Jedná se o rychlou „tradičku“ typu drive-in.
Vznikla jako připomínka na úctyhodnou „slečnu“ Boženu Hrejsovou, podle které je dnes pojmenovaná ulice, v níž se keš nachází i sousední objekt dětského domova B. Hrejsové ve Strážnici.
K jejímu odlovu :
• Paní v obchodě s látkami o kešce ví, nedělejte si proto vůbec žádné obavy při jejím odlovu. • Buďte maximálně obezřetní při odlovu i vracení keše, je zde spousta očí (i z protějších panelových domů) a velký pohyb mudlů.
• Můžete se svými vehikly přijet i zaparkovat přímo u kešky.
• V keši je pouze logbůček
30. 5. 2019 Keš si žije vlastním životem. Původní krásná plechová dóza od čokolády pro maminku se asi někomu hodila a nahradil ji "fujtajblovskou" plechovou krabkou od luxusních cigaret. Budu pozorovat, co se s ní bude dít dál. Je to každopádně zajímavé.
27. 6. 2019 I plechová krabka od cigaret zmizela a tak dávám obyčejnou plastovou krabičku na tuhy do versatilek (již bez magnetu!)
Božena Hrejsová *13.1. 1870, +12.4. 1945
učitelka, sociální pracovnice ve Strážnici a Radějově Vybudovala ve Strážnici Dětský domov, pečovala o opuštěné a nemocné děti, založila poradnu pro matky, v Radějově vznikla její zásluhou ozdravovna.
Učila i na Komenského české škole ve Vídni. Učitelství pro ni nebylo zaměstnání, ale poslání. Každé dítě dokonale znala, věděla všechno o jeho rodinných poměrech, v její třídě děti dobře situovaných rodičů pomáhaly svým potřebným spolužákům, dělily se s nimi o svačiny, braly si je na obědy, pomáhaly s ošacením. Sama byla velice skromná, na sebe moc nemyslela.
Roky nosila šaty po mamince, klobouk si přeformovala z bratrova, kabát, starý a odřený, měla rovněž po mamince, každý ji z daleka poznal. Nikdy se neprovdala. Slečnou zůstala až do své smrti, kdy jí bylo 75 let.
Po světové válce zřídila prázdninové kolonie pro chudokrevné a podvyživené děti, které byly přes prázdniny umísťovány ve školách okresu v Nové Lhotě, Hrubé Vrbce, Lipově, Radějově.
V roce 1922 zorganizovala koupi poschoďového domu v Židovské ulici (dnešní ulice Boženy Hrejsové), kam byla přemístěna úřadovna OPM a v roce 1924 byl v této budově založen Dětský domov pro přechodné ubytování dětí. Dětem zde umístěným se snažila najít adoptivní rodiče nebo je umístit v rodinách.
Dále se slečně učitelce podařilo získat také parcelu téměř 12 ha lesa v nedaleké obci Radějov a po několika letech i další prostředky na výstavbu ozdravovny, která začala ještě před druhou světovou válkou sloužit dětem. Němci chtěli ozdravovnu zabrat pro své účely. Zase to byla ona, která tomu zabránila a ozdravovnu pro české děti udržela přes celou válku.
Koncem války při osvobozovacích bojích v okolí Strážnice rumunskou a sovětskou armádou (kdy každý normální člověk byl zalezený doma ve sklepě) se tato učitelka vypravila pěšky ze Strážnice, aby ozdravovna nezůstala prázdná a nedošlo k jejímu poškození! Tam ji ale zasáhla nepřátelská kulka a ukončila bohatý a plodný život české učitelky a jedinečné sociální pracovnice.
Pozn.: Zaslechl jsem ve Strážnici od místních starousedlíků, že ji ve skutečnosti zastřelil nechtě rumunský (ruský) voják přes dveře, když čistili objekty od německých okupantů. To se však za éry komunismu nesmělo uvádět a tak se to svedlo jak jinak než na nepřátele. Já osobně bych věřil spíše této verzi.
Zdroje: http://www.domuvek.cz/historie.html kniha: Za oknem světlo …, Alena Bartošíková, vydavatelství Chludil, Veselí nad Mor., 2007