Five, kde působil jako kytarista a zpěvák. Kapela však odjela na šňuru po Finsku bez něj, což se Jirky logicky hodně dotklo. Zakrátko proto přijal nabídku Karla Šípa do skupiny Faraon. V roce 1972 s ní natočil jeden z velkých hitů (ne-li vůbec největší) a to Holubí dům od autorské dvojice Jaroslav Uhlíř/Zdeněk Svěrák. Uhlíř skladbu původně nechával pro někoho slavnějšího, ale Šíp do něj tak dlouho hučel,až si ho Uhlíř poslechl a bylo rozhodnuto. Jirka sám píseň příliš nemiloval. Tak to bývá s těmi největšími hity. Všichni to chtějí a ono se to omrzí. A navíc to úplně nezapadalo do jeho hardrockové aranže.

O rok později přechází do skupiny Františka Ringo Čecha. Tu nabídku Jirka nemohl prostě odmítnout. Tady se už vydávaly desky a ne jen tak nějaký singl. Není úplně od věci říci, že v té době tu hrál na kytaru Olda Říha (Katapult) a legendární basák Jindřich Vobořil (mj. The Cardinals, Bacily,Pumpa). Ringo Čech byl zdatný obchodník, stratég a viděl trochu dopředu. Pokud chtěl v té době dělat tvrdou muziku, nešlo to naráz. Musely přijít odlehčovací hity akceptovatelné tehdejším režimem. Lidově bychom řekli, že s nimi Čech zavíral bolševikovi hubu. V roce 1975 vzniká kompilační album Báječní muži, kde ještě část písní zpívá dosavadní zpěvák Ringova souboru, Viktor Sodoma. Ostatně i koncery s Jirkou zpívají napůl, ale Sodoma cítí, že jeho účinkování v kapele se chýlí ke konci. Nehodí se kocepčně Ringovi do kapely a navíc ani on sám tuhle tvrdou muziku nechce úplně dělat. Na desce zaujme především úvodní předělávka od Black Sabbath Into the Void, která dá i název celému albu. Ve stejném roce vzniká i album ryze schelingerovské, Nemám hlas jako zvon. Tentokrát už tedy bez Sodomy. Zazní tu další "sabaťácká" skaldba, A National Acrobat o pražském metru. A aby toho nebylo málo, tentýž rok vychází bezejmenné album, kterému se díky přebalu začalo říkat Ovoce z naší zahrádky. Byla to vlastně zase víceméně kompilace z dříve vydaných singlů. Následující rok nevyšla žádná LP, ale alespoň veleslavná Šípková Růženka převzatá od Deep Purple na singlu.

Nicméně tím, že Jirka nebyl úplně předobraz socialistického umělce, tak od roku 1975 dostává zákaz vystupovat v rodném okrese. A těch zákazů přibylo povícero. V roce 1977 podepsal antichartu, ale tak to holt chodilo a důvody byly různé. Jsem nerad, když to "současnost" hodnotí černobíle. Třeba musel a mohlo to být též omylem. Tyto případy se stávaly, že vám dal někdo něco k podpisu v balíku jiných dokumentů nebo po 10. pivu. Nic to nemění na skutečnosti, že Čech se Schelingerem vydávají v roce 1977 asi první ryze hardrockvé album u nás. Hrrr na ně....album, které ve mě ještě po tolika letech stále vyvolává mrazení v zádech, když se správně naladím. Minimálně polovina z něj jednoznačně patří do zlatého fondu čekého bigbítu. Kapela s Jirkou v tom roce jezdila po Rusku, kde fakt řádila a začaly chodit stížnosti. V Polsku dělali dokonce předskokany slavným Smokie a řádilo se úplně stejně. Tento rok se považuje vůbec za vrchol celého souboru v čele s Jirkou Schelingerem. A jak to tak bývá, z vrcholu se jít už výš nedá. Koncertovalo se, hrálo se, zpívalo se, někdy i 3 x denně. Na manažerském postu střídá Ladislava Vostárka (známý především jako textař Katapultu) František Janeček (!). Na basu v té době hrál Jan Kavale (Benefit, S.L.S., Yetti), na kytaru Stanislav Kubeš (S.L.S. Leška Semelky, Etc...Vladimíra Mišíka)a na bicí Jiří Stárek (Katapult, Karamel). Tato sestava vydala v roce 1979 poslední společné LP Nám se líbí.... na desce se podíleli i Jan Hrubý, Oskar Petr, Jiří Tomek a Petr Kalandra. O rok později ještě vyšel singl Jahody mražený/Jsem prý blázen jen, a to bylo vše.

