-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
KEŠ / CACHE. S touto keší jsem hodně váhal a dlouho se rozhodoval, zda ji vůbec realizovat a hlavně kam ji umístit. První pokus o umístění do klidné postranní neutrální a málo navštěvované části hřbitova se však ukázal nepřijatelným pro řadu cacherů (viz některé logy), kteří se nesmířili s tím, že jdou hledat na místo, které v nich zřejmě vzbuzuje vzpomínky nepříjemné, myšlenky smutné a pocity nežádoucí. >>Krabičkovou multikeš jsem proto v zájmu většinové přijatelnosti raději uložil mimo hřbitov, do jeho blízkosti.
>>Obsah listingu je zaměřen především na historické zajímavosti související se hřbitovy a pohřbíváním v Klatovech.
>>Indicie pro finální souřadnice keše najdete zčásti v listingu a zčásti uvnitř areálu starého klatovského městského hřbitova U sv.Jakuba, vlevo od vstupu do jeho nejstarší západní části, stranou průchozích pěšin. Slušné a klidné chování kačerů, které předpokládám a ve které pevně věřím, nenaruší klid a pietu tohoto posvátného místa. Je to tedy i jakési ověření toho, zda se umíme na hřbitovech odpovídajícím způsobem chovat.
VÝCHOZÍ SOUŘADNICE (WP1) vás zavedou k hlavní bráně hřbitova a současně k indicii A.
FINÁLNÍ SOUŘADNICE lze jednoduše dopočítat na základě indicií A až G (indicii A, C, E, F snadno najdete na hřbitově, indicii B, D, G najdete v listingu).
ZAMYŠLENÍ. Je docela přirozené, že si většina z nás nechce připustit myšlenky na odchod z tohoto světa. Většinou se těmto nepříjemným a smutným tématům vyhýbáme, přestože bychom si měli tento nezvratný fakt uvědomit, myslet na něj a také s ním počítat. Všichni bez rozdílu jsme jen obyčejní smrtelníci a tato skutečnost je v podstatě jediná věc na světě, v níž jsme si naprosto rovni a výjimky neexistují. Případná návštěva hřbitova a s ní spojené vzpomínky na naše předky mohou být právě tím okamžikem pro pokoru a smíření se s tímto nezvratným faktem.
PROCHÁZKA KLATOVSKÝM HŘBITOVEM. Po zjištění indicií a nalezení keše máte možnost se v klidu projít po pěkném rozlehlém městském hřbitově U sv. Jakuba v Klatovech. Také hřbitovy jsou významnými kulturními a historickými památkami a měli bychom i je také navštěvovat, neboť jejich stav, úroveň a vzhled jsou dokladem naší duchovní a kulturní úrovně. Procházkou po hřbitově si můžete v téhle historické kronice číst a při prohlídce hrobů a náhrobků se můžete např. dozvědět, kdo byl místní starosta, továrník, ředitel, učitel, farář, ale i hoteliér, řezník, lékárník, poštmistr.... Vaši hlavní pozornost asi upoutají hrobky či náhrobky honosnější a nákladnější, které si mohli dovolit především vážení a významnější občané města, kteří v Klatovech něco znamenali a pro město něco významného a záslužného vykonali.
