Tato keš se nenachází na úvodních souřadnicích. Kdo ji chce najít, musí umět najít cestu mlhou.
Jednou jsem zase marně zkoušel vyzvídat v Melči, který zdejší muž měl před dvaceti léty přezdívku Kostěj. Místní vám ochotně poví ledacos, ale jakmile zajde řeč na Kostěje, nedozvíte se nic. Zklamán, pokolikáté už, vydal jsem se lesem domů. Vtom padla mlha tak hustá, že ani paprsky gps nedokázaly proniknout tou kaší. Brzy jsem ztratil cestu, a tak jsem pokračoval dál směrem, kde jsem tušil domov. Tu jsem narazil na chatrč, jakou jsem v našich lesích nikdy předtím neviděl. Vstoupil jsem vrzajícími dveřmi a rozhlížel se, ale v temnotě uvnitř nebylo zhola nic vidět. Z kouta se náhle ozval mrazivý stařecký hlas, tu a tam přerývaný sípáním, jako když ucházejí měchy u varhan: "Заходи, парень, и закрой дверь, пожалуйста."
Stěží jsem starci rozuměl. Vtom se ozval jiný hlas, dívčí: "Не пугайся, юноша. Кощей Бессмертный пригласил тебя в свою хату. Душа у него переполнена сокровищами, но тело хворает. Ему нужна человеческая помощь, чтобы не раствориться во Вечности." Dívku jsem ve tmě neviděl a co řekla, bylo neuvěřitelné, ale v jejím hlase zněl příslib dosud nepoznané odměny a byl jsem rozhodnut vyplnit každé přání, jež vysloví. "A kdo jsi ty?" otázal jsem se. Místo ní odpověděl stařecký hlas: "Василиса Прекрасная. Мы с ней бежим от мракобесия на Руси." Dívka jej však rychle přerušila: "Кощею срочно нужен чудодейственный сок из мертвого дерева. Чтобы его найти, нужно путеводительное зелье. Сейчас сие зелье соберем."
Kostěj povstal a zřetelně jsem zaslechl šelest peří. Trochu jsem se lekl, ale Vasilisa mi vysvětlila: "Кощей превратился в ворона. Сейчас объяснит нам дорогу, ибо летать он уже не в состоянии." Kostěj začal krákat, přerývaně a téměř nesrozumitelně: Ак а арин ар инок ирюза асилек жа а о ороке жа а лю ленная ку ач кино арь едь не рит ур ур са ир у ра уксия. Nerozuměl jsem mu vůbec nic, ale Vasilisa asi ano, protože jsem slyšel, jak mlčky, leč hbitě přechází po místnosti, odsouvá petlice, otevírá truhlice, cinká láhvemi a odlévá z nich a přitom mi vysvětluje: "Губ у бедняги нет." Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože se její kroky přiblížily až ke mně a na rtech jsem ucítil okraj sklenice naplněné vůní dalekých zemí. Řekla: "Пей." Vypil jsem sklenici jedním hltem a chtěl jsem ji uchopit za ruku, ale vtiskla mi malou lahvičku a vystrčila mne ze dveří do mlhy venku, řkouc: "Позднее. Сначала беги за соком, пока туман густой." Poslechl jsem. Mlha už byla trochu světlejší než předtím a objevovaly se v ní barevné skvrny, které se rozplývaly a zase mizely, asi takto:
Pochopil jsem, že mi ukazují cestu k mrtvému dřevu a běžel jsem za nimi, ale nedovedly mne nikam. Nevím, co jsem udělal špatně. Nakonec se mlha rozplynula, barevné skvrny zmizely a mi nezbylo, než jít domů.
Pokaždé, když padne mlha, spěchám do lesů a hledám chatu, ale marně. Také jsem zkusil najít Vasilisu na Facebooku. Byla tam několikrát, ale v lesní chatě nebydlela žádná a ani se se mnou o tom nechtěly bavit. Nakonec se ukázalo, že místní o svých lesních sousedech dobře vědí, ale mají z nich obavy, a proto u lesa postavili dva obrovské větroduje, kterými rozhánějí mlhu, aby se v ní Kostěj a Vasilisa už nikdy nemohli zhmotnit, ale stejně se jim mlha dělá, jen už ne tak hustá.
Doporučení:
Keš je magnetická a je vidět, ale je vysoko, dva metry dvacet centimetrů. Vyzkoušej si doma, jestli tak vysoko dosáhneš. Když ne, nechoď na ni sám, ale vezmi s sebou pomocníka/pomocnici.
Než ji sundáš klackem, popřemýšlej, zda ji dokážeš dát i zpátky.
Změny 18. až 20. března 2019: Doplnění hintu, nový ověřovač, drobné změny k horšímu.
Ozvala se mi Vasilisa a poslala fotku! Dal jsem ji do ověřovače.
Změna 11. ledna 2021: Nová krabička. Strkejte ji čudlíkem dovnitř, dokud se nechytne magnetu.
Změna 23. září 2021: Nápověda v textu.