Zraněný dřevorubec - CWG směnárna
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Byla zima a konec roku se blížil. Přípravy na konec roku vrcholily. Už za šera zabouchaly na dveře od světnice silné dřevorubcovi ruce. ,,Maruš honem otevři" zvolal Antonín a znovu zabušil na dveře. Maruška otevřela a viděla proč Antonín tak spěchal. Na saních společně se sousedem přivezli starého dřevorubce, Tondova tátu, celého od krve a v těžkém bezvědomí. ,,Na tátu spadl strom" vysvětloval Marušce Antonín už nesouce zraněného otce do chalupy. Zanedlouho se vrátili z práce i Josef s Petrem, lamači kamene v nedalekém lomu, synové starého dřevorubce. To už byla světnice plná. Nechyběla zde místní kořenářka, felčar i farář. Všichni se shodli na tom, že toto je velmi zlé. Felčar předpovídal smrt starého otce do dvou dnů a kořenářka uvařila odvar na otevřené rány. Farář slíbil pořádat mši za zraněného muže. Světnice se vyprázdnila od návštěvníků. Nálada u večeře byla velmi skleslá a Maruška, děvče Antonína plakala.
V tom zaklepal na dveře starý myslivec, už pán v létech. Maruška ho pustila dovnitř a po pozdravení se rozpovídal o dávném příběhu. Mluvil o postřeleném kolegovi, jehož zranění byla též velmi vážná a umíral. Už od malička ale slýchával o chatrči obývané čarodějnicí a raději do těch částí lesa nechodil. Protože byl však zraněný muž jeho nejlepší kamarád, rozhodl se jí vyhledat a požádat o pomoc. Její moc by mohla kamaráda vyléčit, pomyslel si. Byl úspěšný a chatrč se mu opravdu nalézt povedlo. Tenkrát zázračně všechna zranění vyléčila ale musel slíbit, že si to nechá pro sebe. A opravdu, až do teď o tom mlčel jako hrob. Ještě popsal synům podrobně cestu, popřál dobrou noc a odešel.
Ráno, i přes protesty ostatních, vyrazil Antonín do hlubokých lesů čarodějnici hledat. Místní lesy znal velmi dobře a trvalo pár hodin, než došel do neznámých míst plných močálů a divoké zvěře. ,,Tady by to mělo být", řekl si v duchu Antonín a pročesával les důkladně. Nakonec měl štěstí. Mezi mohutnými smrky uviděl jakési zasněžené stavení a s velkou nervozitou se k němu vydal. Zaklepal na dveře. Vykoukla mladá usměvavá ženština což Tondu hodně překvapilo. ,, Co tě za mnou přivádí", ptala se Antonína a ten jí ještě ve dveřích povídal, co se jeho otci přihodilo a jak špatně na tom je. ,, Pojď dál", řekla Antonínovi mile a pootevřela dveře do své chýše víc. Antonín se nestačil divit. Čekal starou zlou ježibabu a ona ho přivítala milá tmavovlasá žena zhruba jeho věku. Měla uhrančivý pohled, špičatý klobouk a široký upřímný úsměv. Podle chýše a oblečení to však opravdu čarodějnice byla. Na stole stála křišťálová koule, v polici spoustu lektvarů, všude sušila různé bylinky a u kamen se vyhřívala černá kočka.
Čarodějka usedla ke stolu a začala číst z křišťálové koule. V ní viděla jak na tom starý dřevorubec je. ,, Když teď vyrazíme tak mu mohu pomoci", pověděla vážně. Antonín byl z toho celý paf. Nemohl tomu všemu uvěřit ale nadšeně to uvítal. Tajemná obyvatelka lesa tedy začala balit do uzlíku něco ze svých lektvarů a čarovných předmětů a vyrazili na cestu k vesnici.
Po cestě se Antonín dozvěděl o své společnici spoustu věcí. Že v lese žije už stovky let a příroda jí dává vše co potřebuje. Pamatovala si i na starého myslivce a jeho postřeleného kamaráda. Antonín jí i přes počáteční nejistotu začal plně důvěřovat. Pochopil, že ačkoliv se jí lidé bojí, není k tomu důvod. Bát se měl pouze ten, jehož činy nebyli dobré.
