Tato keš byla založena pod kódovým označením (VK-1140) pro 11. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2018, který byl koncipován jako retro připomenutí předchozích ročníků, v tomto případě pak série Války a bitvy na Valašsku z roku 2015.
Války a bitvy na Valašsku
V květnu 2015 si celý svět připomněl 70. výročí ukončení II. světové války. Byla to nejstrašnější válka v dějinách lidstva a krutě zasáhla i Valašsko, kde se hlavně v horských oblastech odehrávaly nelítostné boje mezi nacisty a partyzány, podporovanými místním obyvatelstvem. Do historie Valašska se, ale nesmazatelně zapsaly i předchozí války a bitvy. Namátkou vzpomeňme třicetiletou válku, dále války s Tatary a Turky za dob portášů nebo I. světovou válku v letech 1914 - 18. Po všech těchto bojích zůstaly ve valašských obcích, lesích, kronikách i v paměti lidí nesmazatelné stopy, které jsme vám při osmém ročníku keškobraní chtěli vážnou i odlehčenou formou připomenout.
Tento vzpomínkový trail vzdáva hold lidem z Valašska, kteří v minulosti byli ochotni dát za svobodu své země všanc, to nejcennější co měli - životy své i svých blízkých. Pokud na svém putování za keškami narazíte na připomínku dávných válek a bitev, vzpomeňte na ty, kteří bojovali a padli pro nás i ty příští.
Einheit Josef
Je to temná kapitola barokního zámku ve Vizovicích. Zámek si vybraly na konci války za ubikaci složky německé armády. Na jaře 1945 vyrazily s pomocí českých zrádců zmasakrovat kopaničáře na Ploštině a Prlově.
Majitelé zámku, manželé Boos-Waldeckovi, byli tehdy ve svém sídle v Oselcích. Informaci o nových „nájemnících“ dostali od správce.
Na zámku ve Vizovicích se ubytovala v březnu 1945 protipartyzánská jednotka Stíhacího oddílu (Jagdkommando z Velkých Karlovic) 6. roty, I. praporu, s označením Josef se štábem v Holešově a část 21. policejního pluku SS. V jejich řadách sloužili i Ukrajinci a Poláci, pomáhali jim také Maďaři. Velitel oddílu Josef W. Tutter působil po válce jako agent StB.
V oblasti se pohybovali příslušníci 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky s velitelem majorem Murzinem. Mezi ně se snažili infiltrovat provokatéři, což se jim také u vesničanů, kteří neodmítali pomoc cizím, podařilo.Tou dobou už partyzáni začali vycházet z lesů na veřejnost. Ve Vysokém Poli je poprvé spatřili 29. března, kterak vylepují protiněmecké letáky.
„Bohužel svým vystoupením zničili úplně slavnou gloriolu pověstí o jejich osobnostech, ukázněnosti a řádném vystupování, neboť byli úplně opití,“ napsal obecní kronikář.
I když byli někteří lidé zklamaní, neprozradil je nikdo. Ostatně sami Němci se ještě tehdy víc sháněli po jídle a kořalce než partyzánech. „Když přišli do chalupy, ptali se: Špek máš? Vajíčka, slivovici máš? Partyzána, viděls?“ stojí v kronice.
19. dubna 1945 jednotka Josef vyrazila z vizovického zámku časně ráno na Ploštinu. Partyzáni dostali varování a zmizeli dál od osady. Mělo se za to, že když je Němci nenajdou, pasekářům neublíží. Nevěděli, že v čele trestné výpravy jsou dva muži, kteří s nimi pobývali v lesích, i pasekářských chalupách. František Machů ze Zlámance a Oldřich Baťa, rodák z Brna, pak šli dům od domu a ukazovali prstem: „Ten pomáhal, ten také...“
Němci byli velmi brutální, podobně jejich řádění pocítili vesnice na Slovensku, při potlačování SNP. Na Ploštině se vypálilo do základů 6 usedlostí, v plamenech zahynulo 24 lidí, další 3 popravili a jednoho umučili. Mrtví z Ploštiny měly pohřeb 23. dubna. Nikdo neměl ani tušení, že právě v těch okamžicích se v Prlově odehrává stejně krutá tragédie. Výsledek byl 21 mrtvých. Další čtyři oběti si připsali také 2. května na Vařákových Pasekách.
Partyzáni nakonec osvobodili Vizovice před příchodem Rudé armády, Němci se snažili počátkem května zmizet na západ.
Keš naleznete na souřadnicích:
N = SAOXTZOOYTOH
E = JMBHSEUTZIUOE