Vítám vás na druhé části série mysterek zmizelé Prahy. Navštívíme místa, která už neexistují nebo jsou výrazně přestavěná. Více v bonusové mysterce BONUS-VYHLEDY. Nyní si projdeme oblast Prahy 4, 10 a podíváme se na Vyšehrad a do blízkého okolí.
Vápenka Braník
Již od dob Karla IV. se v Braníku těžil vápenec pro výrobu lomového kamene. Horní část branické skály byla zase osázena chmelnicí a vinicí, z této doby se dochoval viniční sklep domu Stará cesta čp. 13. Mnohem později tu pak byla vykopána 27 m hluboká studna s název Ocelovka. Její síranová a železitá voda se začátkem 20. století stáčela jako minerálka. V opuštěném lomu byla v letech 1944-45 budována, ale nikdy nedokončena nacistická továrna pro výrobu součástek firmy Philips.
Cementárna Podolí
Výstavba cementárny v Podolí proběhla v letech 1870-1871 firmou Ferdinand Barta a Comp. Tehdy šlo o druhou největší cementárnu v českých zemích. Vybavena byla šachtovými pecemi a parním strojem. Od roku 1898 spojila cementárnu a branickou vápenku železniční vlečka, která byla napojena na dráhu u branického nádraží. Hlavním sortimentem bylo hydraulické vápno a cement. V letech 1912-1913 prošla cementárna modernizací, další přišla ve 20. letech. Při modernizaci byly zbořeny kruhové vápenky sedm metrů vysoké a všech osm šachtových pecí a tři pece Liban. Cementárna tak přišla o svoje dominující objekty. Ve 30. letech byl lom již téměř vytěžen, navíc se kolem cementárny začaly stavět obytné stavby a začal být požadavek na čistější prostředí. Z těchto důvodů začalo omezování výroby, až v roce 1941 byl provoz cementárny zcela zastaven. Část zařízení byla odvezena a část zakonzervována. Ani po válce nebyl provoz obnoven a na počátku 50. let 20. století byla cementárna zbořena. V 60. letech tu pak vyrostl známý plavecký stadion.
Vyšehradská zbrojnice
V polovině 17. století vznikla potřeba vybudování další zbrojnice v Praze. Za tímto účelem byl vybrán prostor na Vyšehradě. Tady pak v letech 1654-1659 byla vybudována nová vyšehradská zbrojnice. Původně byla stavěna podle plánů S. Bossiho, ale kvůli průtahům a prodražování byla tato záležitost předána C. Luragovi. Stavba však nebyla nikdy kompletně dokončena. Zpočátku také byla provizorně zastřešena šindelovou krytinou, až v roce 1694 byla nahrazena pálenou. Přesto šlo o impozantní stavbu o velikosti 90 x 36 m s výškou okolo 8 m. Budova byla jednopatrová, přičemž dolní patro bylo jedním velkým sálem. V roce 1918 převzala objekt československá armáda a umístila sem sklad automobilního materiálu. V důsledku umístění vysoce hořlavého materiálu budova v roce 1927 vyhořela, a jelikož nebyla žádnou památkou, byla následně zbořena firmou Bohumila Belady. Jejich přičiněním byly zachráněny dva kamenné portály, které dodnes tvoří vchod do vyšehradského parku, do kterého byly umístěny myslbekovy sochy z bombardováním poškozeného Palackého mostu. Zbrojnice měla také jednu prvotinu, v roce 1776 sem byl umístěn první bleskosvod v Praze.
Kostel na Vyšehradě a tunel ve skále
Kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě je velmi starou památkou, na Vyšehradě stojí již zhruba od roku 1070. Později prošel rozšířením a různými úpravami. Velkou změnou pro gotickou stavbu pak byla jeho úprava do barokní podoby v 18. století. Tato barokní podoba již dnes není příliš známá. Většina z nás má tento kostel v paměti jako gotický a přijde nám, že takového vzhledu je již od gotického období. Jenže to je omyl. Jeho současné podoba není gotická, ale novogotická a pochází z přestavby na počátku 20. století. Původně plány regotizace kostela předložil, většině nám známý arch. Mocker, bohužel se této realizace nedočkal a tak vlastní realizaci provedl až podle svých plánů jeho žák arch. František Mikš. Začátkem 20. století se však neproměňovalo jen návrší Vyšehradské skály, ale její úpatí. Asanace Podskalí zasahovala až k samotné Vyšehradské skále. Dalším podstatným zásahem do skály bylo vybudování tunelu, aby bylo zlepšeno propojení Podolí s centrem města. Původně se před skálou nacházel domek převozníka. Ten byl zbourán a v letech 1903-1905 vybudován ve skále 35 m dlouhý tunel (otevřen již 11.12.1904). Od roku 1910 jím prochází tramvajová trať a v letech 1949-1967 tudy projížděl také trolejbus. Kvůli nedostatečné šíři pásu pro pěší a cyklisty byla v roce 2008 zpracována dokumentace k vybudování lávky obkružující skálu. Zatím k realizaci nedošlo.
