Pálenici postavil v roce 1937 Josef Bublík na pozemku vlastní rodiny. Ihned po dostavbe a vybavení technologií se zapocalo s výrobou slivovice a dalších ovocných pálenek.
V roce 1951 bylo zarízení a technologie znárodneny a bývalý majitel smel být pouze správcem pro Slovácké lihovary. V roce 1972 postavil p. Bublík na vlastní náklady novou pálenici na zakoupeném pozemku u soutoku Vsetínské a Rožnovské Becvy. Do této budovy byla pálenice premístena, ale i tady mohl Josef Bublík pracovat jen jako vedoucí pro státní podnik SELIKO a to do roku 1977.
V roce 1992 se rozhodli synové Josefa Bublíka navázat na rodinnou tradici a od SELIKa zarízení pálenice odkoupili. Zarízení bylo modernizováno a v roce 1997 - po katastrofální povodni - prošla celá budova generální opravou.
19.4.2001 byly u Bublíkovy pálenice vysazeny tri Trnky Svobody. Tyto trnky byly vybrány ze speciální školky a mely by být odolné vuci nejhorší chorobe na Valašsku - šarce. Jednu z trnek zasadil Bolek Polívka, druhou Jirí Pecha a tretí spolecne majitelé pálenice bratri Bublíkovi.
Více informací o historii i soucasnosti pálenice a o technologii výroby tekutých švestek se mužete dovedet prímo na stránkách pálenice.
Nepovinnou podmínkou logu je fotografie s nekterou z Trnek Svobody.
Tato cache má úvodní souřadnice prakticky na místě, kde byla původní krabička, u skupiny památných stromů „Lípy popravených českých vlastenců“. Původní listing tedy doplňuji o informace o tomto místě.
V době slovenského povstání přecházeli čeští vlastenci přes hranice Protektorátu na Slovensko, aby pomohli v boji proti okupantům. Nacisté vydali vyhlášku, že každý, kdo bez povolení překročí hranice, bude potrestán trestem smrti. I přes tuto hrozbu čeští vlastenci přecházeli na Slovensko a ti, kteří byli gestapem dopadeni, byli skutečně v různých obcích pohraničních okresů popraveni oběšením pro výstrahu jiným.
11.května 1944 v poledních hodinách byl na lípě u mostu přes Bečvu oběšen Stanislav Mikolášek.
Narodil se ve Strahovicích, posledním bytem v Bukovanech (okr. Olomouc), student, byl členem odbojové skupiny z Velké Bystřice. 5.5.1944 přijela pětice mladíků z Bukovan a Velké Bystřice vlakem do Valašského Meziříčí s úmyslem přejít přes Bečvy na Slovensko. Na nádraží si podezřelých mádenců všimla dvojice střážníků provádějících rutinní kontrolu cizinců. Vyzvala je ke kontrole totožnosti a protože chlapci nebyli schopni vysvětlit, proč se v Meziříčí ocitli, byli předváděni na policejní stanici. U mostu přes Bečvu využili mladíci příležitosti, vytáhli ukryté pistole, jednoho strážníka zranili a druhého zastřelili. Pětice ve zmatku uprchla směrem k Novému Jičínu. U Polouvsí po uprchlících stříleli místní občané, jeden z nich byl těžce raněn. Zbylá čtveřice prchala dál, z Hulína pak ve trojici. U Přestavlk u Přerova byli poznáni a při následné přestřelce byl Mikolášek potřelen. Ve Staré Vsi jej ošetřil místní farář a porodní asisetentka. Poté pokračoval v útěku a 10.5. 1944 ho, vyhladovělého a unaveného, zatkli na udání místní četníci.
11.5. 1944 byl Mikolášek převezen gestapem k mostu přes Bečvu a na lípě oběšen. V okrese Valašské Meziříčí to byla první veřejná poprava.
12.listopadu 1944 byli na téže lípě popraveni oběšením Jan Mazal a Miroslav Ondrašík.
Jan Mazal se narodil v Lučenci, byl zámečníkem v Brně.
Miroslav Ondrašík se narodil v Olomouci, byl dělníkem v brněnské Zbrojovce.
Oba přátelé se rozhodli přejít na Slovensko a připojit se zde k partyzánům. Vyrazili 20.10. 1944 a 24.10.1944 byli zatčeni gestapem v Bílé a převezeni do Brna – Kounicových kolejí. Odtud byli převezeni 12.11.1944 k exekuci do Poličné a u řeky Bečvy oběšeni.
Informace čerpány z publikací: Jan Smutek – Odboj Valašska a nacist. persekuce (rukopis), Baletka, Pomkla – Oběti II. světové války z řad občanů správního okresu Valašské Meziříčí