Keš je součásti serie 19 keší věnovaným událostem 21. srpna 1968.
Budova ÚV KSČ, dnes budova Ministerstva dopravy a generálního ředitelství Českých drah.
Od roku 1960 v tomto rozsáhlém objektu sídlil sekretariát jediné strany, Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V zadním traktu měl prostory i pražský Městský výbor KSČ a Středočeský krajský výbor KSČ. V politickém systému let 1948-1989 se právě zde nacházelo jediné skutečné centrum politické i de facto státní moci. Funkce prezidenta byla symbolická. Vláda jen vykonávala politická rozhodnutí přicházející z tohoto domu. Národní shromáždění vzniklé na základě nedemokratických inscenovaných voleb jen potvrzovalo předem připravené legislativní normy.
Sovětské politické vedení koordinovalo zahájení „operace Dunaj“, tedy vojenské obsazení Československa s akcí části československých konzervativních komunistických funkcionářů. Ti si přáli zastavení reforem Pražského jara a obnovu přísně centrálně řízeného státu. Dne 20. srpna 1968 ve 14.00 začalo zasedání předsednictva ÚV KSČ s celkem běžným programem. Úkol převzít moc se ale spiklencům v předsednictvu ÚV KSČ během tohoto jednání splnit nepodařilo. Ve 23.40 přišel se člen předsednictva a předseda vlády Oldřich Černík se zprávou o probíhajícím obsazování země. Poté začalo předsednictvo jednat o dalším postupu. Kdyby tento vrcholný jedenáctičlenný politický orgán schválil vojenskou intervenci, stala by se tato legální. Během noci na místě vznikl klíčový dokument, provolání „Všemu lidu Československé socialistické republiky“, který předsednictvo odhlasovalo většinou proti čtyřem (Biľak, Kolder, Rigo a Švestka) krátce po jedné hodině ranní 21. srpna 1968. Text byl pak telefonicky nadiktován Čs. rozhlasu v Praze. Od půl druhé do druhé hodiny ranní provolání ve vysílání několikrát přečetl rozhlasový hlasatel. Na příkaz ředitele Ústřední správy spojů Karla Hoffmanna byl z provozu vyřazen vysílač na středních vlnách. Přesto bylo provolání zveřejněno a stalo se skutkem.
Provolání potvrdilo, že vojenská intervence probíhá bez vědomí a proti vůli politického a státního vedení ČSSR. Tak se stala celá intervence nelegální. Jedině prezident Ludvík Svoboda byl ústně informován před půlnocí 20. srpna sovětským velvyslancem Červoněnkem. Protestoval, nicméně přijal situaci jako fakt.
Po čtvrté hodině ranní dorazily k budově ÚV KSČ první sovětské obrněné transportéry 7. gardové výsadkové divize, jejíž příslušníky přepravil v noci na ruzyňské letiště letecký most. Výsadkáře naváděli sovětští „diplomaté“ v diplomatické černé Volze sovětského velvyslanectví v Praze. Většina členů předsednictva a dalších funkcionářů byla v budově internována až do poledních hodin. Během dne byli A. Dubček, J. Smrkovský, F. Kriegel a J. Špaček z budovy odvezeni a uneseni na území SSSR. Sovětská armáda držela budovu sekretariátu ÚV KSČ až do 31. srpna 1968.
Před budovou obklíčenou a obsazenou výsadkáři protestovaly davy občanů. Během protestů sovětský voják postřelil do hlavy jednoho z demonstrantů, Antonína Jaruška.
Přijetí provolání „Všemu lidu Československé socialistické republiky“ bylo mimořádně významným činem. Zejména díky tomuto jasnému politickému signálu a výkladu situace vojenská intervence politicky zkrachovala. Další vývoj postojů členů předsednictva s výjimkou Františka Kriegla byl bohužel již zklamáním.