Petr I. Veliký
Petr I. Veliký, známý též jako Petr Alexejevič (9.června 1672, Moskva - 8. února 1725, Petrohrad), byl ruský car od roku 1682 až do své smrti. Nejprve formálně vládl společně se svým chorým polorodým bratrem Ivanem V., v roce 1689 se ujal skutečné vlády, samotným vladařem až po Ivanově smrti roku 1696. Roku 1724 se spoluvlády nad Ruskem ujala jeho žena Kateřina I. Petr Veliký proslul svou snahou modernizovat Ruskou říši, a to v politickém, ekonomickém i kulturním směru. Rusko za Petra Velikého vstoupilo mezi skutečné evropské velmoci.
Mládí
Petr Veliký se narodil jako čtrnácté dítě a pátý syn ruského cara (Alexeje I.). Dětství Petra Velikého bylo vyplněno mnohými traumatizujícími zážitky, jeho příbuzní, přátelé i on sám se ocitali v neustálém fyzickém ohrožení a nebezpečí života. Když Petr Veliký dospěl, byl pohledný, vysoký muž, měl na svou dobu impozantní postavu, měřil prý přes dva metry.
Počátek vlády
Petrova matka přinutila v roce 1689 svého syna ke sňatku s Jevdokijí Fjodorovnou Lopuchinovou, manželství však bylo nešťastné. Ve stejném roce se proti Žofii a jejím oblíbencům spikla část jednotek střelců a Petr se provedeným převratem stal skutečným vládcem Ruska jako Petr I. Žofie byla donucena odejít do kláštera, kde mohla pobývat jako princezna, nebyla tedy řeholnicí. Její oblíbenci byli buďto popraveni, nebo vypovězeni na Sibiř. Petr od této chvíle vládl fakticky nezávisle, ale byl značně závislý na rozhodnutích své matky až do její smrti roku 1694. Posléze se osamostatnil.
Petr Veliký pokračoval ve vojenských kampaních, které započaly už za vlády Žofie. Byly namířeny proti Osmanské říši, Krymskému chanátu a Tatarům. Po skončení druhého tažení roku 1696, jehož se Petr osobně účastnil v oddílu dělostřelců, získalo Rusko strategický přístav Azov poblíž ústí řeky Don.
V roce 1697 se Petr v utajení vydal na cesty do západoevropských zemí. Několik měsíců strávil v Nizozemí, kde inkognito pracoval v docích v přístavu Zaandam jako lodní tesař. Kontaktoval se s významnými vojenskými a politickými osobnostmi, vědci, umělci, techniky a pozval je do Ruska, kde se měli podílet na celkové modernizaci země. Během pobytu ve Vídni se k Petrovi dostala zpráva o vzpouře střelců. Vzpoura byla potlačena už před Petrovým návratem, po návratu do Ruska vzbouřence potrestal daleko brutálněji. 10. října 1698 začaly v Moskvě nové popravy, jimž padlo za oběť 1182 střelců. Jednotky střelců car zcela rozpustil a nahradil armádními oddíly západoevropského typu. Sestru Žofii přinutil stát se řeholnicí. Ukončil také svůj manželský svazek s Jevdokijí, jíž také poslal do kláštera.
Severní válka
Expanzivní politiku Petr Veliký zahájil přípravou na konflikt se Švédskem, které v této době zaujímalo přední postavení mezi severskými i všemi evropskými zeměmi. Zajistil vybudování silné námořní flotily, uzavřel spojeneckou smlouvu s odpůrci švédského vlivu Polskem a Dánskem. V roce 1700 byla zahájena severní válka. Vojska Petra Velikého byla v bitvě u Narvy poražena Švédy. Potom však Petr Veliký využil oslabení švédské armády v důsledku bojů s Poláky, provedl organizační změny ruských oddílů a pronikl do Livonska, kde se zmocnil významných opěrných bodů. Švédsku zabral některá území, mimo jiné ústí řeky Něvy do Finského zálivu, kde roku 1703 založil budoucí ruskou metropoli – Petrohrad. Toto město se mělo stát výkladní skříní Ruské říše, symbolem pokroku, který byl a bude v Rusku za Petra Velikého učiněn. Budování města v bažinatém terénu však bylo mimořádně náročné, stálo cara velké finanční výdaje, trvalo devět let a o život zde přišlo několik tisíců dělníků. Hlavním městem Ruské říše se Petrohrad stal roku 1712. Severní válka skončila roku 1721, kdy Petr Veliký k Ruské říši připojil celé území Livonska.
