Vítám vás na druhé části série mysterek zmizelé Prahy. Navštívíme místa, která už neexistují nebo jsou výrazně přestavěná. Více v bonusové mysterce BONUS-VYHLEDY. Nyní si projdeme oblast Prahy 8.
Pozor v okolí keše se ještě může pracovat na odstranění následků těžby dřeva. Chovejte se prosím ohleduplně a pokud možno co nejnápadněji. Děkuji
A) FIRMA V. KUTINA V POBŘEŽNÍ ULICI
V místě křižovatky dnešních ulic Prvního pluku a Pobřežní byly v šedesátých letech 19. století postaveny dvě budovy s romantizujícími tvary štítů a dekorem fasád. Od počátku sloužily hospodářským činnostem a výrobě živnostenského charakteru. Přestože povětšinou měly jednoho majitele, byly nějakou dobu odděleny říčním ramenem. Menší budova stávala již na ostrůvku, který měl pojmenování Buriánka. Tehdy ještě tok řeky Vltavy nebyl regulován. Těchto industriálních objektů postavených v romantizujícím slohu bylo postaveno vícero, avšak zachovaly se jen tyto dva domy, i když v dnešní podobě mají zjednodušené fasády. Objekt několik let užívala firma V. Kutina, zabývající se výrobou rybích konzerv a lahůdek (uzenáčů, zavináčů apod.). Byla založena v roce 1896 právě zde v Karlíně. Ve dvacátých letech 20. století si Kutina postavil továrnu v Holešovicích, která po znárodnění působila pod názvem Rybena.
B) KARLÍNSKÝ PŘÍSTAV
V místech kde dnes vede široká a frekventovaná třída s názvem Rohanské nábřeží, lemovaná postupně budovanými moderními kancelářskými objekty se nacházel karlínský přístav. Rohanský ostrov, na kterém moderní kancelářské objekty stojí, byl totiž v ještě nedávné minulosti opravdu ostrovem a to do doby než byla řeka plně zregulována a její koryto přeloženo. Poté zůstal ostrovem v těchto místech jen ten, který dnes nese název Štvanice. Kromě Rohanského tu ještě bylo pár menších ostrůvků. Karlínský přístav byl zřízen roku 1822 jako první obchodní přístav, postupně byl několikrát upravován. Odsud vyplouvaly lodě na cestu až do Hamburku. Ročně zde bylo obslouženo na 280 lodí. Ještě větší význam přístav získal po vybudování železniční tratě Rakouské severozápadní dráhy v sedmdesátých letech 19. století. Ve druhé polovině 20. let 20. století došlo k přeložení koryta a rameno s korytem bylo zaslepeno. Postupně až do 50. let 20. století bylo zasypáváno. Údajně i zbytky po Stalinovu pomníku. Dodnes by mělo být v některých domech Pobřežní ulice zachováno zařízení přístavu. Zasypáním ramene tak ostrov splynul s nábřežím a ostrov tak dnes již připomíná jen místní pojmenování. Nějakou dobu na Rohanském ostrově měl Metrostav zázemí pro budování pražského metra. V současné době prochází zdejší prostor velkou přeměnou.
C) VOJENSKÉ CVIČIŠTĚ U INVALIDOVNY
V místech kde se říkalo špitálské pole, byla vystavěna v letech 1731-1737 Invalidovna, objekt pro ubytování válečných invalidů. Z původního plánu však byla postavena pouze devítina. Vedle invalidovny pak v první polovině 19. století volná plocha sloužila jako střelnice a vojenské cvičiště kasáren stojících na úpatí vrchu Vítkova. Svoje útočiště tu mívali i různé cirkusy. Až po druhé světové válce se začala volná plocha postupně zastavovat objekty. V letech 1946-1948 to byly tři jednopatrové kancelářské budovy (v roce 2007 demolice) a postupně zde bylo ve dvou etapách vystavěno v letech 1958-1970 sídliště Invalidovna s hotelem Olympic. Sídliště Invalidovna bylo stavěno jako experimentální.
