Voynichův rukopis
Záhadný rukopis z 15. století, pocházející pravděpodobně z Čech, psaný neznámým písmem v neznámém jazyce, plný ilustrací rostlin, které se nepodařilo identifikovat a dalších podivných obrázků, jejichž význam není jasný. To je Voynichův (či Vojničův) rukopis, pojmenovaný po Wilfriedovi Michaelu Voynichovi, americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, který jej v roce 1912 získal v jednom italském jezuitském klášteře. Dnes je tento dokument ve vlastnictví americké Yaleovy univerzity pod označením MS 408 (pdf), kde si jej můžete volně prohlédnout.
Kniha měla původně asi 272 stran v 17 arších, dochovalo se jich však jen 240. Text je napsán na pergamenu neznámým písmem v neznámém jazyce. Celá kniha má asi 35 000 slov, přičemž jednotlivé znaky po sobě nenásledují náhodně, ale lze v nich vysledovat dodržování určitých gramatických pravidel.
Přestože kniha není rozčleněna do jednotlivých kapitol, lze ji podle ilustrací rozdělit na několik tématických částí. První část nejvíce ze všeho připomíná herbář či botanickou příručku. Na jednotlivých stranách jsou kresby rostlin, text zabírá jen menší část plochy. V tom se podobá většině tehdejších herbářů, až na to, že většina rostlin na obrázcích zůstává neidentifikovaných. Navíc jsou všechny kresby velmi originální, ačkoli autoři dobových příruček o rostlinách přebírali většinou ilustrace z několika málo zdrojů a herbáře se tak navzájem hodně podobaly. Další oddíl by se dal nazvat jako kosmologický či astrologický. Najdeme tu vyobrazení znamení zvěrokruhu a dále kruhové diagramy s kresbami Měsíce, Slunce a dalších těles. Další část knihy se obvykle nazývá biologická, případně balneologická. Obsahuje obrázky nahých ženských postav, které proplouvají soustavou bazénů a potrubí podivných tvarů. Někdy se zdá, že by mohlo jít o obrazy tělesných orgánů. Předposlední oddíl je tzv. farmaceutický. V něm se objevují ilustrace částí rostlin spolu s jakýmisi předměty, nejspíše schránkami právě na zobrazené části rostlin. Také zde najdeme některé stránky jako vytržené z herbářové části. Rukopis uzavírají tzv. "recepty". Jsou to krátké odstavce textu bez ilustrací oddělené odrážkami ve tvaru květu či hvězdy.
Prvním doloženým vlastníkem rukopisu byl alchymista Georgius Barschius, žijící v Praze na počátku 17. století. Očividně však nevěděl, jak jej rozluštit, protože prohlásil, že mu „jen neužitečně zabírá prostor v knihovně“. Po jeho smrti v roce 1662 rukopis získal lékař a rektor Karlovy univerzity Jan Marcus Marci. Ten jej zaslal k rozluštění učenému jezuitovi Athanasiu Kircherovi, odborníku na koptštinu. Rukopis pak byl uložen v knihovně Papežské univerzity Gregoriany a dalších 200 let o něm nikdo nevěděl. V roce 1912 knihu získal z knihovny jezuitské koleje v italské Frescatě newyorský knihkupec a starožitník Wilfrid Michael Voynich. V roce 1969 se rukopis dostal na americkou univerzitu v Yale, kde je dnes uložen v trezoru.
Přestože se mnoho badatelů snažilo záhadný text rozluštit, dodnes nevíme, o čem kniha pojednává, jakým jazykem je psaná, ani kdo je jejím autorem. Podle některých je rukopis dílem anglického učence Rogera Bacona žijícího ve 13.století, podle jiných by mohlo jít o rané dílo Leonarda da Vinciho. Někteří jsou toho názoru, že jde o podvrh alchymisty Edwarda Kellyho, který tak chtěl vymámit peníze z císaře Rudolfa II. Radiokarbonová datace, kladoucí vznik manuskriptu do let 1404–1438, však tyto domnělé autory vylučuje. Další teorií je, že Voynichův manuskript je podvrh beze smyslu, vytvořený jedním z majitelů.
Když Voynich v roce 1912 rukopis získal, předal jej k rozluštění kryptologům. Zpočátku to vypadalo, že s luštěním nebude žádný velký problém. V textu se vyskytuje asi 29 základních znaků (různí badatelé rozlišují 24 až 32 znaků), takže to vypadalo na prostou záměnu jedné abecedy za druhou. Bohužel text nedával žádný smysl ani v latině, středověké angličtině, provensálštině či hebrejštině. Už více než sto let se moderní badatelé a nadšenci snaží rozluštit tuto tajemnou knihu, k luštění byla dokonce použita i umělá inteligence. Přestože někteří badatelé tvrdí, že text částečně nebo celý rozluštili, nikdo z nich o tom zatím nepodal věrohodný důkaz.
Luštěním rukopisu se zabývá i Irena Hanzíková z Nové Paky, která v roce 2016 oznámila, že se jí podařilo přeložit některé stránky rukopisu. Podle ní jde údajně o jakousi „knihu života“ a myslí si, že zná i autora rukopisu. Dosud však svou práci nepublikovala a nad otázkou, kdo by mohl potvrdit správnost jejího překladu, se upřímně podivuje: „Kdo by to mohl být, když to nikdo kromě mě dosud nerozluštil?“
Vypadá to, že si na rozluštění rukopisu budeme muset ještě počkat...
Keš najdete na souřadnicích:
N48° 55.???' E014° 22.???'
Protože jsme sami nadšenými sběrateli CWG, koncipovali jsme tuto keš jako CWG směnárnu. Chovejte se k ní, prosím, s citem. Přestože víme, že CWG směnárny nemají jednoduchý život, doufáme, že dlouho vydrží a bude dělat radost všem milovníkům dřevěných suků...
Pokud v kešce najdete geovizitky, můžete si na památku jednu vzít.
Nedávejte, prosím, do směnárny SQ-čka. Mechanismus je konstruovaný na CWG a SQ se v něm může zaseknout. Předem děkujeme.
