Paul Speratus Mystery Cache

Paul Speratus

Paul Speratus [vyslovováno latinsky Paul Speratus], byl napřed katolický kněz, posléze evangelický kazatel a reformátor, blízký spolupracovník otce reformace Martina Luthera, ač v Jihlavě strávil pouze jeden rok, byl již po zbytek svého života k Jihlavským citově poután.

Speratus se narodil 13. 12. 1484 ve Švábsku, v obci Rötlen u Ellwangenu, pravděpodobně do zámožné rodiny. Studia ho zavedla do Paříže a do Itálie. Stal se doktorem teologie, filozofie a kanonického práva. Roku 1506 byl vysvěcen na kněze. Jako kněz působil v letech 1514 až 1520 v Augsburgu a Salzburgu. V této době se seznámil s učením Martina Luthera. Od r. 1520 byl kazatelem v chrámu sv. Jakuba ve Würzburgu, kde již veřejně hlásal myšlenky reformace. Rozhodl se opustit celibát a po sňatku s bývalou jeptiškou byl nucen pod tlakem církevních nadřízených z Würzburgu uprchnout. Při cestě do nového působiště v Uhrách se zastavil ve Vídni, kde se však dlouho nezdržel. Poněvadž v kázání v chrámu sv. Štěpána otevřeně kritizoval celibát, byl zdejší teologickou fakultou pozván k výslechu. Na pozvání Speratus nereagoval. Církví byl tedy označen za heretika (bludaře) a byl exkomunikován. Vyhlídky na nové místo v Budíně v Uhrách se rozplynuly, a tak se přes Jihlavu, tehdy německy Iglau, vydal do Wittenbergu za Lutherem.

V únoru r. 1522 přichází Speratus do Jihlavy. Nejspíš byl Lutherem k návštěvě tohoto tehdy významného královského města přímo vyzván. V Jihlavě se objevil v době, kdy bylo město bez městského faráře. Své reformační úmysly zprvu z opatrnosti tajil a svou ženu vydával za sestru. Avšak velmi rychle si získával srdce Jihlavských, a proto po několika měsících již nezastřeně prezentoval myšlenky reformace. Svým reformačním nadšením přímo strhával jihlavské obyvatele, není tedy divu, že ho městská rada požádala, aby se stal novým městským farářem. Speratovo reformační úsilí dopadlo v Jihlavě na úrodnou půdu. Během krátké doby se tak stala prvním moravským městem, které přijalo Lutherovu reformaci. Po vzoru Luthera zavedl Speratus v kostele při bohoslužbách zpěv celého shromáždění. Do té doby byl v církvi obvyklý pouze zpěv „profesionálních” zpěváků z kůru. Není bez zajímavosti, že při cestě českého krále Ludvíka Jagellonského z Vídně do Prahy odmítl tento přenocovat v Jihlavě s tím, že "Jihlava je městem kacířským morem nakažené" a dal přednost Polné. Jak velké nadšení vyvolával Speratus u Jihlavských, tak velký odpor u církevní vrchnosti - želivského opata a olomouckého biskupa. Potíže na sebe nenechaly dlouho čekat. Král Ludvík, loajální katolické církvi, posílá královské nařízení, že má být Speratus vypuzen z města. Městská rada se dlouho ke splnění nařízení neměla. Až po stupňujícím se tlaku, se mu nerada podvolila.

Po odchodu z Jihlavy šířil Speratus reformaci v jejím okolí, ve Velkém Meziříčí, Třebíči, až byl zajat ve Velké Bíteši a dopraven do olomouckého žaláře. O Velikonocích r. 1523 byl pro kacířství odsouzen k smrti upálením. Během olomouckého věznění se více věnoval psaní písní a tehdy také napsal text jeho nejznámější písně "Es ist das Heil uns kommen her", v českých zemích zpívanou pod názvem "Přišlo k nám padlým spasení", kterou věnoval Jihlavským. Ze žaláře psal do Jihlavy po vzoru apoštola Pavla horlivé útěšné listy. Na přímluvu markraběte Jiřího Braniborského, knížete Karla z Münsterbergu (oba Slezsko) a moravských stavů byl Speratus omilostněn. Ze žaláře byl však propuštěn pod podmínkou, že odejde ze země.

Než se vydal na dlouhou cestu do Wittenbergu za Martinem Lutherem, přijali jej a na cestu zaopatřili ve sboru Jednoty bratrské v Litomyšli. Byl to Speratus, kdo později zprostředkoval nám dochovaný čilý písemný styk Luthera s Jednotou bratrskou, tímto fenoménem své doby, působícím v zemích České koruny.

Opuštěním Moravy však Speratus na Jihlavu nezapomněl. Po celý svůj život psával Jihlavským povzbudivé listy, v nichž dokonce projevoval ochotu vzdát se svého aktuálního působiště a vrátit se do Jihlavy "neboť Bůh ví, jak mě mé srdce k vám táhne, a nemohu na vás zapomenout". U Luthera ve Wittenbergu pobyl Speratus jen krátce. I za tak krátkou dobu však "stihnul" pomoci Lutherovi s vydáním prvního luteránského zpěvníku - Achtliederbuch, který obsahoval 8 písní, z nichž 3 byly z pera Speratova (v r. 1524).

Když pruský vévoda Albert Braniborský (Hohenzollern) Luthera požádal o pomoc ve věci reformace církve v Prusku, byl mu pro tuto věc doporučen Speratus. A tak se již r. 1524 Speratus odebral do sídelního města Königsbergu (Královce), kde několik let působil v roli dvorního kazatele. V Königsbergu zůstal až do roku 1530, kdy odešel na nové působiště v Marienwerder v západním Prusku (nyní Kwidzyn v Polsku), a kde kromě kazatelství zastával též funkci biskupa evangelické (luteránské) církve, a to až do 12. 8. 1551, kdy zde zemřel. Během doby působení v Prusku měl svým úsilím velký podíl na reformaci církve na území vévodství. V této době sepsal a vydal několik náboženských pojednání.

Na úvodních souřadnicích najdete zhmotněný důkaz, že Jihlava na svého reformátora nezapomněla - evangelický kostel Pavla Sperata, jehož výstavba skončila v r. 1878, a v tomto roce byl kostel na počest reformátora vysvěcen jako Speratuskirche. Kostel navrhl v novogotickém slohu pražský architekt Alois Netsch. V současnosti je kostel kupodivu uváděn pod názvem kostel apoštola Pavla nebo kostel sv. Pavla.
Za provedený betatest a cenná doporučení děkuji Slíďákovi. Níže najdete odkaz pro ověření vyluštěných souřadnic.

Cache je umístěna na souřadnicích N 49° AB.CDE a E 015° FG.HIJ: