Milý kačere,
povím ti krátce svůj příběh, který by ti mohl být varováním.
… 1. dubna 2018, nejmenovaná klinika na okraji města ...
…probouzím se, ale oči ještě nechávám zavřené a poslouchám, jak si ptáci prozpěvují. Pomalu si uvědomuji, kde jsem. Bílá postel, hezký malý pokojík, ve kterém jsem sám, jen ty mříže v oknech mě trochu zneklidňují. Matně si vybavuji, jak pan doktor říkal, že mě našli lesní dělníci u vykotlaného pařezu. Prý jsem drmolil cosi o matrixech, détéčkách, mikroškách, kačerech a ještě jiné nesmysly, a proto mě odvezli sem.
Už se cítím líp, jen se mi zdá pořád stejný sen. Není to žádná noční můra, žádné padání do bezedné díry, nic před čím se nedá utéct, ale přesto je to záhada. Každou noc vidím modré otazníky, spousty otazníků. To by ještě šlo, jenže ty otazníky mluví, mumlají si a šeptají různá slova a já jim špatně rozumím. A pak ty obrázky, ty jsou nejhorší. Různě se překrývají, poletují mezi otazníky a slovy, je to zmatek nad zmatek.
Vyprávěl jsem svůj sen panu doktorovi a ten mi poradil, abych alespoň k šestnácti obrázkům přiřadil správná slova. Až se mi to povede, tak prý budu zdráv a pustí mě domů. Moc se na ten den těším, ale zatím se mi to nedaří. A tak ležím se zavřenýma očima a přemýšlím, co to všechno znamená. Ach jo, kdyby mi tak mohl někdo aspoň trochu pomoct ……
Do ověřovače zadej odpověď s diakritikou, na velikosti písmen nezáleží, a pokud pro řešení potřebuješ více slov, použij místo mezery mezi slovy podtržítko.
Můžeš ověřit své řešení s certitude.