Ve vesnici byli už za tmy. Čarodějka s Toníkem byli u postele s otcem a Maruška s Petrem a Josefem to nelibě a nedůvěřivě sledovali z druhého konce světnice. ,,Budu potřebovat hodně svíček, kilo sádla a utěrky", poručila si čarodějka. Antonín na Marušku kývnul a ta vše donesla. Pak jim oznámila, že tu bude do rána se zraněným sama a rozestavěla okolo něj svíčky do jakéhosi obrazce. Josef s Petrem to nevydrželi a chtěli jí vyhodit. Nakonec je Antonín přesvědčil, aby to alespoň vyzkoušeli protože neměli jinou možnost jak tátovi pomoci. Odebrali se všichni do svých pokojů a nechali návštěvnici s otcem o samotě. Ta zapálila svíčky, smíchala sádlo s bylinkami a lektvary a začala zraněného natírat vzniklou mastí. U toho četla různá zaklínadla...
Ráno vstoupil jako první do světnice Josef. Viděl otce při vědomí! Hned přiběhl k posteli a s tátou se dal do řeči. Čarodějka opodál v klidu snídala chléb hostitelů a povídala:,, do konce roku bude už lepší. Akorát ty zlomeniny se budou hojit déle. Na jaře bude moci zase pracovat v lese jako za mlada." To už se dole sešli všichni a nemohli uvěřit vlastním očím. Maruška dojetím brečela a Antonín balil čarodějce za odměnu spoustu jídla. I peníze ji nabízel. Ty ale nechtěla protože v lese nejsou k ničemu. Toník s Josefem jí nabízeli doprovod domů ale odmítla. Akorát chtěla aby nikomu nic neříkali a odcházela. Toník jí ještě pevně obejmul až Maruška žárlila a popřál šťastnou cestu.
Co čert nechtěl, za vsí uviděl čarodějnici sedlák a začal ihned křičet na celé kolo. ,,Chy´tte tu čertovu dceru!" Vzbudil souseda a hned se vydali po jejich stopách. Za posledním statkem (úvodní souřadnice) se dala na křižovatce vlevo dolů z kopečka. Opatrně přešla po kamenech potok. Za potokem, který zdolala suchou nohou, se vydala rovně do příkrého kopce po široké cestě. Pěkně se zadýchala, sněhu bylo po kolena. Po pár desítkách metrech byla na další křižovatce a zde se vydala opět vlevo, na cestu co nevedla do tak prudkého kopce. A dobře udělala! Cesta vedla najednou z kopečka a po levé straně mezi stromy zahlédla potůček. Cesta po chvíli opět stoupala a potůček tekl hned vedle. Lesní žínka slyší jen zurčení vody. Vypadá to, jako by pronásledovatelé ,,hon" vzdali. Už byla opravdu vyčerpaná během v hlubokém sněhu, když tu najednou vyběhla na velkou křižovatku cest. Hotové lesní náměstí s krásným jezírkem. Po pravé straně se nacházel vstup do lomu. Neváhala ani chvilku a vběhla se tam schovat s odpočinout si. Ti dva ji ale pořád sledovali a v uzavřeném lomu byla v pasti. Podle stop ji ihned našli. Sedlák měl vidle a blížil se k ní. Neměla jinou možnost než vytáhnout akátovou kouzelnou hůlku a ty dva proměnit ve velké kameny. ,,Jednou vás třeba proměním zpět", pronesla suše, hodila na záda uzel s věcmi a vydala se pomalu k domovu.
Josef a Petr se vydali ještě naposledy před Vánoci do lomu pro poslední várku kamenů. Nedokázali pochopit, kde se tam vzali ty dva velké neopracované balvany. Protože měli práci hotovou rychle, vytesal Petr do skalky po levé straně u vstupu do lomu letopočet ukončení těžby a hlavně-rok uzdravení jejich táty. Ty dva tajemné balvany tam nechali a leží v lomu dodnes...
A jak na keš? Z úvodních souřadnic se vydej po stopách pronásledované čarodějky. Nemám to změřené ale myslím že trasa delší než kilometr nebude. Dalším krokem bude nalezení letopočtu ABCD vytesaného Petrem. Nachází se hned z kraje vstupu na skalce po levé straně. Az budeš znát letopočet, hledej schránku s keškou. Nachází se v jámě po těžbě a není na zemi. Avšak žádného lezení do výšek se bát nemusíš. Lom není nijak velký tak ji jistě rychle najdeš. Pokud nejsi fanda hledání ale raději matematiku, tak je k dispozici vzoreček pro vypočtení souřadnic finálky: N 50° 43.(D-1)(7+C)(A+C+3)' E 15° 7.(5+D)(4*A)(B-1)'. Závorky se mezi sebou nenásobí. Posledním krokem k logovaní a případné směně CWG je otevření schránky. Zadej číslice BCD. Na zámek opatrně. Chce to vic citu než síly.
V okolí doporučuji návštěvu keší se zapomenutými jezírky. Přeji hezký lov!
Additional Hints
(Decrypt)
Yrgbcbprg-cev ifghch yriá fgenan, svany: ohqxn