Kočka domácí je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Patří do podčeledi malé kočky. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.
Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, dnes se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno/konzervováno kočičí maso, ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.
Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.
Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné – kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými končetinami, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavu a středně dlouhý ocas.
V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5–7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5–4,5 kg. Srst je obvykle krátká, rovná a přilehlá.
Kočka je především dokonalý predátor – má ostré smysly, dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou rychlost (udává se 48 km/h) a je vyzbrojena zuby a zejména drápy k usmrcení kořisti. Ve dne kočka často odpočívá především na místech, kde se cítí v bezpečí, tzn. na vyvýšených teplých místech jako jsou stromy, trámy na půdách, kočičí odpočívadla apod. Denně prospí až 16 hodin.
Hlava kočky je spíše široká a krátká, mezi jednotlivými plemeny však existují poměrně velké rozdíly v jejím tvaru: britské, exotické a perské kočky mají hlavu nápadně kulatou, evropská krátkosrstá, mainská mývalí kočka či turecká angora se vyznačují mírně protáhlejší hlavou, orientální kočky mají lebku velmi protáhlou. Ještě větší rozdíly jsou v nasazení uší či utváření stopu. Vždy jsou nápadné velké čelisti a oči.
Kočka je prstochodec, došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Na předních končetinách má kočka pět, na zadních čtyři prsty. Drápy jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech. To kočce umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov. Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovitých. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje.
Kůže kočky je kryta srstí, jediná neosrstěná místa jsou nosní zrcátko, polštářky tlapek a bezprostřední okolí struků, genitálií a konečníku.
Anatomie
Dospělá kočka má 244 kostí a 512 svalů. Kostra kočky se skládá z lebky, páteře, žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon.
Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (ze 3 srostlých obratlů) a obvykle 20–26 obratlů ocasu. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi.
Kočka domácí má chrup, který umožňuje potravu trhat, ale ne žvýkat. Mléčný chrup kočky obsahuje 26 zubů. Koťata se rodí jako bezzubá, zoubky se prořezávají 10–30 dní po narození. Výměna mléčného chrupu za trvalý probíhá obvykle od 3. do 6. měsíce věku. Trvalý chrup se skládá z 30 zubů, přičemž z horní čelisti jich vyrůstá 16, z dolní 14.
Smysly
Kočka domácí má vynikající zrak, sluch i čich. Oproti člověku má sice menší zorné pole (205 stupňů oproti 220 stupňům u člověka), vidí však ostřeji a v šeru ji napomáhá tapetum lucidum, vrstva buněk nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí, které odrážejí dopadající světlo. Tato schopnost způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Na světle se kočičí zornice stáhne do úzké štěrbiny. Kočka vnímá některé barvy, v jejím světě je však nejdůležitější pohyb a barvy nehrají důležitou roli.
Kočky mají výborný sluch, čemuž napomáhají pohyblivé ušní boltce. Kočka domácí má schopnost přesně rozlišit, odkud daný zvuk vychází. Spodní hranice slyšení je asi 30 Hz, tedy stejně jako u člověka, horní hranice je pak asi o dvě oktávy výše než u lidského sluchu, 45 kHz.
Nosní sliznice kočky obsahuje asi 200 miliónů čichových buněk. Čich slouží kočce k nalezení kořisti, k orientaci v prostředí a ke komunikaci s ostatními kočkami. Kočka domácí má zachovaný Jacobsonův orgán, kterým může také přijímat určité pachy, jako jsou feromony vylučované říjícími kočkami.
Chuť je těsně spojená s čichem. Zajímavé je, že kočky nemají schopnost vnímat sladkou chuť. Hmat je ze všech smyslů nejméně vyvinut. Nejcitlivějším místem na těle kočky je jazyk, dále čenich a tlapky. Na tlapkách jsou citlivé receptory vnímající vibrace, díky kterým může kočka zaznamenat i nepatrné chvění. Schopnost koček předpovídat zemětřesení je zřejmě dána právě touto citlivostí. Kočka domácí má dále na hrudních končetinách a na obličeji citlivé hmatové vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám – povrch rozehřátý na 44 °C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při 52 °C.
