Iluze
„Nedělej si iluze, lepší už to nebude!“ Podobnou větu jistě už každý v životě slyšel, a možná, že ne jednou. Co to ale vlastně je iluze, jaká je její definice?
Slovník cizích slov:
„iluze ž. 1. nesprávná, falešná představa; vjem neshodující se se skutečností; přelud, vidina; klamná, o skutečnost se neopírající naděje; psych. zkreslené vnímání skutečnosti, která je (na rozdíl od halucinace) opravdu přítomna v dosahu zraku, sluchu apod. určité osoby a vnímána, ale zkresleně poznávána, jinak, než jak ve skutečnosti opravdu je (osoba takto postižená pokládá např. lékaře za hajného atp.); druh přeludu 2. estrádní produkce, která napíná divákovu zvědavost (např. mizení osob nebo předmětů)“
Wikipedie:
„Iluze je mylný smyslový vjem. Iluze vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory chybně interpretován. Odtud v přeneseném smyslu klamné očekávání, mylná naděje.“
*****
Typickým příkladem iluze jsou optické klamy. Ty jsou způsobené nesprávným nebo matoucím vnímáním reality. Oko snímá nějaký obraz (barvy, kontrasty, pohyb), ale mozek jej interpretuje jinak, než jak je ve skutečnosti zobrazený.
Člověk získává zrakem více než 80 % informací o svém okolí. Na základě zkušenosti se v mozku vytváří obraz viděného. Optické klamy demonstrují, že ne vždy odpovídá zrakový vjem skutečnosti.
V optických klamech nás neklame zrak, ale vlastní mozek. Je to způsobeno tím, že nejenom vidíme, ale podvědomě usuzujeme a docházíme k mylným závěrům. Optické klamy jsou klamy úsudku a nikoli smyslů.
Podle příčiny vzniku lze optické klamy rozdělit do několika skupin – objektivní, fyziologické, geometrické, perspektivní, psychologické a pohybové. Některé zrakové klamy nelze jednoznačně zařadit do jediné skupiny, protože příčiny jejich vzniku přesahují hranice uvedeného dělení.
Objektivní klamy jsou vyvolány lomem a odrazem světla v atmosféře, jejíž hustota se spojitě mění. Díky lomu světla lze například pozorovat hvězdu, která je ve skutečnosti schovaná pod obzorem. Dalším zajímavým optickým jevem, který můžeme pozorovat v atmosféře, je fata morgána, kdy lze vidět obraz vzdáleného objektu zrcadlící se ve vzduchu díky teplotní inverzi. Pamětníci si možná vzpomenou na Fata Morgana Valley z Limonádového Joa, kde se zjevují postupně pyramida se Sfingou, Hradčany a nakonec Horác Badman honící nebohou Winnifred po hřbitově.
Hradčany zrcadlící se nad Fata Morgana Valley (lom Velká Amerika nedaleko Karlštejna) ve filmu Limonádový Joe.
Fyziologické klamy jsou klamy, které souvisejí s iradiací a kontrastem. Jev iradiace (Helmholtzův klam) se projevuje tím, že světlé plochy na tmavém pozadí se zdají být větší než stejně velké tmavé plochy na světlém pozadí. Toto je způsobeno faktem, že každý svítící bod dráždí celou sítnici, nikoli jen jedno její místo, a jasné ohraničení se tak zdá být větší.
Jevy kontrastu vznikají při pozorování více ploch s různými jasy nebo ploch různě barevných. Předmět ležící na jasném podkladě se jeví oku tmavší než tentýž na tmavém. Příčinou těchto jevů je únava oka, která se projevuje především při pozorování jasných ploch. V případě objektu pozorovaného na tmavém pozadí je sítnice méně unavena, a tudíž ho vidíme jasněji, než ve skutečnosti je.
Pruh uprostřed obrázku je ve skutečnosti po celé délce stejně tmavý.
Dalším ze zajímavých fyziologických klamů je bezpochyby tzv. Hermannova mřížka, optický klam zobrazující neexistující body na průsečíkách mřížovitě orientovaných světlých čar na tmavém pozadí, které však v případě zaostření na konkrétní jeden průsečík náhle „zmizí“.
Modifikací Hermanovy mřížky je jiskřivá mřížková iluze, která se od původní mřížky odlišuje především přítomností světlejších (při inverzi tmavších) bodů na průsečíkách mřížových čar.