HISTORIE HŘBITOVA U SV. JAKUBA sahá do doby zhruba před tisíci lety. Ještě před založením královského města Klatovy stávala zhruba na místě dnes nazývaném „Rybníčky“ slovanská trhová ves. Na návrší nad slovanskou vsí, v místě, kde byl obecní hřbitov, byla postavena rotunda Sv. Jiří. Románská rotunda byla postupem času přestavěna a její zasvěcení změněno. Přebudovaný svatostánek se nazýval kostelíkem Beránka božího a ještě později se kostelík uchýlil pod ochranu Sv. Vojtěcha. O něco mladší datum založení měl kostelík Sv. Jakuba. Postaven byl snad někdy v 1. polovině 13. století a sloužil jako farní pro starou slovanskou ves. Rotunda Sv. Jiří (později Beránka božího, Sv. Vojtěcha) a kostelík Sv. Jakuba stávaly blízko u sebe. Osudným se jim v roce 1783 stal mohutný výbuch střelného prachu umístěného dragouny prince Koburga v kryptě tehdy již zrušeného kostelíka Sv. Vojtěcha. Při červnové bouři byla bleskem zasažena lucerna na střeše kostela, stavba začala hořet, střelný prach se vzňal a výbuch rozmetal části kostela po hřbitově. Výrazně byl poškozen i sousední kostel Sv. Jakuba, který musel být také stržen. Památka na něj se dochovala do dnešních dnů v názvu hřbitova. Už v roce 1380 byl v areálu hřbitova postaven ještě třetí kostel, zasvěcený Sv. Michalu. Původně gotická stavba byla v době baroka přestavěna. Tento kostelík přestál výbuch střelného prachu v roce 1783 bez větší újmy a v barokní podobě se zachoval a slouží dodnes.
HŘBITOV U SV. JAKUBA sloužil jak pro starou slovanskou ves, tak pro opodál nově založené královské město Klatovy, které okolo roku 1260 založil král Přemysl Otakar I. a osídlil je německými osadníky. Jiná města byla z hygienických důvodů a kvůli přibývající populaci nucena zakládat v 19. a na počátku 20.století na svých okrajích nové velké hřbitovy. Město Klatovy však díky výhodné poloze hřbitova na severním předměstí nebylo nuceno zakládat nový hřbitov, stačilo pouze rozšířit ten stávající. Ještě na počátku 19. století zaujímal hřbitov malou plochu, když na východě končil za presbytářem kostela sv. Michala a na západní straně končil hřbitov hradbou kdysi postavenou těsně za kostelem Sv. Jakuba. Ale v roce 1886 správa města prozřetelně vykoupila sousední pole a starý hřbitov tak významně rozšířila.
A KDE SE V KLATOVECH POHŘBÍVALO JINDE? >>Další starý hřbitov býval okolo děkanského (dnešního arciděkanského) kostela. Byl zrušen na konci 19. století. Pod arciděkanským kostelem je stará krypta, která byla otevřena při opravách kostela prováděných na konci 19.století. Údajně zde bylo asi 100 poničených rakví, jejichž obsah byl hromadně pohřben na hřbitově U Sv. Jakuba u tehdejší márnice a domku hrobníka. >>V prostoru mezi dnešními ulicemi Rybníčky, Gorkého a Za Beránkem stával ve středověku dominikánský klášter. Zde byli pohřbíváni příslušníci významných šlechtických rodů z okolí; jako páni z Velhartic, páni z Rýzmberka a Skály, páni z Klenové a další. Klášter byl ale poničen husity roku 1419 a budovy byly pak postupně rozebírány na stavební materiál. Později již nikdo ani nevěděl, že zde stál takový významný klášter. >>Ve známých katakombách pod jezuitským kostelem byli v 17. a 18. století pohřbíváni jezuité, řeholníci i příznivci řádu a měšťané. >>Na západním svahu kopce Hůrka stojí barokní kostel sv. Martina s vlastním hřbitovem, který sloužil a dosud slouží pro farní obec Beňovy a další přilehlé obce.
>>V roce 1871 byl za městským hřbitovem založen židovský hřbitov pro zdejší židovskou menšinu. Dnes je uzavřen.
VSTUPUJEME NA HŘBITOV. Do prostoru klatovského městského hřbitova U sv.Jakuba vstoupíme neobarokní branou situovanou ve svahu nad Plzeňskou ulicí (WP1). V porovnání s prastarou tradicí hřbitova je brána velice „mladou“ stavbou z počátku 20. století. Hned u brány vlevo na zídce stojí velmi starý železný kříž a kamenná boží muka s obrázkem Piety.
>> Pozornost příchozího hned od brány upoutá vysoký hlavní vstupní kříž s pozlaceným ukřižovaným Ježíšem Kristem a mohutným podstavcem (WP2). Obrubeň podstavce pod křížem hlavně v době svátku zemřelých svítí velkým množstvím plamínků svíček, které tady zapalují návštěvníci hřbitova. Na podstavci kříže je deska s mottem "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude dál žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Jan 11/25." (Janovo evangelium, část 11/25) - pro věřící významná slova Ježíše Krista pronesená k Martě, sestře mrtvého Lazara).