Fyziologie
Kočka domácí je teplokrevný živočich, její vnitřní tělesná teplota je 38,0–39,5 °C, měří se obvykle v konečníku lékařským teploměrem. Koťata a mladí jedinci mají tělesnou teplotu trochu vyšší, dospělí kastráti naopak trochu nižší. Dechová frekvence zdravé kočky, v klidu při pokojové teplotě, se pohybuje od 20 do 30 nádechů za minutu, tepová frekvence se pohybuje mezi 110 až 130 tepy za minutu.
Kočka je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí až 16 hodin, přičemž platí, že útlý, orientální typ je aktivnější než typy zavalité.
Kočky žijící divoce se dožívají v průměru 3–5 let, zatímco doma chované kastrované kočky až 15 let. Na věk dožití kočky působí mnoho faktorů – její zdraví, výživa a i to, jestli chodí ven a vystavuje se tak nebezpečí úrazu. Podle statistik se kastrovaná zvířata dožívají delšího věku než nekastrovaná, která mají sklon více se toulat.
Rozmnožování
Většina koček pohlavně dospívá v 7. až 9. měsíci, ale neměly by se nakrývat před dosažením alespoň 12 měsíců věku.
Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat.
Říje
K říji dochází v průběhu celého roku vyjma zimy. Pouze v případě horkého léta může být říje omezená jen na jaro a podzim. Říje trvá u koček zhruba 7 dní. Období mezi jednotlivými říjemi může být pouze tři týdny až měsíc. Klasickými příznaky říje jsou neklid, protahování se, otírání se o nohy chovatele, nepravidelný a snížený příjem potravy a vytrvalé snahy uniknout ven za kocourem. U kočky může říje nastat i v průběhu březosti, kočka se může pářit a tak se může stát, že jsou v děloze kočky plody různého stáří.
Březost a porod
Březost domácí kočky trvá 65 dní. Obyčejně se rodí 4 až 6, ale také až 10 koťat.
Koťata
Koťata se rodí slepá a hluchá, osrstěná. Živí se kočičím mlékem. Kočičí mléko neobsahuje kasein a jen malé množství laktózy, proto je kravské mléko jako náhradní potrava pro koťata nevhodné a nebezpečné. Náhradním řešením pro krmení koťat, která ztratila matku, jsou specializované mléčné náhražky nebo v nouzi kondenzované mléko, ředěné vlažnou vodou.
Koťata podporují produkci mléka masírováním okolí bradavek („mléčný krok“) a předením. Kočka koťatům masíruje břicho, anální otvor a genitálie, čímž podporuje vylučování moči a trusu. Koťata sama ještě nejsou schopna samostatného vylučování. Koťata otvírají oči kolem 10. dne věku. V té době váží okolo 200 gramů. Začínají vnímat svoje okolí a aktivně ho prozkoumávat. Učí se pohybovat a od třetího týdne se objevují první hry, při kterých se učí běhat, skákat, plížit se a lovit, koťata poznávají okolí. Na konci prvního měsíce věku váží okolo 300 gramů a začínají se sama čistit. V tomto období je chovatel může začít přikrmovat. Koťata jsou čistotná a už v tomto věku se mohou naučit používat kočičí záchod.
Období mezi pátým až sedmým týdnem je důležité pro socializaci koťat. Koťata si vytvářejí vztah k vlastnímu druhu a k druhům, se kterými přicházejí do styku. Koťata, která v tomto období neměla kontakt s člověkem, se budou lidem celý život vyhýbat a nikdy z nich nevyrostou přítulné kočky, na rozdíl od koťat, která měla v tomto období možnost socializace na člověka. Ve věku deseti týdnů už jsou koťata vůči novým věcem obezřetnější a jejich povahy jsou plně vyvinuté.
Ve třech měsících jsou již plně odstavená. Dvanáct týdnů věku je u ušlechtilých plemen koček doporučený věk odběru koťat a jejich prodeji novému majiteli. V tomto věku jsou koťata velmi hravá a učí se sociálnímu chování. Ve volné přírodě, kde koťata zůstávají s matkou, ji následují při každodenních činnostech a učí se samostatně lovit. Okolo pátého měsíce věku dojde k výměně zubů.
