Stromy (arbor) je růstová forma vyšších rostlin. Prýt (nadzemní část) stromů se skládá ze zdřevnatělé nevětvené spodní části - kmene, který se v určité výšce nad zemí dělí na jednotlivé větve (na rozdíl od keře, kde k větvení dochází již u země, nebo těsně nad zemí). Horní část stromů, kde dochází k větvení, se nazývá koruna. Různý způsob větvení dává každému druhu charakteristický tvar. Tento tvar může být dále ovlivněn prostředím, ve kterém daný strom roste (zda roste osamoceně nebo uvnitř porostu – lesa).
Na povrchu stromů je kůra, která může mít různou podobu, od tenké několikamilimetrové, až po rozbrázděnou mnohavrstevnou kůru, která se postupně odlupuje. Takto rozbrázděná kůra se nazývá borka. Pod kůrou se nachází lýko, které je v podstatě jedinou živou částí kmene. Lýkem prochází sítkovice, které rozvádí organické látky po celé rostlině. Největší část kmene je vyplněna dřevem, což je v podstatě mrtvá hmota cév, skládající se z celulózy a ligninu. Mezi lýkem a dřevní částí se nalézá kambium, které se významně podílí na růstu kmene.
Stromy rostou do délky běžným prodlužovacím růstem. Jejich zvláštností je růst do šířky. Při něm dochází k sekundárnímu tloustnutí. Tloustnutí se děje tak, že se produkuje směrem ven lýko a směrem do centra kmene dřevo. Tato produkce se děje především na jaře (v dřevní části vznikají řidší cévy o větším průměru – světlejší zbarvení), o něco pomaleji pak v létě (hustší cévy o menším průměru – tmavší zbarvení), na podzim a v zimě ustává, čímž se vytváří charakteristické útvary, tzv. letokruhy.
Stromy s ohledem na své velké rozměry mají rovněž poměrně intenzivní metabolismus. Např. průměrně vzrostlý stoletý soliterní strom za jeden letní den vyprodukuje při fotosyntéze asi 1000 litrů kyslíku (člověk za stejné období spotřebuje při dýchání asi 300 litrů). Díky potřebě chlazení tentýž strom odpaří za den přes 100 litrů vody, což odpovídá energii asi 70 kWh (která se promění ve vodní páru místo v teplo – lze tedy říct, že funguje stejně účinně jako klimatizační jednotka o výkonu 3 až 5 kW).
Dřevo stromů je významný obnovitelný konstrukční materiál využívaný ve stavebnictví, výrobě nábytku, papírenství a mnoha dalších průmyslových odvětvích.
Stromy jsou dominantní růstovou formou většiny přírodních ekosystémů. Například v Česku by přirozená vegetace bez vlivu člověka byla tvořena z 99 % lesními porosty. Podle studie z roku 2015 je celkový počet stromů na planetě odhadován na 3,04 bilionu (tedy 200 stromů na každý hektar souše). Množství stromů na planetě Zemi bylo prudce sníženo člověkem především kvůli zemědělství a využití dřeva pro průmysl a na palivo.
Stromy mají výrazný vliv především na:
- propustnost slunečního záření, v porostech se stromovým patrem je podíl dopadajícího záření oproti nezastíněným porostům snížena cca na 1/10 (v tropickém deštném pralese až na 1/50)
- bilanci uhlíku v přírodě (ten se akumuluje v jejich dřevě)
- koloběh vody (výpar ze stromů výrazně posiluje podíl vody procházející malým koloběhem vody oproti velkému koloběhu)
Nezávisle na velikosti se stromy ve většině zlomí od rychlosti větru 42 m/s.
Stromy mají díky své dlouhověkosti a velikosti odedávna význam jako duchovní symboly, kulturní památky i jako orientační body. Odedávna se stromy vysazují podél významných stezek, na rozcestích, u drobných sakrálních staveb (kapličky, křížky, kostelíky).
