Co zavinilo zánik obce Šerý? Čtěte příběh!
Starobylá obec Šerý prý byla založena v dobách krátkého panování krále Rudolfa nazývaného Kaše a snad tehdy byla obklopena nedozírnými lesními hvozdy, kde lišky dávaly dobrou noc. V dobách našeho příběhu už tomu tak nebylo, naopak vůkol, kam až oko dohlédlo, se rozkládaly nedozírné lány pšenice, ječmene, žita či ovsa. Čechy krásné, Čechy mé!
Až potud vše vypadá prosluněné klidem, láskou a dobrotou. Statek, škola, kaplička, drobné chaloupky, pastouška, malý hřbitůvek, kde je radost spočinout. Statný sedlák Kryta, bodří sousedé, kyprá děvčata, roztomilé dětičky k zulíbání. Všude samý úsměv, dobrá nálada, čas nepřeberné hojnosti.
Časy se ale změnily, slunce zašlo za mraky. Ne, obec Šerý nepostihl mor ani válka, obec Šerý postihl automobilový sport.
Každého pozdního léta se krajem ozýval řev motorů, všude smrad spáleného oleje, a ani o havárie nebyla nouze. Hlavně pan starosta Kryta se rozčiloval, brojil a punktoval, psal petice, psal stížnosti, vše marně. Automobilová klika si závody na okrese vždy vynutila a páni vždy povolili.
Automobilisté se nechovali ke krajině zrovna s ohledem, a to sedlák Kryta, bytostný hospodář, nemohl strpět. Rok od roku v něm kypěl vztek a loňského roku v něm bouchly saze. Na křižovatce "U topolu" se vyřítil z pole se svým volským spřežením přímo do cesty stroji řízenému čelným závodníkem von Akrachowskim. Ten ve snaze zabránit srážce strhl volant prudce do doprava a čelně narazil do pamětního kamene, postaveného zde na památku zastávky mladého Mozarta, který prý v těchto místech cestou do Prahy vystoupil a ulevil si. Rozpálený motor se vytrhl z lože a přistál ve zlatavém obilí, jež zapálil. Shořelo tehdy několik hektarů pšenice a to si sedlák Kryta dobře pamatoval. Po velkých soudních tahanicích dostal nakonec uhrazenu sotva polovinu škody. Po loňských zkušenostech letos sedlák nasadil všechny síly, své i vypůjčené, aby sklidil, vymlátil a uložil zrno bezpečně do stodoly.
Loňského roku von Akrachowského opustil po tahanicích o peníze jeho dosavadní parťák, dlouholetý mechanik a spolujezdec Dušan Exner. Nicméně rozpory nemohly být tak vážné, když svému bývalému kolegovi Exner nechal kočírovat svoji konstrukční prvotinu, po amerikánsku sestrojený vehikl nesoucí hrdé jméno Grand Mouse. Stroj amerikánsky i vypadal, velice efektní byly výfuky, zvící velikostí rour od kamen. Poháněn byl leteckým vidlicovým dvanáctiválcem Liberty 12N o obsahu válců 27 litrů, výkonu 400 koní a plněným čtveřicí dvoustupňových šoupátkových karburátorů Seedcorp. Samotný motor vážil 4 metráky a původně byl namontován v britském bombardéru Handley Page.*
*Aby bylo jasné, do jakých faktografických detailů prof. Mirko Dráb zašel, uvedu pár příkladů: Vedle již zmíněných karburátorů Seedcorp bylo na stroji použito pneuobutí české značky PIAF, které jako jediné vydrželo na šotolině po celý závod. Stejné značky byl i gumopryžový klínový řemen (tehdy technická novinka). Bohužel pan profesor neuvádí, co poháněl. Vrtuli asi ne. Třecí pásové brzdy PERNIK byly samozřejmě jen na zadní nápravě, což bylo v té době normální. Ale málo účinné, malá účinnost byla ostatně exemplárně dokázána (Exner se nepoučil, Grand Mouse 2 měla stejné brzdy). Ocelové šasi vozu bylo vykováno až v Transylvánii, ale kostra karoserie byla dřevěná. Bylo použito dřevo z dubu, který na istrijském poloostrově odborně skácela tamní dřevorubecká firma SCHOVIČ. Strom byl skácen za pomoci technické novinky - čtyřmužné benzínové motorové pily RADUÁR. Ale ani tady se pan profesor v pátrání nezastavil - dub prý zasadila v roce 1705 při polední la siestě tehdy čtrnáctiletá Pietra, dokonce zjistil, že při sázení měla na sobě červenou sukénku a bílou jupku. Na ruce hodinky KASYJO (haha). Pod dubem se prý na svém pěším výletu do severní Itálie zastavil roku 1834 Karel Hynek Mácha. A údajně dokonce v jeho stínu napsal první verše druhého dílu Máje, dnes ztracenému. To už jsou od pana profesora údaje skoro pedantské.
