Zmizela Praha II - Praha 9 Mystery Cache

Vítám vás na druhé části série mysterek zmizelé Prahy. Navštívíme místa, která už neexistují nebo jsou výrazně přestavěná. Více v bonusové mysterce BONUS-VYHLEDY. Nyní si projdeme oblast Prahy 9.

A) SPALOVNA ODPADŮ

Dlouhou dobu lidé odpad vyhazovali v blízkosti příbytků, v případě tehdejší Prahy se třeba například odpad ukládal v blízkosti řeky Vltavy. Z tohoto důvodu docházelo často k různým nemocem. Postupně se pražský odpad začal ukládat na určená místa, některý se dokonce rozvážel na pole. I to však nebyl příliš ideální stav. Až na počátku 30. let 20. století byla Škodovými závody vyprojektována spalovna a ta během let 1930-1933 vybudována v katastru Vysočan. Dne 15.1.1934 uvedena do trvalého provozu. Disponovala dvěma kotli o výkonu 10 tun za hodinu. Získaná energie ze spálení se používala k distribuci tepla a výrobě elektrické energie. Později se také využívala vzniklá struska k výrobě stavebních hmot. V prvním roce provozu bylo zlikvidováno 65.000 tun odpadu a z toho vzniklo necelých 21 tisíc GJ tepla a 8.750 MWh elektřiny. V roce 1936 bylo spáleno již 95.000 tun odpadu, což byla tehdy maximální kapacita spalovny. Za druhé světové války byl vybudován třetí kotel s kapacitou 45 tun/hod. V letech 1959-1982 probíhala modernizace spalovny, příliš úspěšná bohužel nebyla. Po modernizaci tu byly čtyři práškové granulační vysokotlaké kotle s předkomorou pro spalování odpadků a pátý kotel mazutový. Spaloval se TKO, hnědé uhlí a mazut. Po přestavbě bylo možné spalovat 45 tun odpadu za hodinu, což bohužel nebylo mnoho. Po roce 1988 byl započat útlumový program a v roce 1997 z rozhodnutí pražského magistrátu provoz zcela ukončen. Objekty spalovny pak byly v roce 2003 zbourány a dnes zde stojí nová obytná a komerční zástavba.

B) LIBEŇSKÉ HORNÍ NÁDRAŽÍ

V roce 1877 bylo při silnici, která má dnes název Českomoravská postaveno libeňské horní nádraží v podobě renesančního zámečku. Za druhé světové války byla budova poškozena bombardováním. Později její velká část stržena a z původní stavby se zachovalo jen přízemí. V 70. letech 20. století byla postavena východněji současná moderní stavba libeňského nádraží.

C) PARNÍ MLÉKÁRNA VE VYSOČANECH

Bedřich Frey syn zakladatele nedalekého cukrovaru založil ve Vysočanech v roce 1896 parní mlékárnu. Po jeho smrti ji převzal ještě nezletilý syn Bedřich Frey ml. a řídil ji až do uvalení státní správy. Bedřich Frey ml. je také zajímavý tím že se oženil s Jindřiškou Kittlovou, sestrou známé operní pěvkyně Emy Destinnové. Ta také v obytné budově mlékárny hrávala jako častý host rodiny. Bedřich Frey ml. mlékárnu rozšířil a zmodernizoval. I přes velkou konkurenci vysočanská mlékárna zásobovala téměř celou Prahu. Z této mlékárny rozvážely bílé vozy s nápisem na bočních stěnách, koně měli na krku zvonečky, aby o jejich příjezdu každý věděl a na voze seděly dvě bíle oblečené ženy, které odměřovaly plechovými půllitry mléko do přinesených nádob. V polovině 30 let mlékárna zpracovávala až 15.000 litrů mléka denně a otevřela také rovněž první mléčný bar na Václavském náměstí. Na konci druhé světové války byla mlékárna poškozena bombardováním a roku 1948 byl závod znárodněn. Roku 1955 začleněn do národního podniku Laktos. Budova se bohužel nedochovala, v 70. letech při modernizování Klímovy, dnes Freyovy ulice byla mlékárna spolu s dalšími usedlostmi zbořena. Na štítu vjezdové brány stávala socha Piety, která se v 90. letech nacházela v OÚ Praha 9 na Proseku.

D) FREYŮV CUKROVAR

V těsném sousedství vysočanské radnice stával velkostatek Bedřich rytíře Freye z Freyenfelsu. K velkostatku patřily také hospodářské budovy naproti parku a četná pole, jež zasahovaly až k dnešnímu Černému mostu. V roce 1835 postavil Bedřich Frey v dnešní ulici Ke Klíčovu, cukrovar. Řepa se zde zpracovávala na surový cukr. Cukrovar byl zrušen již v roce 1915 a později zde byla založena firma Avia. Část budov byla zcela zbořena, jiné radikálně přestavěny.

