Kousek pod silničkou klikatící se Záborčím stojí u domu č. 332 nenápadný obelisk s pamětní deskou, věnovanou zdejšímu rodákovi, arm. generálovi Aloisi Liškovi, člověku, který boji za svobodu své rodné země zasvětil celý svůj život. Zvláště letos, kdy slavíme 100. výročí vzniku samostatného Československa, bychom si takové osobnosti měli připomínat.
Alois Liška se narodil v Záborčí, v rodině chalupníka, a jako bystrý a inteligentní mladík, s matematicko-fyzikálním nadáním, vystudoval reálku v Turnově. Již rok po maturitě, v roce 1915, musel narukovat do rakousko-uherské armády, odkud zakrátko zběhl k československým legiím, se kterými absolvoval známou transsibiřskou anabázi do Vladivostoku. Z první světové války se do vlasti vrátil v listopadu 1920, jako mladý důstojník, a rozhodl se i nadále sloužit v armádě ve prospěch osamostatněné vlasti. Díky jeho inteligenci a schopnostem byla jeho kariéra strmá, v roce 1938 byl mobilizován již jako jeden z nejmladších plukovníků dělostřelectva.
Tak jako mnoho jiných, odešel začátkem roku 1940 z okupované vlasti bojovat za její svobodu. Nejprve do Francie a posléze do Velké Británie, kde byl prezidentem Edvardem Benešem povýšen do hodnosti brigádního generála. V červnu roku 1944 se se spojeneckými jednotkami vylodil v Normandii a se svojí brigádou úspěšně osvobodil Dunkerque, přičemž kapitulaci složil německý velitel zdejší patnáctitisícové posádky do jeho rukou.
V květnu roku 2010 město Dunkerque slavilo 65. výročí osvobození města první československou samostatnou obrněnou brigádou generála Aloise Lišky a na jeho počest byl při této příležitosti slavnostně odhalen název ulice v Dunkerque, která nese jméno po českém osvoboditeli.
Po návratu do Československa, na konci května 1945, se gen. Liška šťastně shledal s manželkou a dcerou, které přežily věznění v koncentračním táboře Ravensbrück, avšak jeho radost byla doprovázená i bolestí ze ztráty syna a bratra, kteří byli několik dní před koncem války zastřeleni na pochodu smrti.
Po válce pokračoval gen. Liška ve službě v armádě ve funkci divizního generála a posléze byl v roce 1946 povýšen do nejvyšší hodnosti armádního generála.
V roce 1948 však přišel komunistický puč, který učinil přítrž generálově kariéře. Gen. Liška byl zbaven všech funkcí, ocitl se v hledáčku Státní bezpečnosti a smyčka kolem něj se stahovala. Ve zlé předtuše se rozhodl podruhé v životě s těžkým srdcem opustit rodinu a rodnou zem, což se mu po obelstění agentů Stb nakonec podařilo, a byl tak uchráněn před vláčením po komunistických věznicích a lágrech, které mnozí jemu podobní hrdinové nezřídka zaplatili životem.
Do rodné vlasti se generál Liška již nikdy nevrátil, po zbytek života žil v Londýně, kde pracoval jako ředitel jazykové školy.
Generál Alois Liška, nositel řady československých a britských vyznamenání, zemřel 7. února 1977 v Londýně ve věku 82 let.
Svému příteli tři roky před smrtí napsal: „Každý kámen, každý strom na Záborčí bych políbil, kdybych se tam mohl vrátit“.
A v jednom z těch kamenů najdete i keš.
Jak na keš.
Úvodní souřadnice vás přivedou k rodnému domu gen. Lišky, před kterým stojí obelisk s pamětní deskou. Po pravé ruce budete mít kovový sloup elektrického vedení, na kterém je červenou barvou namalováno trojciferné číslo, které označíme jako X. Souřadnice finálky pak získáte jednoduchým výpočtem:
N 50° 38,(4*X +158) E 015° 10,(X+192)