Sv. Lucie se narodila v rodině zámožných křesťanů v sicilských Syrakusách. Po otcově smrti jí matka sjednala sňatek s bohatým pohanským mladíkem. Lucie sňatek odmítla a svoje věno rozdala chudým. Když se to dozvěděl její nápadník, obžaloval ji u soudu jako křesťanku. Chtěli ji odvléci do nevěstince, ale stála jako přikovaná a nikdo s ní nemohl pohnout. Nakonec jí kat vrazil dýku do hrdla rovnou na místě.
Sv. Lucie je uctívána jako patronka švadlen a kočích, český lid ji v minulosti považoval za ochránkyni proti čarodějnicím. Den jejího svátku, 13. prosinec, býval v době platnosti staršího juliánského kalendáře zimní slunovrat – nejdůležitějsí okamžik v celém roce. Z této doby pochází známé pořekadlo „Lucie – noci upije, ale dne nepřidá.“ Přijetím jiného kalendáře se zimní slunovrat přesunul o osm dní dozadu a tak je dnes toto pořekadlo zdánlivě neopodstatněné, ovšem citujeme ho s oblibou a pravidelně.
Lidová Lucie je zmiňována především v souvislosti s předením lnu. V den jejího svátku platil přísný zákaz předení. Na Podluží se věřilo, že přadleně, která by neuposlechla tohoto zákazu, naplní Lucie komínem světnici prázdnými vřeteny. A běda ženě, která by je nedokázala obratem napříst. Obchůzkové Lucie (Lucky, Lucy, Loucky, Luciny) kontrolovaly domácnosti, zda snad nějaká žena nepřede. Mívaly bílé pláště a obličej zakrytý maskou ze dřeva a papíru, která se podobala čapímu zobáku. Zobákem klapaly. Zabouchaly na dveře, vešly do světnice a pronášely: „jdu, jdu, noci upiju“. V Čechách Lucie nosívala veliký nůž a strašila děti, že jim rozpáře břicho, pokud se o adventu nepostí. Na Orlicku chodily Lucie mladé – dívky ve věku 12 – 14 let, celé zahalené bílým prostěradlem a na navlhčený obličej si nafoukaly bílou mouku, aby nebyly k poznání. Jedna měla kartáč na drhnutí, druhá bílila štětkou stěny, další nutila děti modlit se. Někdy je doprovázela maska kněze, který kázal žertovné věci. Jindy je provázel celý průvod – kominík, který vyhazoval z kamen saze, dráteník, který opravoval hrnce, řezník, krajánek a cikánská rodina – ti hádali z ruky, žebrali a kradli. Vše se konalo pro potěšení a zábavu.
Musíme však rozlišovat mezi lidovou Lucií, která vzbuzuje strach a „světlou, bílou“ Lucií – světicí, která zamřela násilnou smrtí. Ta je uctívána především v Itálii a tisíce poutníků se k ní obracejí s nadějí na vyléčení očních nemocí.
Lucii ve všech případech ztělesňovala postava, která obcházela jednotlivá stavení. Přicházela znenadání. Někde s ní chodíval i průvod masek, který dívka převlečená za svatou Lucii vedla.
Jinde Lucie chodívala sama - vystupovala jako tajemná mlčenlivá bytost, bíle zahalená a s maskovanou tváří. Ztělesňovala strach a hrůzu.
Lucie je oblečena do bílé košile přepásané červenou stuhou
Pojďme oslavit svátek Sv. Lucie. Sejdeme se ve18 hodin pod koněm v pasáži Lucerna. Chceme připomenout tento starodávný zvyk, proto masky a la Lucie vítány, stejně jako svíčky a další propriety vázající se ke svátku Sv. Lucie. 18,30 je předpokládaný konec eventu.
Výměna dřívek a ukázky cetovatelů i o svátku Lucie jsou samozřejmostí. Neváhejte a zastavete se udělat si foto s Lucií (třeba ji přemluvím, aby přišla .) Bílé oblečení přepasané červenou stuhou vítáno . CWG možná stihneme udělat, přeběžný požadavek pište do logů.