E) LIBEŇSKÝ LIHOVAR

Areál libeňského lihovaru byl založen roku 1872 jako pobočka firmy F.X.Brosche Sohn, jenž byla založena v roce 1817 vídeňským kupcem F.X.Brosche a chemikem V.Kablíkem. Zdejší areál se soustředil na výrobu lihu a potaše z výpalkového uhlí. V areálu postupně vznikla sladovna, plynárna, pece na draslo, lednice, skladiště, byty pro zaměstnance později i železniční vlečka. I když do areálu bylo zavedeno potrubí, jenž přivádělo vodu z Vltavy, tak byly vybudovány čtyři nádrže napájené vodou z Rokytky. Na přelomu 19. a 20. století bylo v nepřetržitém provozu průměrně vyrobeno 49.000 hl lihu, 700 tun potaše a 400 tun kalcinované vody. Vyráběný líh měl nejlepší kvalitu v celé monarchii. V roce 1973 byl lihovar zrušen a postupně ustoupil výstavbě moderní zástavby, zasypány byly rovněž nádrže napájené z Rokytky.

F) NOVÁ BALABENKA

Usedlost čp. 225 Balabenka byla postavena v klasicistním slohu v 70. letech 19. století jako náhrada za starší usedlost, která stávala v blízkosti dnešní stanice metra Palmovka. Za první republiky přišla usedlost o zahrady a vinice. V budově pak sídlily různé řemeslnické a průmyslové provozovny, například Nejstarší továrna na mlékařské stroje a konve na dopravu mléka. Usedlost Balabenka získala v květnu 1992 památkovou ochranu, která však byla v červnu 1993 zrušena. V roce 1995 pak byl objekt zbořen z důvodu výstavby přemostění vnitřního městského okruhu a později tu byla rovněž postavena čerpací stanice.

G) ODKOLKOVA PEKÁRNA

Historie firmy Odkolek se začala psát na Malé Straně. Výstavba továrny zde ve Vysočanech začala v dubnu 1912 a částečný provoz byl zahájen již 31.1.1913. Architektem stavby je Hubert Gessner. O rok později byla produkce továrny 135-147 tun chleba týdně. V květnu 1918 postihl továrnu požár, ale byla znovu postavena. Přečkala i druhou světovou válku, po osvobození byla uvalena správa a v následujících letech znárodněna a začleněna do podniku Pražské pekárny a mlýny. Po roce 1989 přišel návrat k původnímu jménu a tradici, následně proběhla transformace na akciovou společnost. V současné době tu již pekařský provoz není a areál funguje jako skladovací prostory a bohužel i chátrá. Je tedy zřejmě jen otázkou času kdy objekt postihne stejný osud jako nedalekou Kolbenku a zřejmě zde vznikne nový developerský projekt.

H) KOLBENKA (ČKD) VE VYSOČANECH

Velkou část Vysočan a i Libně zabírala v druhé polovině 20. století podnik s názvem ČKD, jenž měl několik provozů. Jeho historie se začala psát v roce 1896, kdy nedaleko vysočanského nádraží postavil podnikatel Emil Kolben továrnu na elektromotory a strojní zařízení. První budovy vznikly v nejzápadnější části pozdějšího celého areálu. První desetiletí 20. století znamenalo dynamický rozvoj podniku. Začal také vyrábět vodní turbíny pro významné vodní elektrárny, stavebně se podnik začala rozšiřovat podél ulice Pod Kolbenkou (dnes Kolbenova) východním směrem. V roce 1921 sloučením několika podniků vzniká Českomoravská-Kolben akciová společnost. Další fúzí s Akciovou společností Strojírny (dříve Breitfeld-Daněk) v roce 1927 vzniká konečný podnik ČKD. Areál postupně obohacují slévárenský provozy a modelárny a stále se rozšiřuje východním směrem. Za druhé světové války byl jako strategický podnik bombardován a po válce obnoven jako jedna z priorit státu. Po znárodnění v roce 1948 jako koncern obsahoval různé provozy. Po roce 2000 byla většina hal a objektů podél ulice Kolbenova zbořena a připravuje se zde velký developerský projekt. V části areálu se také konal pravidelný velký bleší trh.