D) TRAŤ RAKOUSKÉ SEVEROZÁPADNÍ DRÁHY
Rakouská severozápadní dráha byla privátní společnost, jenž vybudovala za svoji existenci 1398 km železničních tratí na území dnešní ČR a Rakouska. Na českém území probíhala výstavba tratí v letech 1869-1875 a hlavní tratí byla Vídeň – Děčín procházející přes Znojmo, Jihlavu, Nymburk a Ústí nad Labem, čímž se trať vyhnula městu Praha. Původně se s odbočkou do Prahy dokonce ani nepočítalo a společnost Prahu zcela opomíjela. Rozhodnutí o výstavbě odbočky přišlo až na nátlak pražských vlastenců. V roce 1873 tak byla vybudována odbočka z Lysé nad Labem na provizorní nádraží na Rohanském ostrově. O dva roky později ještě prodlouženo na nově vybudované nádraží Severozápadní nádraží na Těšnově, později pojmenováno jako Denisovo a následně Praha-Těšnov. Toto nádraží pak bylo v roce 1985 zbouráno. Po provizorním nádraží na Rohanském ostrově zbyla do dnešních dnů jen jedna nákladní budova. V roce 1972 byla zastavena osobní doprava na tomto úseku mezi Vysočany a Těšnovem. Do roku 1984 pak ještě existovala nákladní doprava k původně provizornímu nádraží na Rohanském ostrově. Po tomto roce pak začala být trať postupně demontována. Dnes tak již najdeme po této trati jen v některých místech ještě terénní relikty, již zmíněnou budovu nákladového nádraží na Rohanském ostrově, zatím dosud stojící budovu Libeňského dolního nádraží a osamělé mostní pilíře nedaleko bývalé usedlosti Kolčavka u potoka Rokytky.
E) STARÁ BALABENKA
Původně zde stávala usedlost s názvem Ulbrichtka. V 80. letech 18. století koupil usedlost bankéř Karel Antonín Ballaben majitel mezinárodní povoznické firmy (odtud nové pojmenování usedlosti). Ten usedlost nechal přebudovat na velkou hospodářskou usedlost s vilou a velkou zahradou. Objekt kromě obytné funkce obsahoval také kanceláře, stáje, prostory pro vozy a dílny na jejich opravu. Vnučka Ballabena, Karolína Kleinwächterová se vdala za známého hudebního skladatele Františka Škroupa.
Usedlost byla velmi rozlehlá, měla čtyři budovy uzavírající obdélný dvůr a zahradu, na které majitelé pěstovali léčivé byliny pro lékárnu. Před zánikem tu další majitel Jan Jansa zřídil továrnu na mýdlo a stearin. Posledními majiteli byli manželé Zůnovi (ti také nechali postavit usedlost o něco dále, která dostala pojmenování Nová Balabenka). V 70. letech 19. století odkoupila celou usedlost společnost C.k. rakouská severozápadní dráha. Z části budov se stalo Libeňské dolní nádraží. Ostatní budovy pak byly při terénních úpravách zbořeny kolem roku 1965. Doprava na trati vedoucí přes toto nádraží byla zrušena v 70. letech a budova pak postupně zůstala opuštěná a chátrala. V současné době na místě po bývalé usedlosti vzniká nový developerský projekt Nová Palmovka. Budovy bývalého dolního libeňského nádraží se zatím stavební činnost nedotkla.
F) ŽIDOVSKÁ ČTVRŤ
Stará synagoga stála v dnešní Koželužské ulici. Nová je dost nenápadná, strohá stavba, jen kruhové okno v jejím východním průčelí s šesticípou Davidovou hvězdou a desky s Desaterem nad vchodem prokazují, čemu tato budova sloužila. Dnes již nic nenasvědčuje, že tu kdysi bylo jedno z nejvýznamnějších židovských osídlení v pražském okolí. Dokonce lze říci, že vedle Židovského Města pražského to bylo osídlení největší a nejdůležitější. V 16. století tu žilo více židů než křesťanů. Domy ghetta byly zbořeny v 50. a60. letech 20. století. Do dnešní doby přežil jen dům čp. 595, v němž býval hostinec a dům čp. 589 jediný dochovaný příklad typických židovských staveb Libně. Má zesílené zdi a pavlač s bytem v prvním patře, což obojí bylo opatření proti velké vodě. Libeňské židovské město totiž často sužovaly vltavské povodně. Vltavská velká voda vyřkla i ortel nad původní židovskou synagogou v Koželužské ulici v roce 1845. Dnešní osamoceně stojící synagoga měla původně pestrou polychromní fasádu. Teď je neutrálně šedá, fádní, nevýrazná. Stará synagoga byla zbořena před koncem 19. století a ve 20. století zanikl i starý libeňský hřbitov. Jeho konec byl velmi smutný, v roce 1965 byl zasypán v takzvané akci Zet – Zlepšujeme. Zůstalo jen něco málo náhrobků ve Vojenově ulici. Libeňský židovský hřbitov zaujímal trojúhelníkovou plochu mezi Vojenovou ulicí, Libeňským mostem a bývalou železniční stanicí Libeň-dolní nádraží. Pohřbívat se na něm přestalo v roce 1892, kdy byl založen nový v Davídkově ulici (založen roku 1892). Má čtyři oddělení místo plánovaných osmi. Na hřbitově je pochován spisovatel, autor česky psaných, kdysi populárních, humorně laděných knih Modche a Rézi, Vojtěch Rakous.