Kočka nebo kocour
Po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezi kočkou a kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Nekastrovaný kocour je teritoriální a svůj revír si značí močí a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky. Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují, při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí.
Kastrace
Kastrace koček je jediný spolehlivý způsob, jak u koček chovaných v bytě eliminovat říji a její projevy (rozstřikování moči, hlasové projevy) a jak u divoce žijících koček nebo koček s výběhem zamezit produkci nežádoucího potomstva. Kastrované kočky mají větší průměrnou délku života, drží se více doma, jsou přítulnější, mazlivější a klidnější. Není pravda, že kastrovaná kočka ztratí schopnost lovit myši. kastrace odstraňuje nežádoucí projevy říje jako toulání, značkování teritoria a upravuje intenzivní zápach moči. Kastráti jsou klidnější a raději se zdržují doma, nemají potřebu bojovat o teritorium.
Zdroj: wikipedia.org/wiki/
.
01 Kocka Minda
Seznamte se, tohle je naše kocicka Minda. Co ráda delá? Z úkrytu za kameny, v tráve, pod drevem, cíhá na motýlky, mušky a broucky, ráda leze po stromech a plaší ptácky, ale také se ráda povaluje na slunícku, nebo se od nás nechává hladit a šimrat pod bradickou a na bríšku. A co má naše Minda ráda? Pentlicky a mašlicky, kulicky a rulicky, korálky a chrastítka, bambulky a balónky, kulodráhy a hlavolamy, lasery a mazlítka, trepetalky a škádlítka.
02 Bambulky a lasery
S tímhle se dá házet a pinkat, svetýlka se dají honit a lovit...
03 Kulodráhy a hlavolamy
Kulicka schovaná v dráze se nikdy nikam nezakutálí a rolnicka ukrytá v mícku tak zajímave cinká.
04 Mašlicky a krabicky
Mašlicky a pentlicky jsou hbité skoro jako Minda a v krabici od bot se nám kocicka schovává treba celý den.
05 Trepetalky a perícka
Tyhle myšky, které neutecou a ptácci, kterí neuletí, jsou pripraveni ke hre kdykoliv se Minde zasteskne po lotrovinách.
06 Chrastítka a mazlítka
Když to vydává zvuky, nebo je to mekké jako kocicí kožíšek, vždycky stojí za to blíže tu vec prozkoumat.
07 Balonky a mícky
Balonky se vždycky rozkutálí. To je pak radosti, když je Minda další den zas nekde najde. Ta nejoblíbenejší hracka se ale Minde ztratila. Možná nekam zapadla... Pomužeš ji Minde najít?
401 Vážka a divizna
Povídala vážka, že videla myšku, jak si s hrackou hraje na diviznovém listu.
402 Vcelka a pivonka
Zabzucela vcelka, že myšku s hrackou videla odpocívat v kvetu pivonky.
403 Slimák a smrcek
Zamumlal slimák, že se myška s hrackou schovala do stínu smrku.
404 Sýkorka a thuje
Zašvitošila sýkorka, že se myška s hrackou schovávala v thújích.
405 Motýlek a slunecnice
Motýlek jen tak hlesnul, že myška nesla hracku okolo vzrostlé slunecnice.
406 Želvicka a skalka
Sverila se želvicka, že potkala myšku s hrackou na skalce.
407 Broucek a jablonka
Zašeptal broucek, že myška s hrackou utíkala smerem k jablonce.
408 Vážka a kvítek
Zaševelila vážka, že zahlédla myšku s hrackou pod bílým kvítkem u jezírka.
409 Žabka a kapradí
Zakunkala žabka, že myška s hrackou se na chvíli zchladila ve stínu kapradin.
410 Pavoucci a brectan
Pavouci z brectanu a malé zahradní strašidýlko prozradili, že myška s hrackou utíkala pred chvilickou kolem nich.
411 Zvírátka a myší hnízdo
Všechna zvírátka se shodla, že když se Minda nedívala, myška si hracku bez dovolení pujcila a odnesla ji do svého hnízda svým malým myšatum. Ted je tedy cas Mindu najít a prozradit jí, kde je jeji nejoblíbenejší hracka. Bude mit radost a za tu dobrou zpravu se ti urcite odmení :-) No jo, ale kde je Minda??? !!!
