Asi si říkáte, co to je za otázku, vždyť chodit umí každý. Jenže není chůze jako chůze. Sami víte, že každý máme svou typickou chůzi, díky které nás poznají známí už z dálky. Ale tohle na mysli nemám. Spíš jde o způsob, jakým vlastně ten krok uděláte. Kde ten pohyb začne a jakou část celé dolní končetiny vlastně použijete.
Bohužel už tolik nechodíme bosi, máme na nohou pořád jen boty a hlavně často tuhé a s nedostatkem místa pro prsty. A to nemluvím o podpatcích! Nohy - tedy chodidla - potřebují mít dostatek podnětů, různých podnětů - a jen střídat různé druhy bot nestačí. V létě je ideální chodit naboso po trávě, na pláži, po polní cestě nebo mechu a jehličí v lese. Dříve děti běhaly bosi po strništi, to my bychom už moc nezvládli. Ale vše je o tréninku. Někdo je nucen používat chodidla místo rukou a pak umí věcí! Psát, kreslit, nalíčit se, přebalit dítě a třeba si i zapnout zip u bundy. I to vše lze nohy naučit důsledným cvičením. Většina lidí nepoužívá chodidla při chůzi vůbec. Tedy aktivně. Pokusím se vám to vysvětlit podrobněji.
Děti se učí chodit až do věku 6 - 7 let, kdy se teprve dá říct, že už je chodidlo "hotové" - tvar a klenba nohy, její svaly i funkce. Noha už je připravená na to, abychom ji mohli plně využít - stejně jako ruku kdy se v tomto věku začínáme učit psát. Do té doby noha ale stále ještě neumí správně pracovat a můžeme její funkci a tvar hodně ovlivnit - dostatkem podnětů a pohybu a samozřejmě vhodnou obuví. Chodidlo jako takové má plno úkolů - vnímat povrch - zda je hladký, hrbolatý, kluzký nebo nakloněný. O tom všem posílá informace do vyšších center v mozku, kde se rozhodne co a jak a pošlou se dolů noze příkazy, díky nimž noha zajistí stabilitu a zareaguje třeba na nerovný povrch. A to je důležitá prevence úrazů. Stejně tak noha funguje jako tlumič nárazů. Ale tohle všechno se děje jen tehdy, je-li schopná se vytvarovat podle povrchu - dobře se to trénuje šlapáním po oblázcích - a pokud umí dobře a včas zareagovat, má-li tedy správnou funkci a aktivní svaly. Jenže to je právě to, co hodně lidem chybí.
Zkuste se pomalu doma projít a vnímejte, jak se hýbe koleno při chůzi, jak moc pracuje a jak je aktivní. A teď totéž zkuste s kotníkem - hýbe se? Už jen tohle si uvědomit, co naše noha a který kloub dělá, není jednoduché. Už tolik nevnímáme své tělo, signály z různých receptorů ve svalech, šlachách a kloubech, často neumíme tělo ani pořádně uvolnit. Většina lidí při chůzi používá hlavně kolena a část nohy od kolene dolů je jako z jednoho kusu. Kolenem pohyb zadní odrazové nohy začne - pokrčením kolene - tak zvedne rovnou patu a chodidlo se pasivně ohne v oblasti příčné klenby. Kotník se tedy nehýbe vůbec, není to potřeba, jeho práci přebralo koleno a to se tak vlastně přetěžuje. Noha vypadá jako by měla pod patou podpatek - v téhle poloze jsou svaly chodidla ale hodně protažená a už nemohou vůbec pracovat. Pak musíme chodidlo odlepit od země zase pomocí výše položených kloubů. Chodidlo má stejnou funkci jako ruka - něco uchopit - my už to nepotřebujeme ve smyslu chytání se větví stromů, ale stále to potřebujeme při chůzi. Jenže tahle poloha, kdy jsme jako na podpatku, je vlastně pravý opak. Sprinteři zakleknou při startu do startovacích bloků, kde se zapřou chodidly. A právě chodidly se pak od nich odrazí. Stejně tak by měl fungovat odraz nohou od země, jenže tahle fáze tam právě většinou chybí.
A jak by to mělo být správně? Zkuste si stoupnout a nakročit si tak, aby obě špičky směřovaly dopředu - jako u lyžování na běžkách (ve stopě) - a obě chodidla byla celou plochou na zemi. Váha je na obou chodidlech stejná. A teď si představte, že pod zadním chodidlem máte pedál. A ten pedál chcete špičkou zatlačit dolů do podlahy. Pohyb je v kotníku a koleno je stále natažené. Často už tohle nakročení samotné je nezvyk, může vás tahat lýtko nebo i svaly na bocích, jak nejste zvyklí mít nohu rovně s prsty směřujícími dopředu. Tlakem přední částí chodidla by se měla začít odlepovat pata - nezvedejte jí rovnou, to už by byl pohyb zase jinde. Díky nataženému koleni se pak nejen zvedá pata, ale i posouvá se i tělo vpřed díky pohybu chodidla. To je vlastně při chůzi hlavní účel.
Další pohyb v kotníku je možné natrénovat tak, že si stoupnete na jednu nohu, a druhou natáhnete dozadu za tělo. Druhá noha vzadu je natažená a je ve vzduchu, nedotýká se podlahy. Představte si, že jste na pláži a zadní nohou - chodidlem - chcete nabrat písek a hodit ho za sebe. Pohyb začíná pokrčením prstů a pak kotník natáhne chodidlo dozadu, ale koleno i kyčel se nehýbají.
Správně bychom měli pohyb dopředu začínat kotníkem a aktivitou chodidla a ne pokrčením kolene. Nejprve to můžete doma postupně natrénovat, rozhýbat kotník, uvědomit si, že vlastně nějaký máte, a potom se můžete vydat do terénu a vyzkoušet to při chůzi. Než to svůj kotník naučíte, bude to chvíli trvat, to budete asi dřív chtít získat bod na téhle multině :-).
A třeba cestou po jednotlivých zastávkách můžete vnímat svá chodidla a trénovat pohyb v kotníku. Ráda vás tímto pozvu na procházku po Nymburce a mezitím, kdy budete něco počítat a hledat potřebné indicie pro získání finálních souřadnic, si můžete trénovat správnou chůzi. Hlavně to chce trpělivost, svalům to bude chvíli trvat, než přijdou na to, co vlastně po nich teď chcete, a než zesílí natolik, aby zvládly delší trasu. Mějte s učením nové chůze trpělivost a rozhodně nespěchejte.
Doufám, že si procházku užijete a třeba se časem i naučíte lépe vnímat a používat svá chodidla. Přeji při učení i při lovu hodně štěstí!
