Klíče a zámky
Použili jste dnes ráno klíč, když jste odcházeli z domova? Zamykáte své auto? Věříte, že jsou vaše peníze v bance v bezpečí? Ve všech těchto případech spoléháme na zámky a klíče, stejně jako naši předkové a jejich předkové. Technologie se vyvíjí, ale principy zůstávají stejné už tisíce let - jeden zámek, jeden správný klíč... a mnoho zlodějů.
Již od pravěku byla snaha zajistit si pohodlnější přežití spojená s ochranou osobního či společného majetku. Pravděpodobně dávno předtím, než Maat (3000 př.n.l.), Desatero (Tóra) nebo Chamurapiho deska ustanovily krádež jako zločin, lidé velice dobře věděli, co to znamená, zmocnit se neoprávněně cizí věci. Lidé tehdy schovávali zbraně, jídlo a další vzácné předměty v proutěných koších do hlubokých děr, aby byly schovány před nepřátelskými kmeny, nebo je střežili osamělý strážci. K oblíbeným, i když náročným metodám patřila také dravá zvířata. V Indii třeba používali pro strážení pokladů bazény s krokodýly, ti se postarali o rychlý konec nezvaných hostů.
První zámky a klíče vznikly v Egyptě
První mechanický zabezpečovací přístupový systém pochází ze starověkého Egypta. Byly to předchůdci dnešních zámků, tzv. egyptské dřevěné závory.
Za vlády faraona Ramesse II. se používal tzv. balanový zámek - cca 1292-1325 př.n.l. Název zámku se odvozuje od balanů (mořských žaludů) - dřevěných zavíracích špalíčků. Zámky, které bylo vyrobeny jen ze dřeva, byly umístěny na dveřích zvenčí a bylo možné je jen zvenčí otevírat a zavírat. Dřevěný klíč se zasunul do závory a jeho pozvednutím se vysunuly zavírací špalíčky. Závora se pak vytáhla společně s klíčem.
Provedení zámku je podobné - klíč se zaváděl přímo do duté závory. U obou provedení je posouvání závory omezeno dorazy. Zámek byl vybavený velice chytrým mechanismem západek, které byly vlivem gravitace ve své spodní, klidové poloze, čímž bránily otevření dveří. Pouze majitel vlastnící patřičný klíč mohl dveře otevřít.
Klíče tohoto druhu měly často velké rozměry a nosily se občas na rameni. Podstatnou změnu konstrukce zámku přinesl klíč tvaru T neboli kotvový, který se poprvé vyráběl ze železa a zaváděl se do otvoru kolmo ke dveřím.
Varianty tohoto zámku jsou známé z celého světa a z mnoha různých dob, pravděpodobně tedy jde o jeden z těch vynálezů, které se nezávisle zrodily na více místech, např. v Číně, Americe, Izraeli nebo Persii. Doklady najdeme i v literatuře té doby, Bible kupříkladu hovoří o "zámku na domě Davidově" nebo o zástrčce, kterou používal moábský král Eglón k zabezpečení svého soukromí. Zástrčka se mu paradoxně stala osudnou, když ji jeho vrah použil k zastavení královských stráží.
Staří Řekové uvazovali své dveře složitými uzly. Tak složitými, že jen samotný autor nebo autorka uzlu jej dokázali rozvázat. Slabina tohoto systému je dobře dokumentována na střetnutí Alexandra Velikého se slavným uzlem gordickým. Když jej vojevůdce nepokořil rozumem a intuici, převážil jeho duch bojovníka a uzel mečem rozťal.
Řecké kovové zámky přivedli k dokonalosti až Římané díky znalosti profese zámečníka. Kovové zámky, ne nepodobné těm z českého venkova 19. století, se nacházely na vnitřní straně dveří a obsluhovaly se klíčem zvenku. Protože Římští občané se odívali do tóg bez kapes, neměli, kam by si klíče dali. Na řadu tak přicházela různá řešení, a z klíčů se staly ozdoby i šperky. Designéři té doby se jen předháněli, kdo dokáže důmyslněji a pohodlněji zakomponovat klíč do šperků či oděvů.
V Pompejích se našly nástroje, které bychom dnes považovali za šperháky. Archeologové z jejich kvalitního provedení soudí, že šlo spíše než o zlodějské náčiní o pomůcku pro zámečníky, kteří tak mohli v případě ztráty klíče otevřít zamčené dveře.