G) RUSTONKA A DŮM ŠTRASBURK
V roce 1832 byla angličanem Edwardem Thomasem založena v Libni strojírna. V roce 1850 ji od něj koupil jeho krajan Joseph John Ruston (odtud dodnes známé pojmenování Rustonka). Ruston tu zahájil výrobu lodních parních strojů. A tato výroba byla stěžejní až do počátku 20. století i když v roce 1869 prodává J.J.Ruston svůj podíl nově vzniklé firmě Pražská akciová strojírna. Pro nedostatek zakázek v roce 1910 firma zaniká a budovy kupují Elektrické podniky. Firma zde zřizuje opravnu vozidel a kanceláře. V letech 1925-1932 jsou v Rustonce také garáže autobusů. Opravy vozidel se později přesunují do Malešic, ale oprava a výroba tramvajových kolejí a zabezpečovacích systémů zůstává i po vzniku akciové společnosti Pražská strojírna v roce 1994. Jenže i tato výroba je po několika dalších letech v těchto místech zrušena a cenné architektonické objekty jsou v letech 2007-2008 zbořeny. V současné době na jejich místě vzniká kancelářský komplex.
Hned vedle Rustonky stával klasicistní dům, který byl postaven patrně na místě starší usedlosti. V tomto domě se nacházel hostinec Myší díra nebo také V Myšině. V roce 1831 poskytl azyl účastníkům polského národně obrozeneckého povstání. Do zdejšího hostince chodili za zábavou často vojáci z nedalekých jízdáren.Objekt byl zbořen v roce 1956
H) RONZŮV (ŠAŠKŮV) MLÝN
V místech kde dnes stojí kancelářská budova IBC stávaly v minulosti dva mlýny + papírna. Ostatně Pobřežní ulice byla původně opravdu pobřežní ulicí. Mezi ní a holešovickým nábřežím se v původně neregulované Vltavě nacházelo několik ostrovů, menších i větších. Pokud pomineme Štvanici (která ostrovem jako jediná zůstala dodnes) tak tu byl ostrov Rohanský, Jerusalémský, Korunní, Bezejmenný, Papírncký apod. V těchto místech se také nacházel brod přes řeku, který měl kamenné dno. Byl tedy přirozeně zpevněný a tím hojně používaný, po staroměstském brodu také druhý nejdůležitější. Někdy v první polovině 13. století tu vznikl první mlýn (později čp. 218), který patřil řadu křížovníků s červenou hvězdou. Po nich se tu různě střídali majitelé včetně staroměstské obce. Před polovinou 16. století prodala staroměstská obec mlýn, purkrechtnímu mlynáři Martinu Šaškovi a jeho manželce Anně. I když se tak ocitl v soukromých rukou, podrželo si město jistou kontrolu nad mlýnem. Martin Šašek nejen zvelebil mlýn, ale také zpevnil kanál s protějším ostrovem, na němž postavil druhý mlýn (později čp. 303). O zvelebený ostrov a mlýn začala míst staroměstská obec zájem, po smrti mlynáře tak začal spor mezi obcí a jeho vdovou. Situace nakonec skončila v roce 1586 prodejem obci za 420 kop grošů. Za třicetileté války byly mlýny vypáleny, ale záhy byly obnoveny. V roce 1820 kupují oba mlýny židovští podnikatelé Šalamoun Przibram a Moses Jeruzalem a zřídili u nich továrnu na kartouny. Mlýn na ostrově v 50. letech 19. století vyhořel a byl zbořen. V roce 1860 byla na jeho místě postaven nový mlýn v roce 1874 upraven do romantizující podoby již novým majitelem Jindřichem Ronzem (odtud název Ronzův). Ten byl významnou osobností, později se stal i karlínským starostou. V roce 1929 s regulací Vltavy a výstavbou plavebních komor byly kanály zasypány a mlýnská funkce obou objektů zanikla. Všechny ostrovy (až na Štvanici) se tak staly součástí karlínského břehu. Nejstarší mlýn nazývaný Šaškův byl zbořen v roce 1958, novější Ronzův ho přežil o dvacet let, zbořen byl roku 1978.
N 49 . 56 . (A+E)(B)(D) / +12
E 014 . 21 . (C-H)(G)(F) / -63
24.9.19 Bohužel kvůli těžbou zničeném původním objektu musela být schránka přesunuta, pokud máte vyluštěno před tímto datem je potřeba upravit výsledné souřadnice N - 2; E - 23
12.4.20 Bohužel opět v souvislosti s těžbou muselo dojít k přemístění pokud máte vyluštěno po první změně je potřeba udělat korekci N +14; E -40, vzorec upraven