Vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si Vám předložit k rozlousknutí, ale hlavně k zábavě, třetí z balíčku keší s názvem, který jsem si tak trochu vypůjčil z televizního pořadu „ Jak se to dělá ".
V ověřovači a logbooku každé keše bude vloženo bonusové číslo, které v závěru odhalí souřadnice keše uzavírající celou serii, proto si je někam zapište.
Holínky :
Jak začít, jak se k tomuto tématu postavit? Holínky, nebo-li pryžová obuv, chcete-li taky gumáky nebo též po našimu polaky, spojují vysokou funkčnost s módními trendy, ve které si vyšlapují celé rodiny, sportovci, princové a princezny a to stejně elegantně ve vodě a blátě, jako při olympiádě. Můžou být stylovým doplňkem drahých rób, nebo pracovní obuví při každodenní činnosti.. Všichni je známe, občast taky používáme, ale kdo z nás ví, jak se vyrábějí a jakou cestu absolvují, než v nich vyrazíme, třeba za touto keší.
![]()
![]()
Kousek historie :
Při zrodu holínek stál pan Arthur Wellesley vévoda z Wellingtonu, který byl tím, kdo nechal svého ševce upravit původní koženou obuv značky Hessian tak, aby byla přiléhavější a lépe chránila kolena vojáků, která byla v bojích velmi často zraněna. Pod názvem Wellingtonky se pak staly velmi oblíbenými i ve vyšších kruzích.
Původní telecí kůže byla v roce 1850 nahrazena gumou a to po setkání pana Hirama Hutchinsona s panem Charlesem Goodyearem, jenž byl vlastníkem patentu na vulkanizaci přírodního kaučuku. Pan Goodyear pak dále vyráběl pneumatiky a pan Hutchinson se vydal na cestu výroby gumových bot.
Za mohutným rozvojem výroby pak stály armádní objednávky a to zejména v období první světové války. Jen pro britskou armádu bylo v tomto období vyrobeno 1 185 036 párů bot.
Tato obuv se stala zároveň velmi populární mezi obyvatelstvem a to jak pro běžnou práci, tak i jako módní doplněk. Důkazem tohoto tvrzení může být použití gumáků naší výpravou na 30. olympijských hrách v Londýně v roce 2012. Tato nadsázka odkazovala právě na místo zrodu této oblíbené obuvi.
Jak se to dělá :
Základním surovinou pro výrobu této obuvi do mokra, je dnes na rozdíl od minulosti, kdy byl výhradně používán přírodní kaučuk, materiál nazývaný termoplastická guma, nebo-li TPR. Jedná se o polymer s termoplastickými vlastnosti, hygienicky nezávadný a poměrně často používaný i k další výrobě, jako je například výroba hraček, zubních kartáčků atd.
Vlastní výroba začíná u tkacího stroje, který z polyesterové příze utká podšívku holínek. Tato operace prováděná pomocí 242 jehel, při rychlosti otáčení cca 750 otáček za vteřinu, řízená počitačem, umožňuje vyrobit jakoukoliv velikost podšívky.
Takto vyrobené podšívky postupují k automatickému tvarovacímu stroji se vstřikováním a obvykle šesti stanovišti. Tento stroj opatřený formami, tvz. nožkami, slouží k odlití obuvi.
A jak se to dělá? Podšívka navléknutá na nožku je uzavřena do pětidílné formy a následně je do této formy pod tlakem vtlačena syntetická guma TPR zahřátá na cca 200°C, nejdříve na podrážku a následně pro zbytek boty. Tato guma může být libovolně pigmentována. Na přibližně 10 vteřin je forma vystavena potřebnému tlaku, následuje uvolnění a operace spojená se sejmutím hotové boty z formy - nožky. Celý výrobní proces trvá asi 30 sekund. Nové holínky poté asi 45 minut chladnou a postupují k dalším stanovištím, kde se olemuje horní část boty, natiskne firemní logo a následuje proces balení a distribuce.
A dnes tolik oblíbené vzorované gumáky?
Výrobní proces je v podstatě stejný, jen podšívka je ušita z polyesterové tkaniny opatřené potřebným barevným tiskem a při odlévání je použita průhledná syntetická guma.
Chcete-li si tento proces prohlédnout zblízka, otevřete si prosím přiloženou webovou stránku.
Finálové souřadnice :
N 49o
E 018o
Umístění keše :
Logické umístění keše by asi bylo u továrny na výrobu tohoto zboží. Tato se však v ČR nachází poněkud z ruky je to např. v Humpolci. Zdejší výroba však tvoří jen nepatrnou část spotřeby naší republiky. Zbytek jak jinak, je dovážen. Podkud někdo ví o dalších výrobcích tohoto zboží, rád se poučím a informaci zde doplním. Proto jsem zvolil pro skrýš klasickou cestu, krajinu Poodří a to opět jeden z hezkých kousků naší země kousek od průmyslové aglomerace Ostravska.
Připomínám opište si z logbooku popř. ověřovače bonusové číslo, budete jej ve finále potřebovat.
Přeji rychlou myšlenku a hlavně dobrou zábavu.
Zdroje :
1) Wikipedie
Keše série „ Jak se to dělá ":
- Jak se to dělá #1 - instantní káva
- Jak se to dělá #2 - toaletní papír
Historie keše:
11.12.17 Publikováno
11.1.18 Kontrola keše, bez závad
28.3.18 Kontrola keše, bez závad
3.12.18 Kontrola a údržba keše
25.4.19 Obnovena a spuštěna po odcizení