Hoboes:
Nejen v americké historii patří nezanedbatelné místo cestujícím dělníkům, kteří putovali krajem ve snaze najít práci. Často neměli žádný domov a žádné peníze, a tak cestovali načerno na všech možných místech nákladních vlaků. V angličtině se jim říká hobo, v množném čísle hoboes, česky bychom nejspíše řekli „tuláci“. Jejich největší rozmach byl zaznamenán v době velkých hospodářských krizí – ve druhé polovině 19. století a ve třicátých letech 20. století.
Tábořiště hoboes bývala mimo hlavních cest, většinou poblíž vodního toku a optimálně také železničního seřadiště. Ještě lépe pak v blízkosti nějakého malého města, kde byl v obchodě k dostání chléb, maso a zelenina. Tábořiště sice byla přechodná, ale pokud byla umístěna poblíž nějakého místa, kde často zastavovaly nákladní vlaky, stávala se permanentními.
Neměli to rozhodně jednoduché a lidé na ně pohlíželi různě. Jedni v nich viděli špinavé vandráky, před kterými je třeba mít se na pozoru, druzí zase viděli v jejich způsobu života romantiku spojenou se svobodným životem plným dobrodružného cestování a spaní pod hvězdami.
Romantické téma se promítlo i do mnoha trampských písní. Trampové byli často házeni s hoboes do jednoho pytle. Na společenském žebříčku však stáli pod nimi.
Mezi významné hoboes patřili také někteří spisovatelé jako Jack London nebo Ernest Hemingway.
JAK NA KEŠ?
Správné souřadnice zjistíte rozluštěním záznamu, který pořídil poslední hobo na trati číslo 240.
PS. Dodržuj etický kodex hoboes a respektuj okolní přírodu ;)