!! Dodržujte zákaz vjezdu všech motorových vozidel !!
Doprava byla v dávných časech mnohem složitější než dnes. Staré stezky se jen pozvolna měnily v silnice, a i když se silnicemi staly, nemuselo to být natrvalo. Důkazem je kdysi jedna z nejfrekventovanějších spojnic mezi Moravou a Čechami u Líšnice na Šumpersku, která je dnes pouze tichou silničkou, zčásti ukrytou v lesích.
Už v raném středověku vedla spojnice Čech s Moravou přes Polabí a Chrudim do prostoru Hornomoravského úvalu. Nedá se přesně určit, zda vedla v trase přes Moravskou Třebovou a kolem Mohelnice, neboť zprávy o ní chybí. Víme však, že se jednalo o koridor jedné z tras důležité východo-západní obchodní magistrály směřující z Pyrenejského poloostrova do Kyjeva a dále se větvící k Vikingům a Chazarům. Pro naše území důležitá část této trasy vedla přes Řezno, Prahu a Olomouc do Krakova. Během vzrůstající expanze českého státu za Boleslava I. po této trase proudili nejrůznější komodity, se kterými se obchodovalo na pražském tržišti. 
Ve 13. století, díky vzniku měst, cesty měnily svůj směr k jejich branám. Města se tímto způsobem mohla domoci práva nuceného skladu zboží, které tudy cestovalo, a výběru mýta. Díky tomu se začaly cesty upravovat a města spolu soupeřila o výnosný obchod. V průběhu vrcholného a pozdního středověku vzniká složitá, vzájemně propojená síť dálkových, regionálních a místních komunikací.
Právě nad cestami byly budovány tvrze a hrady k ochraně cest. Pod horskými přechody vznikaly také poutní kostely, kde se děkovalo za překonání nebezpečné oblasti. A zde se dostáváme do Líšnice, kde stával hrádek už na přelomu 13. a 14. století. Ne náhodou stával právě na ostrohu nad touto stezkou. Cesta fungovala od středověku až do 18. století, kdy se zde po francouzském vzoru začala budovat státní silnice.
Patřila k prvním, které byly ustaveny a spravovány za přispění státní pokladny, a důkazem její existence jsou dodnes zachované kamenné milníky. Jedná se o asi 150 centimetrů vysoké pískovcové hranoly se zkosenými horními hranami z maletínského pískovce, které na sobě nesou nápisy označující vzdálenost do okolních měst a obcí.
Dalším důkazem je i soustava zájezdních hostinců na trase této stezky. K těm nejstarším patří hospoda Na Pešti nedaleko Žadlovic, která své jméno dostala zkomolením původního jména Na Poště. Skutečně tam byla poštovní stanice, kde bylo navíc možné vyměnit koně, případně získat přípřež pro stoupání do kopců na vrchol u Studené Loučky. I zde stávala podobná restaurace, na jejíchž základech vznikl dodnes populární motorest.
S rostoucím významem města Mohelnice a stále četnější nákladní dopravou byla postupně cesta přes Líšnici opuštěna. Už v roce 1745 byl v Mohelnici zřízen první poštovní úřad. Tato poštovní stanice byla do Mohelnice přeložena z Loštic, protože v Lošticích nebylo dostatek obchodu a tudíž ani dost korespondence.
Tím ztratila cesta přes Líšnici význam a povozy i cestující stále častěji sjížděli ze Studené Loučky přímo do Mohelnice. Stará cesta se stávala jen obslužnou komunikací. Rozvoj automobilové dopravy zánik původní trasy dokonal. Dnes cesta mezi Studenou Loučkou a Líšnicí slouží pouze jako lesní komunikace a cyklotrasa.
Ještě náš děd si pamatoval, jak s koňmi jezdili po staré tereziánské cestě do Loučky ze Svinova. Byl hrdý na své koně i povozy a těžce nesl, jak se měnila doba.
Jak na keš? Za písmena P M N dosadíte čísla, která zjistíte takto: P a M na milníku zezadu cestou po těchto keších (jsou lomena 10), N z této nápovědy: když C je 7, pak N je ....? (prohlédněte celý listing, určitě to tam je).
Doporučuji odlov od jedničky po třináctku,tak vám budou sedět hinty vlevo a vpravo, třeba na koloběžkách (necelé 3km) a pak si sjet silničku dolů k autu ...
N 49° 45. /9-N+3/ /9-M-1/ /P+1/ a E 16° 51. /M-2/ /N/ /N/
Při vyzvednutí mrkněte, zda vás někdo náhodou nepozoruje, díky.
Původně na tomto místě měla být keš Velké finále, ale po doporučení myslivců a lesních pracovníků, kteří zde budou brzy provádět těžbu skrz kůrovce, byla nahrazena pouhou petkou. Omlouvám se, berte to tako předstupeň opravdového Velkého finále.