Grand Mouse byl prozatím zhotoven v jediném kusu a konstruktér v něj vkládal velké naděje. Von Akrachowski bez váhání usedl za volant, ale samotný Exner se bál do svého stroje usednout, proto ho na sedadle spolujezdce musel nahradil Japonec Hiroši Nakamura. Ocelový mastodont měl totiž jeden drobný nedostatek - velice neochotně zatáčel doleva. Jediným úkolem stodvacetikilového Japonce bylo v levých zatáčkách pomáhat von Akrachowskému točit volantem dolů, dalo by říci, že byl něco jako jednosměrný posilovač. Hiroši, dosud zvyklý na střídmou japonskou kuchyni, brzy přilnul k jídlům zdejší provenience. Zvláště jedno si oblíbil - chleba se sádlem. Ke katastrofě došlo již ve druhém kole. Hiroši právě vybalil nový krajíc chleba tlustě namazaný sádlem. A zrovna když se blížili do vsi. Kdo to tam znáte, tak víte, že po dlouhé rovince následuje prudká zatáčka doleva, směrem na náves. Auto na výmolu drnclo (pérování bylo další slabinou Exnerova vozu) a Hirošimu se krajíc zlomil. V marné snaze zachytit lahodnou pochutinu se celý umastil sádlem. Před zatáčkou von Akrachowski zařval: "Toč!" Hiroši trhl umaštěnýma rukama volantem - a nic. Jeho ruce po řídícím kole jen bezmocně klouzaly. Auto tvrdohlavě pokračovalo přímo vpřed, na dvůr Krytova statku, a nejen to, přímo do otevřených vrat Krytovy stodoly napěchované obilím. Slabé brzdy (další slabina) jen nepatrně korigovaly rychlost. Oběma jezdcům nezbylo než rychle vyskočit. Pak už jen ohromeně sledovali, jak natankovaný stroj mizí ve stodole. Co bylo dál? Výbuch a plameny. Popelem tehdy lehla téměř celá obec Šerý, mimo márnice a kostela, protože ten shořel již minulého roku o masopustu.
Tak tedy zanikla půvabná vesnička Šerý, již nikdy nebyla obnovena, obyvatelé odešli jinam a zůstal jen roztomilý hřbitůvek, dnes zarostlý závějemi břečťanu. Ještě zbývá napsat co se dělo potom, co požářiště dodýmalo.
Von Akrachowski nehasil, bylo by to i zbytečné, plameny postupovaly rychle. Hned po sytém obědě si vypůjčil od sedláka Kryty koně (!) a urychleně cválal do sousedního městečka na poštovní úřad aby roztroubil do světa co se mu (!) stalo. Vyřídil několik telefonátů a rozeslal telegramy do celého světa.**
**Zde se o slovo opět hlásí Drábovo puntíčkářství. Předkládá nám, mimo jiné, ne obsah dvou telefonátů, ale záznam dvou vytáčení telefonních čísel, zde a zde. Jak to dokázal ví snad jen pánbůh. Dále uvádí zvukový záznam kódovaného telegramu odeslaného na Aljašku Josefovi Hrušákovi, který zde, daleko od civilizace, uprostřed ledu a sněhu, působil jako poradce vlády pro boj s lesními škůdci, zejmena s kůrovcem americkým, jenž způsoboval nedozírné škody na smrkových monokultůrách. Práce se mu moc nedařila. Telegram odeslaný na konci dusného léta dorazil k Hrušákovi počátkem listopadu. Tehdy uslyšel cinkání zvonku poštovního soba. Následující dva dny strávil Hrušák u kamen luštěním telegramu, tuše důležitost sdělení. Po přečtení zprávy neprodleně svolává píšťalou své psy a vyraží na poštu do Fairbanksu, na cestu dlouhou bezmála 700 mil. Dráb zcela nesmyslně uvádí seznam všech psů Hrušákova spřežení i s jejich imatrikulačními čísly (tato čísla zde zavedli již carští úředníci, a bylo to jedno z mála nařízení, která Američané od Rusů převzali)***. Tady je seznam psů: Adolf - No.2095529, Zero - No.4843242, Wien - No.9342720, Brün - No.7068937, Shit - No.7849797, Grogy - No.8420449, Pest - No.2435352, Zero Junior - No.9773223, Hafik - No.1007011, Shishka - No.3688273, Palice - No.5967878, Kuffer - No.1653225, Nesser - No.4828555, Hamlet - No.6327750, Jitka - No.4359780; 16. pes - březí fena Gingo No.8094316 - se vezl s Hrušákem na saních. Po strastiplné cestě doráží konečně koncem listopadu na poštu Fairbanks 1 a odesílá von Akrachowskému nekódovaný telegram tohoto znění: "Nechapu o cem pises stop Gingo porodila stop 5 stenat stop flekate jsem pojmenoval po tobe stop zase napis stop Jozka". Další telegram odeslal von Akrachowski vzdalujícímu se Dušanovi Exnerovi. Zastihl ho až v Hamburku, kde mu byl předán v 16:49 na molu čís. 21. Zněl: "Ty ****** stop priste si strc svuj kram do ****** stop ***** me hrozne stop ****". Povzbuzen tímto emotivním telegramem vzdaluje se Exner z dosahu Mihaiova do Chicaga, kde hodlá nabídnout k využití svůj poslední vynález - velice skladnou samonabíjecí pistoli s bubnovým zásobníkem. V tomto oboru je mnohem úspěšnější. Jen se už nebude jmenovat Exner. Toto jméno by ani nemělo v tehdejším "českém" Chicagu dobrý zvuk. Když se Mr. "Exner" v Chicagu zabydlel, a nabyl zase sebevědomí, posílá von Akrachovskému výhružnou radiofonickou depeši nejasného významu. Snad ji jednou pochopíme.
*** Drábův detailní rozbor celého číselného imatrikulačního systému, opatřeného i fotokopiemi rodných listů všech 16 psů jsem po úvaze raději vynechal. Snad se bez toho obejdeme, navíc příručka pro klasifikaci tažných psů je v ruštině /Классификация тяговых собак и их использование на практике, Санкт-Петербург, 1861/.
Tento listing byl zpracován na základě informací poskytnutých profesorem Mirko Drábem.