Každý fotbalista doufá, že pokud přijede na soupeřovo hřiště, tak rozhodčí bude pískat „rovinu“ (pro ty, kteří fotbal nesledují to znamená, že píská spravedlivě). Jsou však místa, kde rovinu pískat prostě nelze. Jedním z nich je i Skalička. Důvodem zde nejsou černé fondy místních bafuňářů, ale hřiště samo.
Na úvodních souřadnicích lze zaparkovat auto. Popojděte kousek směrem na Ústí a hned uvidíte, co mám na mysli.
Hřiště ve Skaličce rozhodně není rovné. Podle měření místních je výškový rozdíl mezi začátkem a koncem hřiště roven výšce fotbalové branky (oficiální vnitřní rozměr výšky fotbalové branky je ABB cm). Je to krásně vidět, pokud se člověk podívá dále směrem na hřbitov, kde hřbitovní zeď je tvořena z CD částí tak, aby kopírovala sklon.
Na hřišti se hraje střídavě pralesní a nadpralesní liga, emoce při zápase stříkají proudem, pivo je vychlazené a klobásy vyhlášené. Kromě toho si na hřiště chodí staří páni udělat chuť na pivo. Ti ale hrají na šířku, aby je netrefil šlak. Patřím mezi ně a tak vím, že se i tady hraje s míčem oficiálních rozměrů (obvod EF až GH cm).
Informace k finálce:
Keš se nachází na souřadnicích
N 49 31 H(A+C)E
E 017 47 B(G+D)F
Nechoďte, prosím, přímo za šipkou.