Je květnový polojasný den, ale počasí už dává jasně znát, že se blíží léto. Řidič kabrioletu si to uvědomuje a svižnou jízdu si vychutnává, konec konců řídit mercedesku po poloprázdné silnici je nenáročné a příjemné.
Jediné, co mu to trochu kazí, je jeho lehce nervosní spolujezdec. Mají drobné zpoždění a cesta na letiště je přeci jen delší. Má letět za svým "šéfem" a ten vskutku zpoždění netoleruje, ani u svých oblíbenců.
Už vjíždí do města, ale musí výrazně zpomalit vůz. Zatáčka je ostřejší a hlavně, výhled blokuje jedoucí tramvaj s vlečným vozem. Pomalejší jízdou tedy míří k centru, když řidič zahlédne dva muže. Jeden pro něco sahá do aktovky, druhému sjíždí z ramene plášť a zvedá hlaveň samopalu ...
Je 10.30 a v kalendáři se krom toho, že je středa, dočtete, že je 27. května 1942. Smrt si poslala dva československé parašutisty pro kata českého národa ...
Ted si asi říkáte, co má naše město společné s útokem na Reinharda Heydricha. Budete překvapeni, ale návaznost tu je. Takže odbočím trochu hloub do historie, až do převratového roku 1918 ...
Skončila Velká válka a tisíce navrátilců se vrací do vlasti. Mnozí využívají šance začít nový život jinde a jinak. Jedním z nich je i Václav Novák, vyučený truhlář z Nebužel. Je mu 28 let a přichází do Podmokel, kde získal zaměstnání u Československých drah. Ještě v roce 1918 se ožení se slečnou Marii a během budoucích let se jim narodí celkem 5 dětí. Marie, Anna, Slávka, Václav a nejmladší Jindřiška.
Bydlení získají spolu s dalšími českými zaměstnanci ve vile Tereze. Pan Novák má krom vlastenectví i jednu velkou lásku, a tou je Sokol. Je nejen aktivním členem, ale dík vybraným a spolkovým penězům se mu podaří zakoupit pozemky pro sokolovnu, kterou vlastně využíváme dodnes. Nakonec se stává náčelníkem podmokelského Sokola.
Jenže už je druhá půle třicátých let. V sousedním Německu se změnil režim a pro českou menšinu v pohraničí začínají trable. Ze mnohých Němců, co se léta znají a sousedí a mnohdy i přátelí, se náhle stávají nepřátelští lidé. Provokace se stávají denním chlebem a násilností v budoucnu bude přibývat.
Tou dobou Václava Nováka postihne i osobní úder. Jeho nejstarší dcera Marie se zamiluje do sudetského Němce a pojme ho za chotě. Přerušuje s ní jakékoliv styky. Toto z dnešního pohledu drsné gesto jí v budoucnu zachrání život ...
Po Mnichovu rodina Novákova opouští Podmokly a přesune se do pražské Libně. Pan Václav se zapojuje do odboje, a tak se při svých aktivitách jednoho dne seznámí s Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem. Je seznámen s jejich akcí a aktivně je podporuje s celým sokolským odbojem.
Po provedení útoku využije Jan Kubiš kolo k útěku z místa činu a s poraněnou tváří od střepin se dostane až k rodině Novákově. Kolo opře nedaleko domu a prchá k nim. Je ošetřen a v Novákově čisté košili mizí v Praze.
Matka Marie posílá Jindřišku pro kolo, aby ho schovala, a to je osudová chyba. Je spatřena dvojicí zvědavých žen, které ji ihned začnou vyslýchat, kam to kolo vede. Ta jim pohotově poděkuje, že tatínkovo kolo pohlídaly a mizí s kolem potřísněným Kubišovou krví ním pryč. Odváží ho ke svému kamarádovi, který ho rozebere na součástky a těch se ihned zbaví.
Jenže zvědavé drbny se v příštích dnech nezapomenou kamarádkám pochlubit, co divného viděly. Tou dobou už vrcholí represe na civilním obyvatelstvu, a tak nakonec ze strachu provedou udání. Gestapo má další stopu.