>> Poblíž vchodu, vlevo v koutě hřbitova u hřbitovní zdi je vystavena řada velmi starých náhrobků, které sem byly umístěny někdy koncem 19. století (později přibyly dva novější). Tyto historicky i umělecky cenné náhrobky při zdi nestojí na hrobech a představují jakési exponáty malého sakrálního muzea pod širým nebem. >>Před těmito náhrobky byl později roku 1937 vztyčen památník zemřelým členům řádu jezuitů, jejichž působení se spolu s řádem dominikánů významně zapsalo do historie města. Památník stojí na hromadném hrobu, do něhož byly uloženy pozůstatky 140 mumií převezených sem z klatovských katakomb. Ve 30. letech 20. století probíhala oprava střechy jezuitského kostela, pod kterým se katakomby nacházejí. Dělníci neuváženě zasypali stavebním odpadem větrací šachty vedoucí z krypty zdivem chrámu až pod střešní římsu kostela. Tím se v kryptě narušila přirozená cirkulace suchého vzduchu a rakve s mumiemi byly brzy napadeny plísněmi, hnilobou a dřevokazným hmyzem. V roce 1937 byly proto zbytky těchto rozkládajících se 140 mumifikovaných těl členů jezuitského řádu a okolní šlechty nebo měšťanů pohřbeny hromadně na hřbitově U Sv,Jakuba. V dnešní expozici katakomb je tak k vidění už jen malý soubor posledních zachráněných mumií, které přesto jsou velkou klatovskou raritou.
INDICIE K NALEZENÍ KEŠE:
>> Indicie A : A = ciferace letopočtu nad vstupní branou hřbitova a počtu písmen (bez vykřičníku) v nápisu pod ním.
>> Indicie B : Komu byla podle Janova evangelia určena Ježíšova slova uvedená na podstavci hlavního vstupního kříže? Marii (B=1), Martě, sestře Lazarově (B=0), zástupu Židů (B=2)
>> Indicie C : C = ciferace všech tří letopočtů uvedených na pomníku jezuitů, který snadno najdete vlevo od brány.
>> Indicie D : Který ze hřbitovních kostelů postihl v roce 1783 výbuch střelného prachu tak, že byl zrušen a zcela zanikl? Kostel Sv.Vojtěcha (D=3), kostel Sv.Jakuba i Sv.Vojtěcha (D=5), kostel Sv.Michala (D=7).
>> Indicie E : Za pomníkem jezuitů, při zdi hřbitova, stojí v řadě úplně vlevo náhrobek Franze Dalquena, inspektora koutsko-trhanovského panství hrabat Stadiónů. Zemřel roku 1834 a na jeho náhrobku je umístěna umělecky cenná mnohafigurální scéna truchlení pozůstalých nad rakví zemřelého. E=počet postav na tomto sakrálním výjevu.
>> Indicie F : F = celkový počet všech vystavených starých náhrobků v řadě při hřbitovní zdi (za pomníkem jezuitů).
>> Indicie G : Na jednom z náhrobků u zdi je rakousko-uherská vojenská přilbice s vysokým hřebenem z 19. století. Nosili ji někteří z vojáků lehkých jízdních kavaleristů, kteří se od roku 1762 až do kapitulace v roce 1939 spolu s mnoha dalšími jezdeckými útvary také několikrát vystřídali v jezdecké posádce v Klatovech a významně se během pobytu a svých válečných tažení zapsali do historie Klatov, Čech i celé Evropy. Jak se jmenovali vojáci, kteří nosili v 19.st. takový typ přílby na náhrobku? Byli to legendární Klatovští : huláni (G= 0), dragouni (G=2) nebo husaři (G=4). V roce 1937 byl o nich natočen jeden čsl. hraný veseloherní film, Vlasta Burian byl jejich poručíkem jezdectva v záloze a zpívá se o nich v jedné známé lidové písni z roku 1936 od Jiřího Voldána).
