Když v pravěku pračlověk z jednoho kmene zjistil, že ňouma z druhého kmen chce za informaci o nalezišti toho úžasného, báječného a ostrého kamene pouze jeho hloupou prasestru, a k tomu chobot mamuta, trvalo asi jen pět deset prasekund, než jeho pramozek zjistil, že by byl velký pravůl, kdyby do toho nešel. Tak vznikl první špion a první práskač.
Od té doby se to v historii špióny jen hemží. Pracovali pro různé špionážní nebo výzvědné organizace, které každým stoletím rostly a rostly, a byly tajemnější, hamižnější a brutálnější. A když se jim někdo postavil do cesty, tak na něj vyhrabali nějakou „špínu“, a když ani to nepomohlo, vždy měli v řadách nějakého „007“, který problém vyřešil tím, že ho prostě „odstranil“. Navěky!
Postupem času špioni zjistili, že proti nim stojí na druhé straně jiní špioni, kteří chtějí zjistit, co oni zjistili. A tak aby to nezjistili, začali špioni komunikovat šifrovaně. Vznikly tak šifry, které se stále zdokonalovaly, byly komplikovanější a složitější. A aby se vyluštily, muselo se mezi špiony brát více a více chytrých a mazaných lidí.
Nejvíce produktivní jsou špioni v době války, které ale jsou na zeměkouli vlastně permanentně, takže špioni o práci strach mít nemusí. Ale přestože jsou výkonní a vytrvalí, přece jen se jim něco někdy nepovede. Někdy totiž špion skončí s nožem v zádech v temné uličce, někdy ho zláká více peněz či sexu od protivníka, ze kterého se stane nakonec přítel atd. Někdy je špion ale tak chytrý a mazaný, až je to ve výsledku tragické.
Za druhé světové války měla organizace admirála C. velký problém, protože nebyla schopna zjistit, kdy a kde se ti prokletí spojenci vylodí, aby prý sen o velké a věčné říši definitivně pohřbili. Ale tak úplně pravda to nebyla! Anglický zrádce Harry tuto informaci prý získal. Plány operace na vylodění ukryl na tajném místě. Jenže dopis s místem úkrytu tak zašifroval, že ani nejlepší admirálovy mozky nebyly schopny ten text dešifrovat.
A protože špioni nikdy nic nevyhazují (všechno se může jednou hodit!), tak i ta tajná schránka je stále aktivní. A jestli patříš mezi „chytré a mazané“, třeba místo úkrytu dešifruješ a najdeš.
Zde je dopis, který Harry odeslal konfidentovi – „tetičce Mary“. Prý je v něm všechno, co k odhalení je třeba.
Drahá tetičko Mary,
Ta hloupá válka snad už brzy skončí. Celé roky jen sedět doma, zatímco náš sen o cestě do tvého rodného USA se ztrácí v mlze. Ale mám aspoň malé povzbuzení. Můj přítel a kolega Mike z amerického štábu měl týden volna, a tak cestou na lyže se stavil v New Yorku na hrob tvého drahého otce Samuela, který zde spočívá od jeho smrti z jara dvaasedmdesátého. Mike tě moc zdraví, a těší se, až bude moci oplatit tvoji pohostinnost při jeho služební cestě z loňska. A posílá ti dva sportovní plakáty ze zimního střediska, kde strávil zbytek dovolené. Doufá, že těm dvěma válečným sirotkům milujícím sport, co máš na starosti, udělají radost. Zatím se měj dobře, a snad se nám náš sen o cestě jednou vyplní.
S pozdravem tvůj synovec Harry
