Nedaleko Dvorců u Lysé žije početná kolonie hlemýždě zahradního.
Hlemýžď zahradní (Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití. Se svou velikostí 40-50 mm je to největší ulitnatý plž žijící v Česku. Má žlutohnědou, tmavě hnědou nebo bílou schránku s tmavými pásky. Dožívá se přibližně šesti let, v zajetí ale až deset. Vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává vytvořením vápenatého „víčka“ (epifragma). Pohybuje se maximální rychlostí 6 m/h. Alespoň takovou definici nalezneme na Wikipedii.
Komunita hlemýžďů žije klidným životem v přátelství s místním obyvatelstvem. Život tu každý rok probíhal podle daných pravidel. Na jaře se probudit, celé léto si užívat zelené trávy a produktů místních zahrádkářů a zemědělců. Na podzim najít vhodné místo k zimnímu spánku a pak se uzavřít ve své ulitě a přečkat zimu. Rok co rok to samé. Krásný a pohodový šnečí život. V roce 2013 se ovšem stalo něco, o čem se do dnešních dnů vypráví. Příběh znají dnes již jen ti nejstarší žijící členové místní komunity. A tak když je uprostřed léta dlouhý večer, scházejí se hlemýždi pod velkým bezem na okraji Dvorců a vyprávějí si ten příběh.
Žil byl ve Dvorcích mladý hlemýžď jménem Isidor. Isidor trávil většinu svého času na parapetech lidí a nakukoval do příbytků lidí. Nejvíce ho zajímala televize. Sledoval pořady od rána do večera. Jednou viděl v televizi film Turbo. Od té doby pořád chodil a přemýšlel, jak by se nějakého takového závodu zúčastnil. Všichni mu říkali, že závody hlemýžďů jsou hloupost a že si má raději užívat života. Isidor byl ale jiný. Rozhodl se, že uspořádá svůj vlastní závod. Sehnal kamarády a společně se chystali na závod. Trasa vedla dvoreckým lesem. Start byl určen na poslední zářijový den roku 2013. Isidor a kamarádi si pomalovali ulity různými barvami. Na startu se shromáždila celá místní komunita. Ozval se startovní výstřel a závodníci vyrazili zběsilým tempem kupředu. Několikrát se změnil vedoucí závodník a za několik hodin zmizeli všichni závodníci z dohledu. Hlemýždi čekali celé dny, až v dálce uvidí prvního závodníka mířícího do cíle. Pak náhle spadla na zem první sněhová vločka. Zima začala toho roku velmi brzy a udeřila s nepříjemnou krutostí. Všichni se hned rozešli, aby se připravili k zimnímu spánku. Závodníci jistě přezimují někde na trase a až zima odejde určitě se závod dokončí. A tak se všichni příští jaro shromáždili u cíle a vyhlíželi závodníky. Jenže nikdo nepřicházel. Nevrátil se ani jeden. Jak později vypověděl místní hovnivál, který nešťastníky následující léto objevil, snažili se závodníci před krutou zimou uniknout na stromy. Všem se to podařilo, ale zima byla toho roku tak intenzivní, že unavení závodníci se jara už nedočkali. Jejich ulity zůstaly na svých místech. Tedy na stromech. Po této tragédii už nikoho ani nenapadlo vypravit se do dvoreckého lesa. Mezi komunitou hlemýžďů se tento příběh vypráví jako varování, co se stane, když hlemýždi opustí svůj pohodlný život.
Hovnivál si bohužel nepamatoval ani pořadí účastníků, ani místa kde jsou jejich ulity. Předal nejstaršímu šnekovi pouze papír s načmáranými vzorci, ze kterých se prý dají zjistit místa, kde jsou místa odpočinku nebohých závodníků. Prý je to provázané s čísly které mají závodníci na ulitách. Nejstaršímu šnekovi se z toho všeho až zamotala hlava. Přepsal vzorce na zvláštní papír a uložil do skrýše. Od té doby se nikdo nepokusil zjistit, kdo vlastně závod vyhrál.
Chceš se o to pokusit ty? Najdi všechny závodníky a použij čísla, která jim přiřadil hovnivál ve vzorečcích pro výpočet jednotlivých míst.
Počítejte pouze s čísly která jsou napsaná na ulitách bílou barvou.