Stromy přežívají zimu pomocí pupenů uložených vysoko nad povrchem země. Stromy jsou rostliny vytrvalé a zpravidla velice dlouhověké, většina druhů stromů je schopna se dožít několika set let. Rekordmanem je smrk ztepilý, který se jmenuje Starý Tjikko (Old Tjikko). Se svými 9550 lety je nejstarším žijícím stromem světa. Roste ve švédském národním parku Fulufjället. I přes své stáří měří pouhých pět metrů. Vědci tvrdí, že toho dosáhl tzv. klonováním a vrstvením. Klonování umožňuje, aby kmen stromu po několika stech letech uhynul, přičemž jeho kořeny přežívají oněch několik tisíc let. Vrstvení pak nastává ve chvíli, kdy se větev stromu dotkne země a "stane" se kořenem.
V Česku je nejvíce dlouhověkým druhem tis červený (Taxus baccata), který se může dožít i přes 1000 let. Naopak krátkověké jsou některé druhy pionýrských dřevin, např. bříza bělokorá (Betula pendula) se jen málokdy dožije přes 70 let. Českým rekordmanem je pravděpodobně Karlova lípa v Klokočově, jejíž věk je na základě průzkumů odhadován asi na 800 let.
Nejvyšším českým stromem je 64,1 metru vysoká Douglaska tisolistá podle měření ze dne 22. října 2014, která roste ve Vlastiboři na Jablonecku ve tříhektarovém lese. Je tedy vysoká skoro jako Petřínská rozhledna v Praze. Přírůstek tvoří každý rok asi 25–30 cm.
Zdroj: wikipedie (kráceno)
Stromy
Pozvánka na pohodovou procházku po lese, ale aby to nebylo tak jednoduché, tak si souřadnice budete určovat sami, aby se mozkové závity trochu protáhli. Cesta je, až na obtížnější začátek, po horších či lepších cestách. Ujdete přibližně 4 kilometry.
Začnete na úvodních souřadnicích, kam se dostanete ještě po cestě. Mohlo by to býti na pařezu, co stojí uprostřed cesty. Z úvodních souřadnic se dáte na sever a budete hledat, co jiného v lese než strom (stage 1 – plný síly). Jako nápovědu vám dám vzdálenost, a to:
Jestli jste ušli od výchozích souřadnic více než 555 metrů, tak jste ho přešli a musíte začít znovu. Je třeba po cestě dávat pozor, aby jste strom už nepřešli, což chápu, že v lese bývá problém.
Po nalezení stromu si zapište jeho souřadnice ve tvaru:
N 49° 22.X', E 14° 04.Y' (za X a Y píšete konkrétní souřadnice)
Do 35 metrů od něho na sever najdete lesní cestu. Další pokračování už bude po cestách dle níže uvedených pravidel, pokud nebude výslovně uvedeno jinak:
1. Při jakémkoli křížení či odbočení s dalšími cestami pokračujte po hlavnější cestě a do kopce.
2. Při odchodu ze stage, nebo kontrolního bodu jděte opět do kopce po hlavnější cestě, a než budete pracovat se souřadnicemi musíte přejít alespoň jednu křižovatku.
Při dodržování těchto pravidel dojdete až na místo (stage 2 – nemocen), které má „X“ severní šířky N stejnou, jako jsou souřadnice stromu. Po levé straně cesty naleznete podobný strom, který z jedné strany nevypadá tak hezky jako strom první - je prostě nemocen. Pokračujete dále opět po hlavnější cestě a do kopce a čeká vás rok dlouhá cesta. Abych vám to zkrátil, tak za každý den v roce uděláte jeden metr dlouhý krok a tímto postupem dojdete na křižovatku, kde po pravé straně asi od dvou metrů nad zemí uvidíte trojbod, výše přecházející na čtyřbod (kontrolní bod 1). Na této křižovatce se dáte cestou na jih (bez pravidel - na jih).
Tentokrát půjdete po cestě déle než rok bez křižovatky, až přijdete na místo, kde X bude o 80 méně než souřadnice stromu (kontrolní bod 2). Zde naleznete standardní civilizační geobod. A opět půjdete po cestě dle pravidel (včetně pravidla o přejití minimálně jedné křižovatky), až na její nejvyšší bod (opravdu nejvyšší bod hlavní cesty) a tam se rozhlédněte. Finální stage (nové naděje) je na nejbližším nejvyšším bodě.
Razítko je samozřejmě součástí keše a není určeno na výměnu. Děkuji