Nová válka s Turky
Roku 1711 Petr Veliký zahájil novou válku s Osmanskou říší s cílem zmocnit se severního pobřeží Černého moře (poté, co na Švédech vybojoval přístup k Baltu). Byl ale tureckou armádou poražen na řece Prut a donucen vzdát se dříve dobytých území včetně přístavu Azov. Ruská říše taktéž ztratila kontrolu nad Záporožím.
Reformátor
Roku 1721 byl prohlášen imperátorem vší Rusi. Následujícího roku vytvořil systém zvláštních hodností, do kterých rozřadil ruskou šlechtu. Dále zavedl juliánský kalendář, zmodernizoval původní cyrilici (tzv. graždanka, odmítl však zavedení latinky). Ruské šlechtě přikázal holit se a nosit evropský šat. V letech 1698- 1704 provedl měnovou reformu. Zavedl podle evropského tolarového vzoru stříbrný rubl. 
Petr byl mimořádně činorodý a zvídavý člověk, osobně se zajímal o vědu a techniku, zejména lodní stavitelství a architekturu. Záběr jeho zájmů byl pozoruhodný: vyzkoušel si práci lodního tesaře, ševce, soustružníka, ovládal i kovářství, zkoušel provádět chirurgické i zubařské zákroky, pitval lidská a zvířecí těla, během poprav vzbouřených střelců si vyzkoušel i práci kata. Osobně byl prudké, dominantní povahy, vytrvalý a pracovitý, nesnesl nesouhlas, odpor a kritiku, mnohdy byl mstivý, se sklony ke krutosti. Příliš si nepotrpěl na oblékání, nejraději nosil jednoduchý oděv západního stylu, bez rukavic a manžet, na hlavě třírohý klobouk nebo v zimě obyčejnou beranici. Vstával brzy ráno, pracoval až do 11 hodin, kdy obědval, po obědě odpočíval a odpoledne opět pracoval nebo chodil na procházky. Chutnala mu tradiční ruská jídla, například nakládaná zelenina, solené ryby, zelná polévka šči, pil kvas, anýzovou vodku a zahraniční vína.
Poslední léta
Ještě roku 1718 nechal Petr Veliký umučit svého vlastního syna Alexeje Petroviče, který bojoval proti otci a byl ovlivňován tzv. staromilci, kteří chtěli Rusko vrátit do doby před nástupem Petra Velikého a zrušit veškeré jeho reformy.
Obecně platil Petr Veliký za nemilosrdného vládce, který krutě potíral jakýkoliv náznak odporu vůči své absolutní vládě, ale on sám se tak neviděl. Považoval se za velkého panovníka, který se nechtěl proslavit jako dobyvatel, ale jako osvícenec a reformátor, který Rusku "otevřel okno do Evropy". Roku 1722 Petr zahájil krátkou válku s bohatou, ale osmanskými útoky velice oslabenou Persií. Válka skončila roku 1723. Petrova druhá žena Kateřina, původem livonská rolnice, začala se svým nemocným manželem spoluvládnout Rusku jako carevna v roce 1724. Když o rok později Petr Veliký zemřel, pravděpodobně na selhání ledvin, stala se jeho nástupkyní jako Kateřina I.
Vlastní kešku najdeš po vyluštění těchto souřadnic
nápovědou pro řešení budiž Dva roky prázdnin, Albatros, 1990 ( 7970.publikace)
N - 49. 36.108/33 , 180/3
E - 016.37. 81/17 , 81/22 , 151/31