Jiskřivá mřížková iluze
Geometrické klamy jsou nejpočetnější skupinou optických klamů, do kterých patří například tzv. zdánlivá zkreslení. Princip iluzí zdánlivého zkreslení spočívá v tom, že oko vnímá stejné vzdálenosti jako různé a nutí nás vidět perspektivu tam, kde ve skutečnosti vůbec není. Do této skupiny patří geometrické klamy založené na kontrastu délky, rozměrů a velikosti, případně iluze úhlů.
I když se to zdá neuvěřitelné, čáry v obou obrázcích jsou ve skutečnosti naprosto rovné...
Kružnice vytvořené z malých čtverečků jsou soustředné a neprotínají se.
Perspektivní klamy jsou klamy tvořící přechod mezi geometrickými a psychologickými klamy. Na základě zkušeností je v mozku člověka zobrazení prostoru zafixováno jako soustava úseček sbíhajících se do jednoho bodu s tím, že „vzdálenější“ předměty jsou zobrazeny jako menší. Ke vzniku iluzí dojde, jestliže do takto zobrazeného prosoru jsou zakresleny předměty stejné velikosti.
Který hasič na obrázku se vám zdá největší?
Věřte nebo ne, ale oba obrázky slavné věže v Pise, které vidíte vedle sebe, jsou zcela identické. Přesto se vám zdá, že pravá věž se naklání více. Mozek předpokládá, že věže budou konvergovat k jednomu místu v nekonečnu podle pravidel perspektivy, a protože tak nečiní, označí si je za nerovnoběžné.
Šikmá a ještě šikmější věž.
Psychologické klamy
Základem k vytvoření určité informace o daném předmětu je jeho správná interpretace mozkovou kůrou. Mozek si vybírá z různých variant obrazu , a na základě předchozích zkušeností je zpracovává do smysluplných obrazců. Vznikají většinou při pozorování obrazů, které svým uspořádáním připomínají trojrozměrné prostory. Psychologické klamy se dají rozdělit na dvě skupiny, a to na dvojsmyslné iluze a na paradoxní iluze.
Několik příkladů dvojsmyslných iluzí – nebudeme napovídat a necháme na každém, aby v nich našel různé obrazy…
Paradoxní iluze jsou takové trojrozměrně navrhnuté obrazy, které nedávají smysl, a tím jsou neskutečné. Příkladem je třeba Penroseův neskutečný trojúhelník – tři trámy, které jsou vzájemně spojené v pravých úhlech, a přesto tvoří trojúhelník. Umělce tento neskutečný objekt zřejmě velmi přitahuje, protože na světě existuje několik monumentů, které se jej snaží „zrealizovat“.
Penroseův trojúhelník
Penroseův trojúhelník jako impozantní stavba v australském Perthu
Trojúhelník v belgickém Ophovenu
Pohybové klamy způsobují, že oko vidí v pohybu obrázky, které jsou ve skutečnosti statické. Příčinou jejich vzniku jsou asymetrické přechody kontrastu, jasu nebo barev, bezděčné oční pohyby či tvarové uspořádání. Do pohybu obrázky uvádí jen náš mozek. Odpovědné jsou za to zejména dvě vlastnosti vnímání. Obrazy působí na naši sítnici se zpožděním přibližně 0,06 až 0,1 sekundy. Od frekvence asi 18 obrazů za sekundu se jednotlivé obrazy spojují dohromady , a my je vnímáme jako pohyb. Za leckterou iluzi pohybu je stejně jako v kině odpovědná setrvačnost lidského oka. Dalším důvodem zdánlivého pohybu jsou kontrasty barev a různé intenzity jasnosti, protože směr pohybu určují stupně intenzity světlosti (od černé po bílou). Tak vznikají fascinující pohyblivé obrazy.
Teď jeden obrázek, který se opravdu pohybuje. Je na něm tanečnice, která se neustále otáčí dokola. Někdo ji vidí, že se točí doleva, jiný zase doprava. Někteří lidé mohou dokonce mezi jejími směry přepínat a chvíli ji vidí točit se doleva a chvíli doprava.
Na závěr tu pro vás máme už jen jeden skrytý nápis. Pokud byste ho nemohli přečíst, zkuste si odstoupit kousek od monitoru…
(Zdroje: Wikipedie: Optický klam, Techmania Science Center, Wikipedie: Tabulka barev)
Tolik tedy pro poučení a doufáme, že i trochu pro pobavení ctěného kačerstva a teď k samotné keši...
Keš najdete na souřadnicích:
N??° ??.???' E??° ??.???'
Protože je řešení jednoznačné, je ověřovátko skoro zbytečné - přesto ho přikládáme, aby případný řešitel nebyl na pochybách. Přejeme příjemnou zábavu a úspěšný lov!
Pokud v kešce najdete geovizitky, můžete si na památku jednu vzít.
