O dolování a zpracování železné rudy na Bojkovsku už ve středověku svědčí nálezy strusky.Rudní hnízda byla dobývána primitivním způsobem a výroba pokrývala pouze místní potřebu.Archivní prameny vypovídají o tom,že Melchior Lan,zahradník světlovského pána Gabriela Serényiho,dokazoval v roce 1662 císaři Leopoldovi,že v hradištském kraji nalezl přes sto míst,kde se dá těžit zlato,stříbro,cín,měd´ ,olovo,zvonovina a sůl.Lang však ve svých záměrech po roce 1665 nepokračoval.
Dolování a výstavba hutí za Jindřicha Larisch-Mönicha
Obrázek 1,2: Jindřich a manželka Jindřiška Larisch Mönnich
K systematickému dolování a zřízení železných hutí došlo teprve v 19.století za Jindřicha z Larische-Mönnicha.V roce 1838 se na Bojkovsku začaly razit štoly a hlubinné šachty.Dolovalo se severně od Bojkovic v trati“Farmářka“,“Díly“,“Nad kostelem“,“Nad potokem“.
Dřevěné uhlí se dováželo z hraničních lesů Bílých Karpat Starého Hrozenkova a Horní Lhoty a vápenec ze Šumic,Záhorovic a Krhova.
Železná hut´ byla postavena na levém břehu Olšavy pod zámkem Nový Světlov.
O tom,kdy byla hut´ uvedena do provozu se písemná zpráva nedochovala.Existuje pouze povolení k zahájení její činnosti z roku 1839,a to od Bánského hejtmanství v Brně a Bánského soudu v Kutné Hoře.Podle kronikáře Karla Doliny se v hutích začalo pracovat v roce 1840.
Hut´ byla pojmenována po manželce Henriettě(česky Jindřišce)-Henriette Hütte(Jindřiščina hut´´ ) a vzorem pro její stavbu se staly železárny knížete Salma v Blansku,odkud do Bojkovic přišli i odborní dělníci.
Sortiment výrobků hutě byl různorodý a čítal několik desítek.Byly v něm předměty pro domácnost jako železné hrnce,kastroly,hmoždíře,žehličky,závaží,kamna,rošty.Dále pak schodiště,zábradlí,ozdobné ploty,rámy na okna,věřeje dveří a kola železničních vagónů,brzdy,nápravy k vozům,hřídele a setrvačníky a dokonce i sáně a brusle.Zábradlí na ochozech i železný plot kolem vnitřních zahrad u zámku Nový Světlov,stejně jako železná kamna v přední místnosti záloženského hostince pocházely rovněž z těchto hutí.
V roce 1844 zaměstnávala hut´ na 30 odborných a pomocných sil.Provoz hutí byl omezen nepravidelnými dodávkami rudy,vápence a dřevěného uhlí.Nedostatek vody v Olšavě taky omezoval dodávky vody do hutí.Opravy pecí byly časté a nákladné.Také doprava výrobků k zákazníkům byla obtížná,neboť´ musely být odváženy až do Starého Města na tzv.Severní dráhu.V té době ještě v Bojkovicích nevedla železniční trat´.
Zánik hutí
V roce 1843 se vyrobilo 2.718q surového železa a 6.425q litiny,o rok pozděj to bylo 3.9q surového železa a 579q litiny.Týdenní kapacita pece byla 300q,ale často klesala na polovinu.Majitelé se snažili na vedoucích místech dosáhnout prosperity(např.v letech 1840-1845 se vystřídali 4 ředitelé).Avšak marně.V letech 1845-1846 byly náklady na provoz vyšší než příjmy.Nákladná výroba nemohla obstát v konkurenci.Proto byl provoz slévárny zastaven a provoz se omezil pouze na výrobu kovářského železa.V roce 1850 se pracovalo nejprve jenom přechodně až byl nakonec provoz hutí ukončen.V roce 1853 byla část výrobní technologie rozprodána do Štěpánova a Velkých Losin.Budovy postupně chátraly a jejich zbytky byly strženy pod vedením zednického mistra Josefa Hušky v roce 1888.
Dnes je místo,kde hut´ stávala označena křížem v ní vyrobeným.Kříž s pamětní deskou zde byl postaven zásluhou Oldřicha Juračky a Petra Mandle,členů Muzejního spolku Aloise Jaška v Bojkovicích.
Ke kešce:
Bude se jednat o velmi jednoduchou multinu s jednou stg.
Úvodní souřadnice vás zavedou na místo,kde dříve hut´ stála.Hned vedle infotabule stojí pamětní kříž pod nímž je na žulové desce text.Počet písmen A,B,L,K v textu vás přivede k finálce.
Finálku najdete na souřadnicích: N49°01.AAB a E17°47.K-1,K-1,L.
Přeji pěkný odlov i dalších keší v Bojkovicích.