J) VYSOČANSKÝ PLYNOJEM

V roce 1847 byla postavena první plynárna v českých zemích a to v oblasti Karlína. Sloužila výhradně k osvětlování pražských ulic. Roku 1863 ji koupila belgická společnost a v letech 1879-1881 postavila novou plynárnu, tentokrát již v Libni, nedaleko bývalé Rustonky. V roce 1935 ji pak odkoupila pražská obec, a protože již v té době fungovala moderní plynárna v Michli, tak její provoz byl zastaven. Již v roce 1932 byl jako součást pražské obecní plynárny Michle postaven na okraji Libně kulovitý plynojem. Ano to je ta kulovitá stavba nad Palmovkou. Měl průměr 20 m, kapacitu 12.654 m³ a sloužil k vyrovnávání rozdílu mezi výrobou a spotřebou ve dne a v noci. Ve své době šlo o světovou technickou novinku. Během pražského povstání v roce 1945 byl prostřelen a pak již nesloužil svému účelu. Od roku 1951 je součástí laboratoře Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu.
Na fotografii je však jiný plynojem a to Vysočanský. Ten byl postaven v roce 1944 při trati vedoucí z Těšnova do Vysočan, nedaleko libeňského lihovaru. Jeho demolice proběhla 22.3.1981.

K) ZÁMEK VYSOČANY

Na východním konci Zbuzkovy ulice stávala ještě do 80. let 20. století budova, které se říkalo zámeček. Její původ není úplně jasný a nešlo úplně o zámeček v pravém slova smyslu. V první polovině 17. století tu byl na místě letohrádku postaven dům, zřejmě osobou, která byla nucena emigrovat, neboť objekt posléze připadl dominikánům, kteří zde zřídili sirkárnu. Sirkárna byla v roce 1660 přestěhována a dům honosněji upraven. Jako lovecký zámeček byl využíván od 19. století. Tehdy také bylo k přízemnímu objektu přistavěno patro. Kolem domu se rozkládala zahrada, sad a v západní části velký rybník napájený potrubím z Proseckého rybníka. Roku 1856 koupil zámeček měšťan Král a upravil jej na rodinný dům. Přízemní sál byl rozdělen příčkami na jednotlivé byty. Už o tři roky později jej kupuje majitel sousedních dvou domů, Václav Pražák. V takto vzniklém komplexu zřídil kulturní a společenské centrum (restaurace, společenský a divadelní sál). V zahradě pak zřídil vytápěný skleník – zimní zahradu. V roce 1909 byla podstatná část zahrady zabrána při rozšiřování komunikace pro tramvaj. Zdevastovaný zámeček šel na konec k zemi v druhé polovině 80. let 20. století.

NOUZOVÁ KOLONIE ČÍNA A ZA AERO

V místech mezi dnešní Kolbenovou ulicí a Rokytkou vyrostly v druhé polovině 20. let dvě nouzové kolonie. Jedna měla pojmenování Čína a druhá Za Aero. Kolonie Čína, která byla blíž k Hloubětínu, vznikla svépomocí postupně od roku 1926. Většinou z vyřazených železničních vagonů bez podvozků. Během času si někteří vagóny obezdili, zvětšili, až z nich vznikly domky s malými zahrádkami. Tady bydleli lidé ve vlastním, zatímco kolonie Za Aero byla obecní. Vysočanská kolonie Za Aero byla zase o něco honosnější. Byla tvořena přízemními domky. V každé řadě bylo deset bytů o jedné prostorné místnosti, ojediněle místnosti dvě, s půdou, sklepem a zahrádkou. Bloky domů dělili ulice nesoucí úřední názvy. Celkem tu bylo na 226 domků. Kolonie Za Aero měla také poměrně slušnou občanskou vybavenost: čtyři konzumy, tři hospody, dvě řeznictví, holírna, mateřská školka, hokynářství, dvě trafiky a dva obuvníky. Na místě kolonie dnes stojí obchodní a skladové budovy (Möbelix, Pepsi), v místech kolonie Čína pak stojí rovněž z části skladové budovy a z části je plocha volná, na které zrovna probíhá výstavba obytných budov.

N 49 . 56 . (K+F+1)(B+E-A+1)(A-3)

E 014 . 20 . (G+D)(H-C+3)(J-A+4)

Při odlovu prosím dávejte pozor, v oblasti kolem Cukráku se rovněž v loňském roce přehnala vichřice a na některých místech se ještě provádí odklízecí práce. V blízkosti této keše se tak ještě můžou lesní dělníci objevit. Nebezpečí nehrozí neboť se jedná většinou o ležící kmeny, ale byl bych rád pokud se zbytečně neprozradí úkryt a ani dělníci by asi nebyli nadšeni pokud by se jim motal někdo v bezprostřední blízkosti. Děkuji