SOUŘADNICE UMÍSTĚNÍ KEŠE : N 49°2A.B(C+1)D E 013°1E.(F-4)(C-6)G
KEŠ (CACHE) Jedná se o krabičkovou multikeš, která se nachází zvenku a v blízkosti starého klatovského hřbitova U Sv.Jakuba. >>Sledujte otevírací dobu hřbitova, která je proměnlivá podle roční doby (od 15. března do 30. září: 7.00 až 19.00 hod., od 1. října do 14. března: 8.00 až 18.00 hod.). Pro hřbitov platí zákaz vstupu se psy a zákaz jízdy na kole (vedení kola možné).
ZDROJ INFORMACÍ : „Klíč k českým hřbitovům“ (Petr Kovařík, Blanka Frajerová, 2013), "Zajímavosti z historie Klatov" (JUDr.Jiří Weinmann / 1997), "Město Klatovy" (historicko-turistický průvodce č.14 / 2000) a další naučné a historické zdroje.
"ČÍSLO POSLEDNÍ" jako označení hřbitova není v Čechách příliš používané, ale běžné a k vidění je třeba v oblastech Moravy (např. Valašsko). Je umisťováno přímo nad vstupy do hřbitovů (viz např. Valašský skanzen v Rožnově pod Radhoštěm).
ZAJÍMAVOSTI. >>Shodou okolností klatovští jezuité i klatovské jezdecké posádky sídlily ve stejných budovách. Když byl jezuitský řád v roce1773 zrušen a jezuité museli jezuitskou kolej pod Černou věží a přilehlý seminář opustit, ihned se sem místo jezuitů nastěhovala celá klatovská jezdecká posádka, předtím různě rozstrkaná po domech ve městě.
>>S pohřbíváním úzce souvisí i řemeslo kata, který ve městě vykonával popravy smrtelně odsouzených (šibenice a popraviště byly na Křesťanském vršku). Přestože to tehdy bylo řemeslo velmi potřebné a nezbytné, byl kat i jeho rodina pokládáni za osoby snížené (společensky méněcenné) a také katovna byla gruntem sníženým. V konšelském úřadě se s katem jednalo jen prostřednictvím městského rychtáře, protože osobám sníženým se neslušelo dlíti v místě radním. Také v kostele a na hřbitově jim bylo vyhrazeno zvláštní místo, aby byly odděleni od lidí poctivých.
>>Do posvěcené půdy křesťanského hřbitova bylo v minulosti zakázáno pochovávat sebevrahy, neboť to bylo považováno za znesvěcení hřbitova. Byli proto pohřbíváni jinde (u hřbitovní zdi, v lesích, polích, na křižovatkách cest, hranicích katastrů, starých zahradách, u trní nebo na místě, kde spáchali sebevraždu). Křesťanská církev sebevraždu vždy odsuzovala a považovala ji za jeden z nejtěžších hříchů a lidé na ní zase pohlíželi jako na čin beznaděje a slabosti pod vlivem ďábla. A protože sebevrah ďábla poslechl, jeho duše nemohla být spasena. Pohřbívání sebevrahů probíhalo výhradně v noci, za tmy, bez kněze a vyzvánění zvonů. Lidé totiž věřili, že zvonění zvonů má magickou moc a zahání bouřku a neštěstí. O tuto schopnost by pak zvony přišly, pokud by zvonily sebevrahovi na poslední cestě. Sebevrazi se pohřbívali bez rakve, často jenom v šatech nebo v obyčejném pytli. Do hrobu pak dostali předměty, kterými si sáhli na život, tedy například provaz nebo nůž. Se změnou přišel až Josef II., který vydal nařízení, že hřbitovy jsou místem posledního odpočinku všech zemřelých, tedy i sebevrahů. V současné době katolická církev svůj přístup velmi zmírnila, přednost je ale dávána pohřbům bez církevních obřadů.
Additional Hints
(Decrypt)
Qbyr h xzíaxh.Svaáyxn zá fbhprg 55.