Středověk a vznik cechu zámečnického
Ve středověku se v Německu vyskytovaly vynikající umělecké práce z kovu,takže i zámečnictví dosáhlo vysoké úrovně.Zámky a především klíče vzniklé v této době,byly umělecky prvotřídně zpracovány a představovaly spíše klenot. Vylepšovala se jejich technická přesnost a zámky se šířily po celé Evropě i Orientu. Mít dobře zamčený hrad bylo považováno za ctnost a šlechtici se navzájem chlubili složitými a ozdobnými zámky na svých truhlách.
Stejně tak klíče představovaly mistrovská díla. Ozdobný klíčový praporek však měl i bezpečnostní účel.Čím více byl zahnutý, tím hůře byl překonatelný klíčový otvor jiným předmětem. Mistrů zámečníků přibývalo a stejně jako další řemeslníci, měli svůj vlastní cech. To paradoxně vedlo k omezení kreativity v tomto slibně se rozvíjejícím oboru - ustálily se standardy a zámečníci se často soustředili více na stránku estetickou než bezpečnostní.
Podobným vývojem prošly i zámky visací,které se staly z původního předmětu denní potřeby skoro mistrovskými díly.I visací zámky mají vzory v Římě. Funkce jednoho z prvních visacích zámků, jehož původ je v Persii,fungoval na principu pružiny, která jistila závoru proti vysunutí a odemykal se vsunutím válečku, který pružinu stlačil.
Paklíče a Šperháky
Právě jisté ustrnutí v zámečnickém světě umožnilo rozvoj zručných otvíračů zámků, kteří k jejich otevření nepotřebovali klíče. Šperhákem se dokázali dostat do takřka jakékoli zamčené truhlice. Aby jim to zámečníci alespoň trochu ztížili, vybavovali schrány a důležité dveře velkým počtem falešných klíčových dírek, což útočníka zpomalilo či rovnou odradilo. Oblíbenou kratochvílí byla také instalace různých pastí - samostříly, nože a výbušniny čekaly v zámkem chráněných prostorách na neopatrného troufalce, který nedal pravý klíč na pravé místo. Vývoj zámků pořádně pokročil až v 18. století. Když si Joseph Braham zkonstruoval svůj vlastní zámek, který si nechal roku 1784 patentovat.
Moderní zámky
Chubbův zámek, který znáte spíše pod názvem dozický,byl jedním z prvních bezpečnostních zámků.Vynálezcem tohoto zámku byl v roce 1818 Charles Chubb. Dodnes se tento systém používá u zadlabacích zámků a trezorů. Nejrozšířenější typ uzamykacího systému, který je známý jako cylindrická vložka, vynalezl v roce 1854 Americký zámečník Linus YALE a v roce 1865 mu dal jeho syn současnou podobu. Od té doby prošly cylindrické vložky opravdu velkou změnou a u těch nejmodernějších dnes k jejich odemykání nepotřebujete ani klíč.Vše za vás dělá elektronika.
V Česku je synonymem pro zámek slovo FAB. Označuje českou zámečnickou firmu, která již oslavila sto let - roku 1911 ji založili Alois Fáborský a František Šeda.
Cylindrické vložky však nezůstaly ve svém vývoji jen v oblasti různých mechanických variant stavítkových systémů.V posledních letech byly „oprášeny“ i zapomenuté systémy drážkových klíčů, jako byl český patent nebo uzamykací systémy patentované v USA již před rokem 1900. Tento systém se s velkým úspěchem začal používat hlavně v automobilovém průmyslu a z hlediska jeho napadení se dá označit za velice bezpečný.
O keši:
Keš je typu mystery, na úvodních souřadnicích ji tedy nehledejte.
Umístění ikonky je zvoleno s ohledem na volné místo na mapě v rámci povolené tolerance.
Jelikož jsme na Valašsku tak je cesta ke keši jak jinak než do kopce,
Při odlovu si nejspíše budeš připadat jako lupič, neboť keš jak z názvu vyplývá je chráněna zámkem.
Klíč k nim budeš mít na dosah, avšak to že něco držíš v ruce, neznamená, že víš co s tím. I když odlov zvládne i zručné dítě.
Po odlovu se snaž zanechat keš v stejném nebo lepším stavu než jak jsi jí nalezl, aby i lovci po tobě měli stejné podmínky jako ty.
Pokud by se ti nepodařilo uvést keš do původního stavu, uveďte to prosím v logu nebo přes profil
Poděkování za pomoc při tvorbě
Kubo111 za grafické provedení šifry
bubos za betatest a nutnost provedení předpublikační udržby keše
