DOPORUČENÝ ODLOV JE ZA TMY. NEVYSTAVUJTE KRABIČKU PROZRAZENÍ. DÍKY.
44. pozvánka k sakrální památce v našem regionu vám přiblíží sochu stojící při jednom ze vstupů do města. Socha sv. Antonína Paduánského byla usazena v rámci revitalizace historického jádra našeho města v místech zaniklé Pražské brány jako doplněk nově obnoveného mostu. A to je moc dobře, nejen protože ještě před pár lety by jste v centru a blízkém okolí Slaného o barokní kamennou skulpturu ve veřejném prostoru nezavadili. Trojiční a mariánský sloup z r. 1860 byl v roce 1920 stržen, pilíř se sochou Panny Marie z roku 1697, který stával na Pražském předměstí byl ve dvacátých letech 20.století přenesen na IV. slánský hřbitov a sochařská kolekce z období baroka (jejíž součástí byla i socha sv Antonína Paduánského), která stála v aleji před klášterem byla přenesena v roce 1891 do areálu kláštera. Aktuálně jsou v aleji před klášterem instalovány 3 z pěti těchto soch. Prohlédnout si je můžete třeba při odlovu KOSTEL NEJSVETEJSI TROJICE S KLASTEREM. Sv. Antonín pak, jak je zjevné, byl po restaurátorských pracech umístěn právě do míst zaniklé Pražské brány.
Nedaleká informační cedule vám může pomoci s rozšířením si představy o místě a hezký text o soše i sv. Antonínovi si můžete pro srovnání prostudovat ZDE
Kdo byl sv. Antonín Paduánský?
Byť má patron hledání ztracených věcí “příjmení” Paduánský z Padovy nepocházel. Narodil se jako Fernandez v Lisabonu v rodině Martina, rytíře ve službách krále Alfonse I. Měl se “vyučit” válečnému umění a rytířským zásadám, ale vstoupil do noviciátu augustiánů v Lisabonu a krátce poté požádal o přeložení do opatství svatého Kříže v Coimbiře, tehdejšího vyhlášeného, kulturního centra Portugalska. Měl před sebou velkou církevní kariéru.
Mladého Fernanda však velmi zasáhla zpráva o mučednické smrti pěti františkánů, kteří před časem přes Coimbru putovali do Maroka kázat Krista muslimům. Tato událost změnila Fernandův pohled na službu Bohu a rozhodl se následovat františkány a odjet do Maroka rozmnožit řady františkánských mučedníků. Oblékl chudičký hábit a přijal, podle slavného poustevníka, nové jméno Antonín.
Na podzim roku 1220 skutečně do Maroka vyplul avšak jen co dorazil k africkému pobřeží onemocněl malárií a celou zimu zápasil v horečkách o život. Antonín v tomto spatřoval boží vůli a rozhodl se pro návrat. Během bouře byla jeho loď zanesena až na pobřeží Sicílie. Antonín už se nikdy do Portugalska neměl vrátit.
Vlastně neuvěřitelnou náhodou (“záskok” kázání) objevili františkánští bratři Antonínův potenciál a byl vybrán mezi putující kazatele. Postupně projde Antonín celou Itálii a část Francie. Někde je přijímán někde ne, ale navzdory hlásá Boží slovo. Sám sv. František jej později ustanoví učitelem menších bratří, když mu napíše: „Souhlasím, abys přednášel bratřím posvátnou teologii, jen když při této činnosti nepotlačíš ducha svaté modlitby a zbožnosti, jak to stojí v řeholi. “
Z Rimini se traduje známý zázrak kázání rybám. Lidé se tam jeho slovům vysmívali, takže se světec obrátil k rybám: „Ryby, naslouchejte slovu Páně!“ Ryby se shromáždily u břehu, povystrkovaly hlavy a neodpluly, dokud Antonín své kázání neukončil. Na jeho přímluvu Bůh rovněž uzdravil mnohé nemocné, ale největší divy se děly pod vlivem jeho kázání v lidských srdcích a následně ve zpovědnici. Po jednom z jeho kázání se například přišla vyzpovídat celá banda lupičů, z nichž mnozí vytrvali na dobré cestě, o čemž jeden z nich později vydal svědectví.
Po smrti sv. Františka (+1226) je Antonín jmenován provinciálem severní Itálie. Antonínovi je 32 let a se zdravím na tom není nejlépe. Poslední dva roky svého života se uchyluje do Padovy. V roce 1228 káže denně po celou dobu postní a do úmoru zpovídá. Po prvních kázáních prý zástup čítal až na třicet tisíc lidí. Káže na náměstích i loukách, protože kapacita kostelů nestačí. Lidé prý vstávali už v noci, aby si zabrali dobrá místa. Antonínova série postních kázání znamenala podle historických pramenů hlubokou náboženskou obrodu, „znovunastolení křesťanství v Padově“.
Obvyklé zobrazení sv. Antonína pochází z jeho pobytu v Campo di San Pietro kam se stáhnul po vyčerpávající misii. Jednou zde byl zastižen v mystickém vytržení, zářící nadpřirozeným světlem, s Dítětem Ježíšem v náručí. (srovnej s wiki, s ISSUU)
13.6.1231 v 36 letech umírá v klášteře klarisek v Arcele. O Letnicích 1232, jej papež Řehoř IX. prohlásí za svatého. V roce 1946 jej papež Pius XII prohlásí za učitele církve.
Další zajímavosti o objektu si můžete přečíst zde:
Slánská Radnice 12 (r.2011) str. 15
Informace o sérii Drobné církevní památky (DCP): Série je otevřená. Drobné sakrální architektury je v našem regionu dost a časem by mohla být pěkně podchycena a zdokumentovaná část krajiny. Pokud by vás někoho tento záměr zaujal a chtěl vytvořit keš do série prosím jej jen o zachování tvaru názvu keše, volby DCP v kladenském okrese a o zvážení zda jsem ochotný/á se o keš dlouhodobě starat, případně jí nabídnout k adopci pokud to již nebude možné. První keš série byla publikována v pátek 13.června 2014.
Do série Drobné církevní památky patří tyto keše:
Historii všech našich kešek si můžete prohlédnout ZDE