Vysvobozený dřevorubec
Jednou se vydal dřevorubec z Janova Dolu kácet stromy. Cestou potkal starého žebráka, který se ho ptal na cestu. Dřevorubec se špatně vyspal, tak neodpověděl právě nejuctivěji:
"Ale, dědku, tady nemůžete zabloudit. Jděte rovnou za nosem!"
"Chlapče, chlapče, k čemu taková silná slova? To se snad ani nesluší?" řekl mírně žebrák.
Ale dřevorubec nebyl naladěn na poučování, tak sáhl po sekyře, že starce uhodí. Ten však
něco zamumlal a rázem zůstal dřevorubec stát se sekyrou nad hlavou, neschopen slova a pohybu. Jen divoce poulil oči a bylo vidět, jak je vzteklý.
Mezitím žebrák pokračoval v cestě, až potkal poutníka jdoucího opačným směrem. Když žebrák zjistil, že poutník nemůže na své cestě onoho dřevorubce minout, řekl mu:
"Možná se ti moje prosba bude zdát zvláštní, ale je to pro dobrou věc. Na cestě narazíš na muže se zvednutýma rukama, který třímá sekyru. Na nic se ho neptej, stejně ti nemůže odpovědět, ani se pohnout, ty k němu však přistup a vší silou jej uhoď. Určitě ti ještě poděkuje."
Poutník nad tím zavrtěl hlavou, ale po cestě se stalo tak, jak mu žebrák řekl. Dlouho neotálel, přistoupil k nehybné postavě a vrazil dřevorubcovi pořádnou facku. Tomu poklesly ruce a plný radosti zvolal:
"Pánbůh ti to zaplať, jsem zachráněn!"
A kdo ví, možná právě na paměť této události byla vztyčena tato boží muka.
* * *
Na konci dubna 2018 byla dokončena kompletní rekonstrukce pískovcových božích muk. Již několik desetiletí zdemolovaný pomník byl odvezen do kamenické dílny, kde došlo k jeho kompletnímu zrestaurování. Pomník byl po dokončení rekonstrukce vrácen na původní místo, kam můžete zamířit na další Procházku Podještědím.
Námět: Pověsti z Liberce a Liberecka, Eva Koudelková, 2001
Zpracoval: jezevecjezevec, grafická úprava: BaryBal