Okupanti shromáždí všechna děvčata udaného věku a začíná osobní konfrontace se svědky. Tou dobou už je Jindřiška po změně účesu a má jinou barvu vlasů. V zmatcích, které hledání dívky s kolem způsobilo, se jí náhodou podaří proklouznout. Zatím ...
Jako odplata jsou 10.6.1942 vypáleny Lidice. Muži popraveni a ženy a děti odvezeny do koncentračního tábora. Děti jsou později až na pár výjimek zavražděny.
Dne CD.E.CFAB po udání od svého druha jsou parašutisté obklíčeni v kostele svatých Cyrila a Metoděje. Začíná sedmihodinové dobývání kostela a krypty. Nepoměr sil je od začátku jasný 759 vojáků proti 7. Automatické zbraně a granáty proti pistolím. Odmítnou se vzdát a i v naprosto beznadějné situaci bojují. Poslední náboj si nechávají pro sebe, nikdo nepadne nepříteli do rukou živý.
Němci běsní. Státní tajemník Úřadu říšského protektora K. H. Frank nařídil, že "nesmí přežít žádná památka na heroismus těchto sedmi mužů".
O pár dní později, 24.6.1942, potká osud Lidic i obec Ležáky. Stejný scénář, stejná hrůza.
Jak okupanti přijdou na rodinu Novákovu, není dodnes přesně známo. Ale jako o většině Sokolů z pohraničí o nich celou okupaci sbírali informace. Celá rodina je 9.7.1942 zatčena. Ihned začíná kolo výslechů. Jindřiščina maminka následkem toho tomu zešílí. Celá rodina je transportována do terezínské Malé pevnosti.
Další transport následuje později do KT Mauthausen. Je to velký transport a dosti různorodý, jsou tam pomocníci parašutistů, ale i jejich rodinní příslušníci. Také jsou tam přímí příbuzní parašutistů.
Dne 24.10.1942 je během dne popraveno celkem 294 našich občanů. I v děsivých dějinách tohoto koncentráku je to největší vražda v jeho historii. Těla jsou spálena a popel vysypán na táborové smetiště.
Z precizně vedených záznamů lze zjistit, že smrt čtrnáctileté Jindřišky Novákové nastala v 11:12 hodin.
Válka skončí a pomalu na světlo vychází mnohé příběhy. Zbabělost i odvaha, život i smrt. Jediný, kdo přežije válku, je rodinou odvržená Marie. Ta je už matkou dvou chlapců. Čeká ji nelehký úkol, převezme za své mrtvé rodiče a sourozence 6 válečných křížů 1939. Na dlouhá léta jediné ocenění Novákových.
Nastává nová totalita a ta podobné lidi moc nezviditelňuje. Nebyl to přece ten správný odboj vedený z Moskvy. Navíc Sokolské se ocitne v nemilosti, noví pánové jej bytostně nesnáší, je totiž demokratické a v obou válkách prokázalo svou odvahu, obětavost a vlastenectví.
Přichází rok 1989 a návrat svobody. Zase vyplouvá pravda na povrch, bádá se a zveřejňují se fakta. Ve městě, kde rodina Novákova vychovala děti a dlouho žila, se v tomto směru nic moc nepřipomíná. Dodnes není třeba pojmenována po rodině jediná ulice. Vlastně jen byla ze Sokolovny ukradena pamětní deska - kovová.
Tuto ostudu napravila až základní škola Na Stráni, kam Jindříška chodila v letech 1934 - 1938. Zachovaly se o ní i záznamy o jejím dobrém studiu. Ve vestibulu jí odhalili 24.10.2012, v den sedmdesátého výročí jejího úmrtí, pamětní desku, která připomíná pozapomenutou dívku z Podmokel, která byla nucena osudem snést to, co neunesli mnozí dospělí.
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte. Tam se nachází základní škola Na Stráni, jíž navštěvovala Jindřiška Nováková.
Keš samotnou najdete na souřadnicích:
N 50° 46,ABC´
E 014° 11,ADD´