Schelinger od Čecha odchází, protože má plnou hlavu svého projektu Zemětřesení. Na doprovodnou kytaru měl hrát Schelingerův, o necelý rok mladší bratr Milan. Bohužel se dostáváme k epilogu. Píše se 13.4.1981 a Jirka odjíždí do bratislavské televize natáčet pořad. Večer zakončuje ve vinárně. Pak už je několik verzí, které se od sebe liší. Faktem je, že tam došlo k jakémusi nedorozumění, snad kvůli ženě. Někdo říká sázka, někdo rvačka....těžko říci. Jeho druhá žena Jitka vzpomíná, že asi měla jet do Bratislavy s ním. Ale nechtěla nikdy vystupovat jako stíhačka a tak mu společníka dělal jen alkohol. Faktem je, že Jirka odešel ve společnosti neznámého muže ke starému bratislavskému mostu a tam oba skočili nebo spadli do vody. A jedinou pravdou je, že ten druhý muž vyplaval a Jirka se už neukázal. Existuje několik konspiračních teorií, které zde nebudu rozvádět. Já se budu držet té oficiální. Vynechám účast Státní bezpečnosti a nebudu si všímat rozporů v pitevní zprávě. Opominu možnou emigraci. Tělo se našlo téměř po měsíci v Maďarsku a logicky nebylo v moc dobrém stavu. A ať je pohřbený na Olšanech v Praze opravdu Jirka (čemuž já naprosto věřím) nebo nedej Bože nějaký jiný nešťastník, nebrání nám to, zajít se k hrobu podívat, zavzpomínat a třeba i zapálit svíčku.

Od srdce

Pro mě a moji generaci znamenal hrozně moc. Zpíval písně nejen o lásce, ale i o věcech vážných nebo naopak prostě ztřeštěných. Navíc takovým pěkným chraplákem. A s dlouhými vlasy a to se v té době fakt úplně nenosilo. Tedy tu a tam nosilo, ale hodně špatně tolerovalo.

Jirka zůstane navždy v mém srdci jako skvělý a téměř nezaměnitelný český zpěvák, kluk s velkým srdcem a bohémskou a divokou duší. Prostě takový, jakého ho chci nejen já, ale i všichni jeho obdivovatelé mít………

Jak na keš ?

Na úvodních souřadnicích keš nehledejte. Ale dovedou vás k místu posledního odpočinku Jiřího Schelingera…..tedy k místu, kde mu můžete vzdát hold a zapálit svíčku. Jestli to je skutečně místo jeho posledního odpočinku asi zůstane navždy ve hvězdách. Stejně jako jestli tělo vyplavené 7.5.1981 na maďarské hranici se Slovenskem skutečně bylo Jirkovo. Češi milují konspirace a jestli tohle je jedna další, budiž. Každopádně na místě samém můžeme cestu k finálce odstartovat. Třeba se vám tu něco hodí. A když ne, tak alespoň pár vteřinami ticha, vzpomínkou, zamyšlením vzpomeňte na génia české pop music, ale hlavně i hard rocku let sedmdesátých. A těch opravdu příliš nebylo.

Určitě nechci nějakým složitým luštěním dehonestovat život a dílo tohoto skvělého zpěváka. Nechci tím někomu Jirku znechutit. Ale naopak, třeba se někdo při získávání těch správných čísílek do jeho tvorby ponoří a objeví něco ještě neobjeveného. A pěkného. A přinese mu to radost….Stejně jako nám, kteří Jirku milovali a vlastně milujeme dodnes. Chtěl jsem sem dát odkaz na stránky, které by k souřadkám vedly o něco lehčeji, ale nejdříve jsem to neudělal. Chtěl jsem totiž D = 5. Ale po několika konzultacích s ženou a synem nakonec vodítko (pozor, jen vodítko) přidám. A tím lehce náročnost snížím. Ale asi to stejně úplně zadarmo nebude. Kdo bude chtít, dojde si k tomu poctivě a posune se zase kousíček dál. A kdo ne, dojde si do fináře a ochudí se. To je každého věc. Já razím heslo (a nejen při geocachingu), že největší zločin člověk páchá, páchá-li ho na sobě. Proč lhát sám sobě a okrádat se, že...? A koho to bavit nebude vůbec, tak šup k jinému otazníčku. Je jich kolem ještě docela dost.

Poděkování