Vinohradská vodárna
V místech kde dnes stojí velká moderní budova, známá jako Podolská vodárna byla v roce 1882 postavena Vinohradská vodárna, rozšířena ještě o tři roky později. Čerpala vodu z Vltavy a strojním zařízením ji čerpala do vodárenské věže v Korunní ulici. Jelikož strojní zařízení bylo zprvu poháněno parními stroji, s tím souvisí i kotelny a také komíny, které jsou vidět na fotografii. V letech 1923-1929 nahradil starou vodárnu nový monumentální objekt od architekta Antonína Engela, který byl postaven severně od vodárny. Tímto objekty nebyly hned zbořeny, ale přežily a to až do dostavby vodárny (výstavby jižního bloku) v letech 1954-1965.
Dětská nemocnice
Dětská nemocnice na Karlově byla založena zásluhou profesora Bohdana Neurenttera. Z jeho popudu byl založen Spolek pro zřízení a vydržování dětské nemocnice. Do tohoto projektu pak přispěla pražská obec, městská spořitelna a další soukromí dárci. Díky tomu pak mohla v letech 1898-1902 být vystavěna nemocnice podle arch. Karla Starka o šesti pavilonech. Jeden pavilon sloužil jako administrativní zázemí, druhý pak hospodářské činnosti, ve třetím byly lékařské provozy a umrlčí kaple. Čtvrtý pavilon sloužil pro nemocné s nenakažlivými chorobami a poslední dva pak osobám s nakažlivými chorobami. Celý projekt přišel na 700 tisíc zlatých (asi 1,5 mil. korun), roční vydržování pak stálo okolo 160.000 korun ročně. Celková kapacita byla 270 lůžek. Nemocnice byla na tehdejší dobu moderně vybavena, měla ústřední topení, strojní prádelnu, dezinfekční stroj aj. Bohužel nemocnice stála v cestě nově projektované severojižní magistrále a vinohradskému předpolí nového mostu. Dětská nemocnice se přestěhovala do FN Motol a demolice posledního pavilonu proběhla 11.3.1971. Dnes na místě bývalé nemocnice vede již zmíněná magistrála, jinak prostor tvoří z velké části nezastavěné předpolí Nuselského mostu.
Tesla Vršovice
Budova čp. 627 na Vršovické ulici byla postavena v letech 1912-1915 obuvnickou továrnou Helia. Od roku 1925 byla využívána švédskou čokoládovnou Kanold, kterou za hospodářské krize v roce 1934 převzala vinohradská Orionka. Za druhé světové války tu byly sklady SS a po znárodnění se sem nastěhoval jeden ze závodů podniku TESLA. Bohužel v 21. století takový objekt na tomto místě se již ukázal jako nevyhovující a tak byl zbořen a nahrazen novým obytným souborem.
Továrna na jemné pánské prádlo Josef Feigl, Vršovická ulice
Feiglův podnik na jemné pánské prádlo byl založen již roku 1872, ale továrna zde ve Vršovické ulici (původně Třídy krále Jiřího) čp. 466 byla postavena až vnukem zakladatele a jeho společníky v roce 1906. Továrna vyráběla límce, košile, spodky a pyžama to vše pod značkou Zvon. Po znárodnění byl provozovatelem národní podnik Pragoděv, později Triola. Výroba zde ve Vršovicích byla ukončena v roce 1984 a ještě v témže roce byl objekt zbořen. Důvodem bylo rozšíření tehdejší uliční třídy SNB a na nové uvolněné parcele byl vystavěn bytový dům.
Mlýn a pekárna manželů Müllerových, Vršovice
V roce 1903 na nároží Brožíkovy a Smetanovy ulice (Petrohradská a Ukrajinská) byly postaveny budovy slohově směsice historismu a secese pro manžele Hedviku a Karla Müllerových, kteří zde zřídili mlýnský a pekárenský provoz. Na mlýn s pekárnou čp. 438 ještě navazoval obytný dům čp. 92. Kolem roku 1913 tu ve stejném oboru podnikali bratři Fingerové. Koncem 30. let 20. století byl objekt přestavěn pro továrnu na čokoládové zboží Korda a spol. Fasády objektu byly později zjednodušeny a obytný dům o dvě patra zvýšen. Tovární objekt v současnosti (2017) není příliš využit.
A – ciferace roku kdy vyhořela vyšehradská zbrojnice (-1)
B – kolik pavilonu měla dětská nemocnice na Karlově
C – ciferace roku kdy byla dokončena výstavba jižního bloku vodárny v Podolí
D – ciferace délky vyšehradského tunelu (-1)
E – ciferace počtu komínů (menších i větších) Podolské cementárny
F – ciferace linky tramvaje jedoucí před továrnou na pánské prádlo J. Faigl (-3)
49 . 56 . A B C
014 . 21 . D E F